V osmnácté minutě z levé strany poslal přízemní centr do středu pokutového území a připravil tím první gól zápasu pro Vojtěcha Patráka. Rozloučil se tedy asistencí, špalírem, do kterého se o chvíli později zapojili úplně všichni aktéři včetně rozhodčího, a pak odešel na lavičku.
„Náhodou jsme tuhle akci měli domluvenou s Míšou Hlavatým a právě Vojtou Patrákem. V sobotu jsme to celý den trénovali. Naštěstí to vyšlo,“ vtipkoval pak po zápase uvolněný Vacek. „Celý den jsem si moc užil a děkuji všem, kdo se podílel na zorganizování této nádherné akce, určitě to nebylo nic lehkého. Já jsem rád, že jsem těch dvacet minut na hřišti zvládnul a asistence, to už je jen krásná tečka za celou mojí kariérou,“ dodal.
Pardubice - Karviná 1:3, hosté otočili celkové skóre a postupují, rozhodl Vinícius |
Do ostrého zápasu v první lize jste naskočil poprvé od derby s Hradcem v srpnu 2025. Jaké to bylo?
No, máte pravdu. Bylo to fakt hodně složité, na podzim jsem si přivodil dvě zranění a padla nějaká dohoda s trenérským štábem, že nebudu nastupovat. Zůstat mimo pravidelný tréninkový režim není jednoduché, ale snažil jsem se vyplňovat každou volnou mezírku a myslím, že nakonec jsem toho natrénoval docela dost. Když nedělní zápas začal, tak jsem si moc nevěřil, ale postupem času jsem se cítil lépe a neskončilo to žádnou ostudou.
Nechtěl jste si po těch dvaceti minutách svůj konec kariéry ještě rozmyslet?
O tomto rozhodnutí jsem zcela přesvědčený a myslím, že to tak má být. Fotbal se pořád posouvá, je čím dál rychlejší a pro mě je vlastně neuvěřitelné, že jsem na vrcholové úrovni dokázal hrát takhle dlouho. Do Pardubic jsem přicházel v roce 2022, když mi táhlo na 34 let. Nikdo mi moc nevěřil, že tu budu sedět i dnes, když mi za týden bude 39.
Během rozlučkového ceremoniálu jste se zcela pochopitelně neubránil slzám. Šlo o dojetí z této akce, nebo spíš o smutek, že končí zásadní kapitola vašeho života?
Vezměte si, že v pěti, šesti letech poprvé nazujete kopačky a fotbal se najednou stane tím, co vás definuje. Jaký jste, co v životě děláte. A pak si řeknete, že by to mělo skončit? To nejde tak lehce. Člověk si najednou uvědomí, že už nebude součástí té každodenní rutiny, kterou fotbal přináší. Měl jsem strach, jak to jednoho dne zvládnu, protože fotbal opravdu miluju. Tahle hra mě bavila do posledních dní.
Na hřišti jste měl celou svoji rodinu včetně rodičů a sestry, na obrazovkách běžela děkovná videa. Bylo to pro vás všechno překvapení?
Ano. Podobná rozlučka byla mým tajným přáním, protože si moc dobře uvědomuji, že to není automatické. Existují hráči s podobnými či daleko většími kariérami, kterým se takhle rozloučit vůbec nepovedlo. Proto ještě jednou děkuji všem lidem v klubu, že něco takového dokázali uspořádat. Nezdá se to, ale opravdu to není jednoduché.
Do jedné věci jste ale přece jen mluvit musel, a to je seznam hostů. Přijeli bývalí přední fotbalisté i trenéři. Čí návštěva vás potěšila nejvíc?
Seznam byl opravdu dlouhý (usmívá se). Vážím si úplně všech, ale rád bych zmínil hlavně ty, kteří dnes naopak v záři reflektorů nejsou. Moji bývalí trenéři, co mě vedli jako dítě a malého kluka. Ti mají na mé kariéře nemalou zásluhu a zasloužili si být poslední den mé profesionální kariéry se mnou.
Trvala 21 let. Jak to uteklo?
Svůj první profesionální zápas si pamatuju jako dneska. Když jsem se teď v kabině se všemi loučil, tak jsem zdůrazňoval, ať do fotbalu vždy dávají všechno, protože to je prostě jen okamžik. Uteklo to strašně rychle.
Někteří hráči o konci kariéry mluví jako o „polosmrti“. Co vy?
Asi by se to tak dalo nazvat, ale pořád jsme jen lidi. Manželé, tatínkové, synové... Teď budu pokračovat společně s rodinou a nějak to zvládnu.
Neřešil jsem, co hraju. Miluju fotbal, proto jsem až tady, říká Vacek před rozlučkou |
Už rozesíláte životopis?
No, musím zjistit, jak funguje LinkedIn (Vacek se rozesměje a s ním celý sál pro tiskovou konferenci – LinkedIn je sociální síť, na níž lidé prezentují své profesní zkušenosti a mohou získávat pracovní nabídky).
A co fotbal? Mohou vás lidé ještě někdy objevit třeba na soupisce Dolní Dobrouče, kde jste začínal?
To je skutečně jediné místo, kde by mě mohli vidět. Vždycky jsem si přál skončit právě tam. Vůbec nemám ambice hrát nějaké nižší nebo poloprofesionální soutěže.
V té nejvyšší ale přece jen zůstanete jako pracovník FK Pardubice...
Všem v klubu jsem říkal, že se teď nejdřív potřebuju trochu nadechnout a fungovat hlavně jako manžel a táta mých dvou kluků. Moc si vážím toho, že je to bráno v potaz a i tak přišla nabídka na mé pokračování tady v Pardubicích. Věřím, že brzy najedeme společnou řeč.
