Na nedělní pozápasové tiskové konferenci rovněž oficiálně ukončil svou reprezentační kariéru.
Titul jste potvrdili už v předposledním kole. Cítili jste teď v nohách prvotní oslavy ze středy?
Já osobně malinko jo, rozcvička byla taková těžkopádná. Ale pak už to bylo dobré.
Plzeň sesadila Slavii a zamávala střelci. Bílek vyhlíží oslavy: Jsem takový typ |
Mírnili jste se po zápase s Hradcem Králové trochu?
Ani nevím, kolik kluků tehdy zažilo tu prohru nula pět na Slavii. Třeba já to v hlavě měl. Oslavy nebyly extra divoké, přestože nějaké proběhly. Zápas jsme každopádně zvládli tak, jak jsme chtěli.
Je to nejpřekvapivější titul, který Plzeň získala?
Za mě jednoznačně, zároveň asi i ten nejcennější. Nikdo s námi nepočítal, určitě si to vychutnáme.
Co vám běželo hlavou, když jste jako první zvedal trofej?
Těch deset let v Plzni. Když jsem přišel, tak bych si ani nevysnil, že pohár zvednu pětkrát, teď navíc ještě jako kapitán. Je to pro mě strašná euforie.
Nebojíte se, že se mužstvo přes léto rozpadne?
Zatím víme jen o odchodu Beauguela. Doufám, že kluci, co tu byli na hostování, zůstanou. Parta byla skvělá, odbojovali jsme to společně, srdcem. Vážím si toho, byla to neskutečná jízda. Kéž by všichni zůstali takhle pohromadě.
Dá se ve formě hrající Jean-David Beauguel vůbec bránit?
Já to zažívám na tréninku, jeho i Chorého. A dá se říct, že oba jsou nechutní. (úsměv) Je to těžké. Bogyho musíte zdvojovat, jinak je to sebevražda.
Co vy a reprezentace? Myslíte ještě na národní dres?
Doufal jsem, že tahle otázka nepadne. Moc nevím, jak to říct. Po sezoně jsem pořádně okopaný a jsem rád, že vůbec stojím. Myslím, že reprezentace už by měla být o mladších. Já bych se rád soustředil na Plzeň. Moje zdraví není stoprocentní. Možná to zní blbě, když mám jeden represtart, ale tak to cítím. S trenérem Šilhavým jsem už o tom mluvil.