Tentokrát se nerozmýšlel a šel do zakončení. „Měl jsem z toho gólu obrovskou radost. Konečně jsem vystřelil a nehledal nikoho, komu bych přihrál.“
Myslel jste na to, že na gól v Baníku pořád čekáte?
Říkal jsem si, že je to možná i křeč, že to nebudu tak prožívat, že to vypustím. U toho prvního gólu jsem trefil tyč. A to mě napadlo, že gól už asi nedám, ale aspoň z toho byla branka Damého (Diopa). A při té mé brance jsem měl docela i štěstí. Vystřelil jsem a tečovaný míč přeletěl gólmana.
Připomínali vám spoluhráči, že jste se dosud netrefil?
Ani ne. Spíše mi připomínali, že jsem ve vápně a furt mám ten blbý zlozvyk hledat někoho, komu bych přihrál. Nabádali mě, ať konečně vystřelím. Tak jsem to udělal. (úsměv)
Po gólu jste někomu děkoval.
Své přítelkyni, která mi už říkala, že ten gól pořád nemohu a nemohu dát (směje se). Konečně se mi to podařilo, takže jsme jí poslal pusu.
Takže klid už bude i doma?
Přesně tak.
Určitě je dobře, že nyní góly Baníku střílí více hráčů, než tomu bylo z kraje sezony, kdy se prosazovali především Kuzmanovič a Smola, že?
Samozřejmě je příjemnější, když se o branky i asistence postará více hráčů, protože soupeř se pak nemůže připravovat jenom na jednoho na dva. My jsme hlavně před utkáním se Zlínem měli zvýšenou motivaci, že když to zvládneme, tak s největší pravděpodobností budeme třetí, což je už hodně zajímavé. To nám dodá klid v nadcházející reprezentační pauze, abychom se připravili na další zápasy.
Zdá se, že si na pravé straně sestavy stále více rozumíte s Martinem Fillem.
Nevím, jak to vypadá z tribuny, ale přijde mi, že nám to docela dost jde, že to není na náhodu, ale víme, co máme hrát. Řekl bych, že soupeři s námi mají docela problém.
Plní se tedy představy, s jakými jste do Baníku šel?
Samozřejmě. Už tehdy jsem říkal, že Baník je pojem. Když vidím ty kluky každý den na tréninku, tak věřím, že tady budeme hrát o hodně zajímavé pozice. A teď se na ně pomalu dostáváme.
