„Vedení ven! Střihavka do haj*lu!“ Tyhle a možná ještě horší pokřiky od vlastních fanoušků musel během posledního zápasu Pardubic v sezoně z lavičky poslouchat trenér Střihavka. V Chrudimi jeho tým prohrál 0:1, což v konečném součtu stačilo na udržení v lize, ale skalní příznivci ani náhodou nebyli spokojení a před kotlem došlo na velké vyříkávání.
„Každý v takové situaci oplývá velkými emocemi a k fotbalu to asi patří. Já bych jenom chtěl, aby všichni věděli, že jsme fakt makali na sto procent. Za každého dám ruku do ohně,“ zaručil se kouč.
I pár dní po záchraně nad výčitkami od pardubických příznivců pořád přemýšlí. „Mají na kritiku právo, ale moc bych si přál, aby mezi námi byla nějaká vzájemná úcta. Rád bych všem nějak vysvětlil, jak těžkou sezonu máme za sebou. Co všechno obnášelo hrát o záchranu a řešit takové problémy, jaké nás potkaly. Jak složité bylo pracovat s psychikou našich mladých hráčů,“ řekl Střihavka.
Na tiskové konferenci po posledním zápase jste říkal, že brzy všechno pustíte z hlavy. Skutečně jste to dokázal?
Na tuhle sezonu asi nezapomenu nikdy. To nejde, obzvlášť na to poslední utkání. Je pravda, že jsem něco takového zmiňoval, ale myslel jsem to tak, že už mě tolik netrápí konkrétní průběh některých věcí. Snažím se v sobě nechat jen to pozitivní, že jsme přišli do Pardubic z nějakého důvodu a kvůli jedinému cíli, který jsme splnili.
Chrudim - Pardubice 1:0, prohra a červená karta, přesto hosté zůstávají v první lize |
A nikdo se už nebude ptát jak.
Přesně tak. Je to stejné, jako když hrajete nekoukatelný zápas, ale na jeho konci vám v tabulce svítí důležité tři body. Druhý den už to nikoho nezajímá. Jen naše vize o tom, jak měla sezona vypadat, byla úplně jiná. Snad to v té příští půjde lépe a budu mít šanci ovlivnit víc věcí.
Když jste Pardubice převzal ve 14. kole, tak se vám ve zbytku podzimu povedlo šestkrát bodovat včetně jedné výhry nad Jabloncem. Napadlo vás, že je před vámi tak děsivá druhá půlka sezony?
To teda ne. Nenapadlo to nikoho. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Prožili jsme v té sezoně několik šokových věcí včetně široké marodky. Takovou jsem nezažil ani jako hráč. Rozsypal se nám úplně celý tým, nedokážu si to vysvětlit.
Neudělali jste třeba nějakou chybu v zátěži na zimním soustředění? Hráči se vraceli polámaní už ze Španělska.
Zcela určitě jsme udělali chybu. Obecně platí, že prudká změna klimatických podmínek nebo povrchu může u sportovců vést k vyššímu riziku zranění či onemocnění. S realizačním týmem jsme si sedli a udělali podrobnou analýzu. S vedením klubu jsme například řešili délku soustředění. Je to pro mě největší téma do příští sezony. Když nemáte zdravé hráče, nemůžete podávat dobré výkony. Obzvlášť, když jsou zraněné stěžejní články kádru.
Michal Surzyn z Pardubic (vlevo) a Daniel Kosek z Chrudimi během odvety baráže
Jak podobné vyhodnocování vypadá?
Snažili jsme se jít chronologicky od začátku sezony. Řešili jsme třeba délku loňských dovolených, kdo měl jak dlouhou pauzu od trénování. Někteří hráči přišli v průběhu sezony a neměli tak plnohodnotnou letní přípravu. Řešili jsme zimní pauzu, tréninkový proces v úvodních dnech zimní přípravy, stravovací a spánkový režim, přechod na umělou trávu, cestování, testování hráčů...
Přišli jste tedy na něco?
Nejhorší bylo, že jednotlivá zranění byla spíš mechanického rázu a ne kvůli přetížení. Kdyby přišlo sedm lidí, že má problém s hamstringy (zadní stehenní svaly), tak bychom hned věděli, kde je problém. Jenže to se nestalo. Kluky trápily výrony v kotníku, kolena a zkrátka kloubní věci. Potkaly nás i nepříjemné virózy a chřipky. Zkonsolidovali jsme se až někdy ke konci sezony. Teprve v posledních měsících jsem začal poznávat náš proces.
Ten ale nikdo další nevidí, všechny zajímají jen výsledky.
Jo, tuhle sezonu jsem se o tom dokonale přesvědčil. Bylo to pro mě fakt těžké, slíbil jsem fanouškům dobré výkony s dobrými výsledky, ale v podstatě vůbec se jich nedočkali. Výkony někdy tak špatné nebyly, ale výsledky, s výjimkou závěru sezony, nepřicházely. Je to hořké a mrzí mě to. Vážím si však toho, že jsme zvládli ligu zachránit a fanouškům děkuji, že nás podporovali. I těm, kteří nám nebo mně nadávali.
