„První v kariéře nebyly, ale gól jsem si strašně přál, táta má narozeniny a patří jemu,“ řekl po utkání, v němž Karviná nastřílela čtyři branky, jednu hezčí než druhou. Přesto se v nich Voltrův pokus vyjímal.
Zkusit trefit míč právě nůžkami je dost odvážné, jak těžké to bylo rozhodnutí?
Nebylo, protože to vyplynulo ze situace, míč jinak trefit nešel. Ten roh byl pěkně kopnutý na první tyč, tam byl míč pěkně prodloužený, přesně jak jsme to před zápasem nacvičovali celý trénink.
Váš gól korunoval dobrý vstup Karviné do zápasu...
Do posledních dvou jsme vstoupili špatně, mluvili jsme o tom před zápasem, takže s tímhle jsme byli spokojení.
Vedli jste po prvním poločase 2:0, jenomže na začátku druhého jste během několika vteřin o náskok přišli. Co se stalo?
To by mě také zajímalo. Přitom celou přestávku jsme si v kabině říkali, že nesmíme inkasovat a že prvních patnáct minut druhé půle bude rozhodující pro pokračování zápasu. No a my za deset minut necháme soupeře vyrovnat, to se nesmí stávat. Naštěstí jsme ukázali ale charakter a dokázali jsme to znovu zvrátit ve svůj prospěch.
Hradec v posledních vteřinách snížil na rozdíl jedné branky, do konce ale zbývaly vteřiny. Ještě jste začal pochybovat?
Červíček trochu zahlodal, může se stát cokoliv, dlouhý nákop, ruka v pokutovém území, ale tady už to bylo blízko, už jsem věřil.
Výhra z Hradce vás poslala do horní poloviny tabulky, máte sedmnáct bodů, co to pro tým znamená?
Že máme nyní klid se připravit na další zápasy, teď hlavně na Slovácko. Na druhé straně musíme zůstat na zemi.