Jiří Pimpara a Michal Švejda se narodili se stejnou srdeční vadou - nedomykavou aortální chlopní. Oba se báli, že kvůli tomu budou muset s fotbalem skončit. Díky pokroku medicíny však mohli pokračovat.
"Dříve se nedomykavá chlopeň nahrazovala chlopní kovovou, ale s tou člověk musí brát prášky na ředění krve, což naprosto vylučuje jakýkoli vrcholový nebo kontaktní sport," říká Štěpán Černý, primář kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce, jenž oba fotbalisty operoval.
"V posledních deseti letech je však možné použít vlastní tkáň a chlopeň jen opravit. Ta je poté schopna normálně fungovat, což dokazují i případy těchto dvou fotbalistů," poznamenal v rozhovoru pro iDNES.cz lékař, který tehdy dvaadvacetiletého Pimparu dokonce sám kontaktoval.
Jiří Pimpara, aktuálně hráč druholigového Varnsdorfu (vlevo), jenž podstoupil operaci nedomykavé aortální chlopně v lednu 2010.
V novinách totiž zahlédl fotbalistovo prohlášení, že srdeční vada pro něj znamená nejspíš konec kariéry. Ještě na jaře 2009 odehrál Pimpara v dresu Teplic svůj první a zatím poslední zápas v první lize, ale o půl roku později se problémy se srdcem naplno projevily.
Při jakékoli větší zátěži se zadýchával, bušilo mu srdce, byl unavený, jeho výkonnost se zhoršila…
"Takový člověk musí se sportem hned přestat. Pokud ho to omezuje i v běžném životě, musí na operaci," vysvětluje Černý. "Většinou se to objevuje u mladých sportovců, kteří přecházejí z juniorské kategorie na dospělou. Chlopeň je přetěžována a její nedomykavost zatěžuje srdce. V tu chvíli sportovec pozná, že něco není v pořádku."
Do Teplic tedy napsal, jestli nechtějí přivézt Pimparu na vyšetření. "Řekl jsem jim, že bychom nemuseli chlopeň rovnou měnit, ale jen opravit," podotýká primář Černý. Naštěstí pro mladého obránce byla plastika možná, a v lednu 2010 nakonec úspěšně proběhla.
Nejčastější vrozená vada "Nedomykavost aortální chlopně je jedna z nejčastějších vrozených vad. V celé populaci ji má přibližně jedno až dvě procenta lidí, stejný je tedy i podíl u sportovců." MUDr. Štěpán Černý, CSc., MBA, primář kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce a účastník dvou fotbalových mistrovství světa doktorů. |
A Pimparův návrat k fotbalu byl bleskový, na hřiště naskočil už tři měsíce poté. "Bylo to strašně brzy, vrátil se mnohem dříve než například fotbalisti po operaci zkřížených vazů v koleně," srovnává Černý, jehož pacient hraje momentálně za druholigový Varnsdorf.
Před Pimparou však operoval jako prvního fotbalistu Michala Švejdu, který dnes působí v pražské divizi v kádru Vyšehradu. Také on měl nedomykavost chlopně vrozenou, ale odbornou pomoc začal hledat až v šestadvaceti letech.
Proč tak pozdě? "U Michala fungovala chlopeň relativně dobře, ale dostal se mu do ní zánět. Po infekci se nedomykavost ještě zhoršila a to ho přivedlo ke mně," vzpomíná Černý, jenž Švejdu operoval před třemi lety. I tento návrat na fotbalové trávníky byl úspěšný.
Do třetice vyřešil Černý potíže se srdeční chlopní také u bývalého ligového hráče Jiřího Hamouze. "To už by dalo skoro kompletní jedenáctku," směje se primář.
Ale nemusejí se fotbalisté po takovém zákroku během utkání něčeho vyvarovat? "Ne, mohou fungovat úplně normálně, na své srdce nemusí na hřišti vůbec myslet. Je ale možné, že se chlopeň opotřebuje a na konci kariéry ji bude potřeba vyměnit," říká Černý.
Díky jeho práci jsou Vánoce u Pimparů nebo Švejdů mnohem veselejší. A pod stromečkem mohou čekat třeba i nové kopačky.
Problémy se srdcem u fotbalistů ve světěZnámý je případ africké legendy Nwankwa Kanua, který se narodil stejně jako Pimpara a Švejda s nedomykavou aortální chlopní. Nigerijský útočník podstoupil operaci ve dvaceti letech jako hráč Interu Milán a o úspěšnosti zákroku svědčí fakt, že Kanu v pětatřiceti letech stále hraje za anglický Portsmouth. “Byl to zlomový bod mé kariéry,“ prohlašuje kanonýr, jenž založil Kanuovu srdeční nadaci. Ta pomáhá africkým dětem s vadou srdce. Už v šestnácti letech si musel nechat chlopeň operovat irský obránce Mark O’Brien. K mužstvu Derby County se připojil po šesti měsících. Ve třiadvaceti letech objevili lékaři v Seville stejnou vadu také u španělského obránce Sergia Sáncheze. I jemu hrozili, že bude muset s fotbalem skončit, ale za rok byl Sánchez zpět a momentálně působí v Málaze. Sevilla však nezapomíná na tragickou smrt Antonia Puerty, jenž zemřel v roce 2007 ve věku dvaadvaceti let, poté co mu selhalo srdce přímo během utkání. V jeho případě však nebyla příčinou vrozená vada.  Antonio Puerta Nebylo tomu tak ani u československého vicemistra světa, brankáře Pavla Kouby, jenž zemřel na zástavu srdce v roce 1993 při utkání bývalých hráčů Sparty a Slavie. Posledním mediálně známým případem selhání srdce je kolaps italského útočníka Antonia Cassana, který ještě na konci září skóroval v Lize mistrů proti Plzni, ale měsíc nato prodělal kvůli potížím se srdcem mozkovou příhodu. Vrátit by se měl během několika měsíců. V situacích, kdy není příčinou srdečního selhání vrozená vada, se u veřejnosti objevují názory, že si fotbalisté tyto problémy způsobili sami užíváním nepovolených látek. Primář Černý si to však nemyslí: “Doping nemůže být v dnešní době u fotbalistů příčinou smrti. Jsou látky, které při zátěži zvyšují srdeční frekvenci a mohou způsobit arytmii, tak zemřeli na doping kdysi například cyklisti, ale v současnosti podle mě nemůže být doping na vrcholové úrovni problémem. Příčinou bývá právě spíš skrytá srdeční vada nebo onemocnění.“ |