Štve vás to, nebo jste nakonec rád, že někomu na klubu záleží a všem jde pořád o jedno a to samé, byť se to projevuje takhle?
Přemýšlím nad tím docela často. Vnímám, že tohle je součást fotbalu, když se nevyhrává, fanoušci jsou prostě nespokojení. Jenže my jsme ten zápas nakonec, i přes všechny okolnosti, uhráli týmovým srdcem. Všichni museli vidět, že máme Chrudim načtenou, a ten dvojzápas byl pod naší kontrolou. Jasně, měli jsme i kliku, ale každý, kdo alespoň trochu rozumí fotbalu, tak ví, že ta facka Filipa Šancla všechno strašně ovlivnila, že jsme se pak chvíli těžko dostávali zpátky do hry. Podívejte se na Duklu, rozhodla dvojutkání až na penalty. Ale tam se slavilo. Měli bychom si udržení v první lize více vážit.
⚽ Za tuto červenou kartu asi Filip Šancl pochvalu nedostane... 🟥 #chanceliga pic.twitter.com/kUWpEbsFmi
— Oneplay Sport (@oneplaysportcz) June 1, 2025
Během sezony jste často opakoval, že řada věcí je pro vás nová. Jak nabyté zkušenosti hodnotíte?
Fotbal je rámcově ve všech soutěžích stejný. Kluci zkrátka na hřišti makají a v některém týmu je kvalita vyšší a v jiném zase nižší. Jinak je ale první liga úplně jiný svět. Tlak na hlavní trenéry je obrovský, o to víc, když nevyhráváte. Setkal jsem se s tím poprvé v životě, takže to bylo fakt těžké. Často jsem přemýšlel, jak tým nastartovat. Snažili jsme se, po každém zápase jsme vedli dlouhé debaty, ale pořád se to nelepšilo. Tiskovky byly náročné, jste v emocích, a když jsem se pak poslouchal, tak jsem spoustu věcí říkat nemusel. To jsou největší zkušenosti. Byl to pro mě první rok v první lize. Udělal jsem spoustu chyb. V těch dalších budu zkušenější, vyspělejší…
Co práce s týmem jako taková?
Ta je bez debat. Máte v kádru 25 lidí, a když musíte každý týden poslat čtyři do béčka a další dva, tři na tribunu, tak je to velmi těžké. Kabina je živý organismus, všichni chtějí hrát, mají svá ega, rivalitu mezi sebou. Další věc je, že řada hráčů je z ciziny a musíte pořád přepínat mezi angličtinou a češtinou.
S tím asi problém nemáte, ne?
Nemám, ale jsme v Čechách, takže by se podle mě primárně mělo mluvit v českém jazyce. Zahraniční hráči by se měli co nejrychleji naučit alespoň nějaké základy. Pořád jsme řešili, jestli jsou nejvhodnější překladatelé, nebo rovnou mluvit na všechny anglicky. Ale zase máte v kádru pár Čechů, kteří plynule anglicky tolik nerozumí a nemusí pochytit důležité detaily. Tohle jsou zkušenosti, ze kterých se chci poučit a v příštích sezonách je dělat lépe.
Informace máme, jen hráčům nezahltit hlavy. Pardubice si na derby v baráži věří |
Měl jste někdy v sezoně moment, kdy jste nevěděl kudy kam?
Neměl. Každý den jsme viděli kluky na tréninku a snažili jsme se chytat fakt každé maličkosti. Dostali jsme se do fáze, kdy jsme podrobně sledovali útočníky ve všech možných situacích a dávali jsme příležitost těm, kteří prostě jen uklízeli balony do sítě nebo vyhrávali nějaké miniturnaje. Nefungovalo to, ale ve slepé uličce jsem nebyl. Všechno beru jako výzvu.
Ta největší se nakonec povedla.
Ve finále je nejdůležitější, že Pardubice zůstaly v první lize. Všichni zažili takové věci, jaké už nikdy nebudou chtít zažít. Věřím, že celý klub podle toho zareaguje. Spoustu věcí chceme změnit a posunout se, ale zase to bude boj. To je jasné.
Byla v nějakém momentě v sázce vaše pozice?
Jasně, byl jsem pod tlakem, ale vytvářel jsem si ho i sám na sebe. Věděl jsem, že mě můžou úplně v klidu ukončit, protože jsme prostě neměli výsledky. Teď zpětně musím vedení poděkovat, že mě podrželo. Přál bych si, aby to byla inspirace pro další kluby, aby trenéři měli dostatek času vybudovat si tým a hru podle svých představ či napravit své chyby. Když během sezony třikrát vyměníte kouče, nikdy nebudete na správné cestě. Děkuji také hráčům, kteří byli nedílnou součástí našeho setrvání. Věřili naší práci a řada z nich se zlepšovala, i když výsledky nebyly dobré.
Od kdy jste se reálně začali chystat na baráž?
