Damiene, co jste věděl o českém fotbalu, než jste přišel do Slavie?
Znal jsem velké týmy a ty nejslavnější hráče. Nedvěd, Rosický, Čech, Šmicer... Ty zná každý.
A co Slavia? O ní jste si něco zjišťoval?
Ta patří mezi ty velké týmy. Věděl jsem, že je to slavný klub, že hrál Ligu mistrů. Vybavil se mi sice třeba i nešťastný zápas s Arsenalem, který tehdy prohrála 0:7... Ale tušil jsem, že jdu do týmu s velkou historií a tradicí. Na internetu jsem si našel fotky stadionu, který se mi taky hned líbil.
Damien Boudjemaa■ Narodil se 7. června 1985 v Paříži. |
Ale první zápas musel být pro vás trochu šok, v Olomouci jste prohráli 1:5. Neříkal jste si: Kam jsem to přestoupil?
Bylo to trochu bláznivé. Přišel jsem, těšil jsem se na první zápas a ten dopadl takhle. Napadlo mě, že to možná bude těžké, že budeme mít problémy se záchranou. Ale uběhlo pár dní, lépe jsem poznal kluky z týmu a došlo mi, že všechno bude O. K. Pak to potvrdily i další zápasy, hodně jsme se zlepšili.
Nezarazilo vás ani to, když se po dvou utkáních hned měnil trenér?
Ani ne. Co můžete v takovou chvíli dělat? Nic. Stejně neovlivníte, jak se rozhodne majitel klubu. Prostě jsem se dál soustředil na to, abych hrál co nejlíp, žádný problém to pro mě nebyl.
Čekal jste, že si na českou ligu tak snadno zvyknete? Už máte gól a několik asistencí...
Zase tak snadné to nebylo... Každopádně je to fajn, statistiky jsou důležité pro každého hráče. Ale víte, co se říká: ještě důležitější je týmový výsledek.
Rychle jste ale taky pocítil, jak může být česká liga tvrdá. Zákrok teplického Matuly na vás dokonce řešila disciplinární komise. Byl jste na něj naštvaný?
Nebyl. Nevím, jestli mě opravdu chtěl takhle trefit, těžko říct. Bolelo to, to je jasné, ale nebyl jsem naštvaný ani na něj, ani na rozhodčího, že to nepískl. Každý může udělat chybu.
V Česku jste chvíli. Můžete už teď porovnat českou ligu s rumunskou?
Česká liga je podle mě o trochu výš, je rychlejší, víc v tempu. Když se podívám na výsledky, padá tady taky víc gólů: 4:0, 3:1... Taky 5:1, u toho jsem dokonce byl. Ale zas tak velký rozdíl to není. Taky v Rumunsku je pět nebo šest silných týmů, které hrají o poháry, zbytek za nimi o trochu zaostává.
Čeho byste rád se Slavií dosáhl?
Tenhle rok bych určitě chtěl vyhrát český pohár. A příští sezonu se nám třeba povede zaútočit na vyšší příčky. Uvidíme.
A jak jste si zatím zvykl v Česku?
Praha se mi moc líbí, připomíná mi Paříž. Nejen město, ale i lidé jsou hrozně fajn. Už jsem se byl podívat na Karlově mostě, na Starém Městě... Je to velký rozdíl proti Rumunsku. Bukurešť je sice taky pěkné město, ale já jsem byl v Ploješti a tam moc možností co dělat ve volném čase nebylo.
Česky toho asi zatím moc neumíte, chcete se jazyk naučit? Nebo si vystačíte s angličtinou?
Čeština je hrozně těžká. Umím jen dobrý den a nějaká slova o zranění, která jsem slyšel od doktorů. Spíš se chci naučit lépe anglicky a pak časem odposlouchat češtinu od spoluhráčů. Důležité je umět slova, která potřebuju na hřišti.
Na konci února se vám narodila dcera. Už za vámi rodina přicestovala?
Ještě ne, dorazí asi za deset dní. Už se těším, určitě mi to trochu pomůže se tady ještě víc zabydlet.
Do šestadvaceti amatérem
Překvapilo mě, že až do šestadvaceti jste hrál nejvýš třetí francouzskou ligu. Čím to bylo, že si vás nikdo nevšiml dřív?
Vyrůstal jsem v malém městě, kde jsme dlouho hráli jen na ulici s kamarády. V té době jsem ani nepřemýšlel o tom, že bych se někdy fotbalem měl živit. Až pak mi jeden kamarád řekl, jestli si nechci zkusit zahrát za místní klub. To byla asi osmá liga, takže jsem taky hrál jen pro zábavu.
Pak jste přestoupil do Maccabi Paris. Tam se vaše kariéra začala zvedat, že?
Ano. Přišel jsem tam, když hráli sedmou ligu a pak jsme každý rok postupovali výš, jen ve čtvrté jsme se na rok zasekli.
