„S trenérem Kordulou jsme ještě tolik nemluvili. Jen párkrát po telefonu, ale to jsme spíš řešili přestupové věci. Každopádně je známé, že by Slovácko potřebovalo nějaké góly i od záložníků, nemůže je dávat jen útočník. Budu na tom pracovat, ještě zkusím zlepšit své zakončení, abych třeba dal víc gólů než teď v Karviné,“ plánuje 31letý levonohý odchovanec Neratovic, který odehrál za Příbram, Brno, Mladou Boleslav a naposled právě Karvinou v české lize 120 zápasů a za slovenskou Senici ještě o 14 utkání více.
Jak se váš přestup do Slovácka seběhl?
Trvalo to dlouho, začali jsme řešit zájem Slovácka už na začátku přípravy, i já jsem sem chtěl. Ale kluby se bohužel nedomluvily. Nebylo to nic lehkého. Chtěl bych poděkovat manažerovi, že se o to dva měsíce staral a dotáhl vše do zdárného konce. Jsem rád, že jsem tady.
Bál jste se, že váš přestup nedopadne? Když se protahoval, už měl do Slovácka nakročeno slávista Mingazov, u kterého se ale na poslední chvíli objevily zdravotní problémy.
S manažerem jsme si taky říkali, že pokud jej vezmou, už to pro mě bude asi passé. Dva tři týdny zpět už jsem tomu moc nevěřil.
Co vás k přestupu vedlo?
V Karviné jsem sice nebyl až tak dlouho, ale rozhodně jde s novým klubem o novou výzvu, impulz. Hradiště je krásné, stadion taky, fanoušci výborní. S rodinou se sem těšíme a doufáme, že budeme spokojení i v osobním životě. To v tom taky trochu hrálo roli. Doufám, že týmu se bude dařit výsledkově. Herně je na tom Slovácko velmi dobře, pod trenérem Kordulou to má hlavu a patu, snaží se hrát po zemi.
S pozicí v Karviné jste byl spokojený?
Někde jsem si přečetl, že jsem přestoupil kvůli herní vytíženosti, ale o to nešlo. Byly tam spíš určité osobní důvody, proč jsme chtěli z Karviné odejít.
Z prvních dvou zápasů nové sezony jste ale odehrál jen části. To se už Karviná chystala na váš odchod?
Dá se to tak říct. (usměje se)
Vedení Karviné uvedlo, že s vaším přestupem souhlasilo kvůli dlouhodobým velkým zdravotním problémům vaší manželky. Je to tak?
Je to pravda, její zdravotní stav není úplně nejlepší, tak jsem nechtěl, aby tam zůstávala většinu času sama. V Hradišti má kus rodiny – sestřenici a tetu. Máme to odsud taky hodinu cesty do Senice, kde má rodiče. I proto jsme preferovali přestup.
S fotbalem jste prokřižoval republiku, byl jste na Slovensku. Jste už někde usazení?
Zatím ne. Řešíme, jestli koupit něco v Senici, nebo spíš najít bydlení někde u Hradiště. Máme to tady trošku zmapované, zdejší kraj se nám líbí. Máme kluka, v listopadu mu budou čtyři roky. I proto už se chceme usadit.
Co vám především zůstane v paměti po angažmá v Karviné?
Asi hlavně poslední gól. Jsem rád, že jsem s Karvinou mohl ligu hrát a pomohl jsem ligu zachránit. Město, stadion a fanoušci si nejvyšší soutěž zaslouží. Myslím, že jsem tam odehrál dobré zápasy, nějakou branku jsem dal. Budu vzpomínat jen v dobrém.
Předpokládám, že ještě pozitivnější vzpomínky máte na působení ve slovenské Senici.
Strávil jsem tam nejvíc času, čtyři a půl roku, našel jsem si tam ženu, máme spolu malého synka. Povedla se mi sezona, kdy jsem se stal nejlepším střelcem. Bylo to určitě nejlepší angažmá.
Čím se to dá ve Slovácku překonat?
Že bych zase nastřílel tolik gólů... Ale v české lize je to těžší, jsou tady kvalitnější hráči. Nějaké branky rozhodně chci přidat, abych pomohl týmu. A bylo by fajn, kdyby se nám tady třeba narodilo druhé miminko. Snad to bude další povedené angažmá.