Myslím, že šance vyhnout se jí, byla ještě před zápasem se Slováckem. Měli jsme v něm čtyři, pět loženek, ale inkasovali jsme z trestňáku a prohráli 0:1. Pak se to zlomilo. Jako přípravu na baráž jsem začal brát domácí utkání s Budějovicemi. Pamatuji si, že jsem si do nich promítnul Chrudim a bral jsem to jako první zápas o všechno.
Momentka z barážového střetnutí mezi Pardubicemi a Chrudimí.
Vyhráli jste 1:0, ale utkání z tribuny bylo dost děsivé.
Bylo, ale jak už jsem o tom mluvil na začátku. Měli jsme tři body, které byly pro další vývoj velmi důležité.
Nejvíce se Pardubice trápily v útoku. Očekávání nenaplnili Tanko ani Yahaya, jak s nimi budete dál pracovat?
Je pro mě těžké to hodnotit, protože velkou část viny za to, že jsme nedávali góly, beru na sebe. Kluci se neprosazovali, ale taky šlo o to, jaký dostávali servis od ostatních. Často ho měli, ale šance nevyužívali. Možná kvůli tomu, pod jakou jsme byli dekou, nebo kvůli tomu, že nám prostě jen chyběla kvalita. To si musíme vyhodnotit. Do příští sezony je potřeba najít někoho sebevědomého, kdo zužitkuje práci ostatních.
Snovým scénářem je nákup 28letého hotového zabijáka za hodně peněz, ale to asi Pardubicím nehrozí. Dál budou stavět na mladých. K dispozici máte Elmedina Ramu, Denise Alijagiče, Andrého Leipolda... Jaký progres udělali oni?
Rama se zranil a byl celou sezonu v rekonvalescenci, stejně tak Alijagič, který prodělal těžké zranění v B-týmu. Viděl jsem u nich příslib, ale nedokázali jsme ho společně využít. Každý útočník potřebuje čas a prostor, a když jsme nevyhrávali, tak jsme museli sestavu neustále točit. Třeba Leipold má obrovský potenciál, všichni jsme viděli jeho záblesky, ale prostě jsme pro něj neměli pozici. Jemu by svědčila role v klubu, kterému se extrémně daří a může si dovolit mu nechat volnou ruku. To v naší situaci zkrátka nebylo možné.
Co teď? Nekompromisní čistka, nebo jít opět do rizika a věřit, že v příští sezoně už se všichni proberou?
Zase je těžké odpovědět. Ideální scénář by byl si celý tým postavit čistě podle svého. Když přijdete do rozjeté sezony, dostanete k dispozici nějaký kádr, který třeba na některých postech nesplňuje vaše představy, což je naprosto normální. Nedokážu vám říct, s kým se rozloučíme, protože řadě hráčů chceme dát šanci, ale je samozřejmé, že takhle extrémní sezonu už dopustit nemůžeme. Musíme tým okysličit a od začátku ho nachystat tak, aby byl konkurenceschopný.
Pomůže váš vztah ke Slavii?
Jsou to plusové body, protože znám řadu perspektivních hráčů. Třeba Filipa Šancla, narazil jsem na něj v reprezentaci U20 a viděl jsem ho ve třech zápasech. Měl zůstat ve Slavii, ale věděl jsem, že bude pro Pardubice zajímavý a dokázali jsme ho sem dostat. Je ale jasné, že jen s mladými to nejde. Viděli jsme to všichni.
Facky teď ve fotbale létají. Takový zkrat už Šancl neudělá, věří gólman Pardubic |
Napadlo by vás, že Šancl bude mít takový zkrat?
Vůbec. Ani v nejhorším snu. Filip je vnímavý hodný kluk, v kabině patří k tichým hráčům. V tu chvíli jsem si navíc myslel, že je to červená pro Chrudim, protože jsme byli sto metrů od naší brány a měli jsme vyloženou šanci. Ani to nebyl nějak emočně vyšponovaný zápas. Věděli jsme, že jediné, co nás může vykolejit, je právě červená karta za nějakou nedisciplinovanost. A přesně to se stalo.
Na druhou stranu Šancl v 19 letech patřil k nejlepším hráčům Pardubic. Zůstane?
Nevím. Jako trenér mám velký zájem, aby naše spolupráce pokračovala a myslím si, že by to mělo být i v zájmu Filipa. Mluvili jsme o tom spolu mezi čtyřma očima, nechci na něj tlačit takhle přes media, ale zvyknul si na nové prostředí a měl by v něm pokračovat. Pro jeho rozvoj by to bylo ideální.
Končí Eldar Šehič, Vojtěch Vorel a spekuluje se o odchodech Vojtěcha Sychry a Jana Kalabišky, máte zprávy o jejich budoucnosti?
Nemám. Jasno je právě jen u Eldara a Vojty Vorla, zbytek spekulací eviduji, ale uvidíme. Musíme si uvědomit, že abychom byli příští sezonu silní, tak je naším úkolem, abychom podobné hráče udrželi. Když odejdou dva tři klíčoví kluci, tak bude jednak velmi složité hledat za ně náhradu a hlavně bude trvat, než se zapracuje.