Jaké jsou v takovém klubu podmínky? Stali se z vás po postupu do třetí ligy profesionálové?
Ne, ne. Pořád jsme byli amatéři a kromě fotbalu jsme museli pracovat. Ráno jsem odtrénoval, pak jsem šel do práce.
Co jste dělal?
Asi půl roku jsem pracoval v nemocnici, pak jsem pomáhal tátovi. Bylo to potřeba, protože fotbalem jsem se prostě v té době neuživil.
Věřil jste, že se z vás časem stane profesionál?
Dlouho ne, ale když jsme postoupili do třetí ligy, už mi to trochu proběhlo hlavou. Ale taky jsem věděl, že ve Francii to bude těžké. Když je vám pětadvacet nebo víc a celou dobu hrajete jako amatér, už vám těžko někde nabídnou profesionální smlouvu.
Uvažoval jste o tom, co byste dělal, kdyby fotbalová kariéra nevyšla?
To opravdu nevím. Třeba bych byl řidič autobusu, nebo bych dělal prodavače v Tesku, těžko říct. Ve škole mi to moc nešlo, takže studovat bych asi nešel.
Místo prodavače se z vás nakonec přece jen stal profesionální fotbalista – díky nabídce z Rumunska. Jak jste se před dvěma lety do týmu Petrolul Ploješť dostal?
Sledovali nějakého hráče z mého týmu, ale jeden rumunský manažer viděl na YouTube video se sestřihem mých akcí. Řekl jim: Proč radši nekoupíte Boudjemaau? Ten je lepší. Můj manažer mi řekl, že se na mě přijedou podívat a asi mě pozvou na testy. To se stalo, uspěl jsem a hned jsem tam podepsal smlouvu.
Fanoušci si vás hodně oblíbili. Čím to bylo?
Když jsem do Rumunska přišel, tým na tom byl trochu podobně jako teď Slavia. Hrálo se o záchranu a ligu jsme nakonec udrželi, i když v klubu nebylo moc peněz. A pak jsme se jen zlepšovali: vyhráli jsme pohár, v lize jsme skončili třetí a hráli jsme Evropskou ligu třeba proti Swansea nebo Vitesse Arnhem. To všechno fanoušci hodně oceňovali.
Byl jste pro ně největší hvězda?
To bych zase neřekl. Byli tam dva hodně dobří útočníci, kteří dávali spoustu gólů. Ti byli ještě o dost populárnější než já. Teď když jsem odcházel, přišel také Adrian Mutu, velká hvězda. Ale Ploješť není velké město, takže lidé vás tam znají. Když jsem šel do centra, hodně fanoušků chtělo podpis nebo fotku.
Líbilo se vám to? Nebo už toho pak bylo moc?
Ze začátku jsem byl nadšený. Říkal jsem si: Paráda, jsem slavný. Pak už jsem chtěl občas mít klid, ale to je asi normální.
Teď si vás hodně oblíbili i fanoušci Slavie, vnímáte to?
Neumím česky, takže sám jsem to tolik nezaznamenal. Ale lidé z klubu mi to řekli a samozřejmě jsem za to moc rád. Vím, že při zápase se Znojmem kotel vyvolával moje jméno, to mě potěšilo. Asi je to důkaz, že tu zatím odvádím dobrou práci. A chci v ní pokračovat.
Proč jste se vlastně rozhodl přestoupit do Slavie? Měl jste přece nabídky i z první francouzské ligy..
Věděl jsem, že je to ta správná nabídka a chtěl jsem si taky vyzkoušet život v jiné zemi. Nabídky z Francie opravdu byly, ale nebylo to tak jednoduché. Někde už to vypadalo, že je přestup skoro hotový, ale na poslední chvíli se něco změnilo, podpis smlouvy se odkládal... Proto jsem zvolil Slavii, která jednala rychle.
Přesto: nelákalo by vás vrátit se domů a hrát nejvyšší soutěž?
Po tom, jak dlouho jsem hrál na nižší úrovni, by to bylo trochu zadostiučinění. Ale že by to byl nějaký můj sen, to ne, ve Slavii jsem spokojený. Navíc tam už se to bere tak, že od pětadvaceti let je hráč starý.
Francouzskému fotbalu udělali ve Slavii dobré jméno Tijani Belaid a Mickael Tavares. Říkají vám ta jména něco?
V klubu už se mě ptali, ale bohužel je osobně neznám.
Zajímavé je, že oba využili druhých národností a reprezentovali Tunisko a Senegal. Vy byste zase mohl hrát za Alžírsko, že?
Jo, to je pravda. Mám taky dva pasy a o tomhle samozřejmě uvažuju. Osobně jsem s nikým nemluvil, ale manažer už s lidmi ze svazu jednal. To, že jsem teď ve Slavii, mi určitě pomůže i v tomhle ohledu, budu víc na očích. Ale budu muset hrát hodně dobře, protože i Alžírsko má silný tým.
