„Jsme zklamaní, že jsme fanouškům a celému klubu nedali k významné události tři body,“ litoval Kadlec po plichtě 1:1. „Remíza je ale spravedlivá.“ Utkání tabulkových sousedů, které před zápasem dělilo sedm bodů, se neslo ve slavnostním duchu. Skalní fanoušci se sešli na stadionu už večer před zápasem a připravili světelnou show.
Před duelem se na velkoplošné obrazovce promítaly dobové záběry stadionu, na jehož místě kopli místní nadšenci do míče poprvé v roce 1905 ještě za rakousko-uherského mocnářství a je tak nejstarší hřištěm ze všech v nejvyšší soutěži, kde se nepřetržitě hraje fotbal.
Slovácko - Liberec 1:1, Tuptovo vyrovnání zajistilo hostům bod |
„Zažil jsem původní stadion i nový. Sportoval jsem na všech površích, které tady byly. Na škváře, místo umělé trávy stálo betonové hřiště, na kterém jsme hrávali házenou,“ vzpomínal Kadlec.
Před výkopem nakráčeli na plochu borci, kteří nastoupili proti Mönchengladbachu – Petr Čoupek, Tomáš Polách, Václav Činčala, Rostislav Kostka, Michal Meduna, Jiří Kowalík, Vladimír Malár, z lavičky se zvedl a zamával tribunám vedoucí současného týmu Slovácka a tehdejší kapitán Jan Palinek.
„Trochu nás s Milanem mrzelo, že jsme nestáli v řadě s legendami,“ připomněl Kadlec spoluhráče Petrželu, kteří před dvaceti lety v Synotu začínali svoji košatou kariéru. „Na jednu stranu je skvělé, že pořád hrajeme, ale zase to ukazuje, jak jsme staří,“ usmál se bývalý reprezentační stoper.
Záložník Slovácka Milan Petržela jde do skluzu v utkání proti Liberci.
K Městskému stadionu Miroslava Valenty staršího má speciální vztah. I proto ho mrzí, že od svého otevření je víceméně pořád stejný, tedy až na nutné úpravy před Eurem do 21 let, které Hradiště v roce 2015 spolupořádalo.
„Že by byl o moc modernější než před dvacet lety, to ne. Škoda. Podmínky, zázemí by mohlo být lepší. Bylo by fajn, kdyby se uzavřel na bocích. Každý ví, že je to o penězích, od města, majitelů,“ shrnul Kadlec.
I přes neuspokojivý výsledek si sobotní večer užil. Zvláště pozápasové posezení s bývalými spoluhráči. „Dáme si večeři, pivko, pokecáme,“ plánoval. „Rád se uvidím s každým. Něco jsme spolu prožili, i když tehdy jsem byl mladý zobák a neměl jsem v kabině slovo jako teď. Vždycky tady ale byla skvělá parta.“
