Pokud vás zajímá, jestli se dá fotbal kombinovat s prvky řecko-římského zápasu a jak vám při obyčejné standardní situaci může pomoct přemet, upřete v neděli ve tři pozornost na teplická Stínadla. Zvlášť pokud bude v základní sestavě Pardubic pravý bek Jan Halász.
Je mu dvacet, v lize má v součtu odehráno 96 minut, ale už dva týdny si fanoušci jeho jméno pamatují. V neděli budou pozorně sledovat, jestli znovu najde kuráž a zkusí to, co v minulém kole proti Slavii. Aut, jaký česká liga do té doby neviděla.
„Hodně těžím z řecko-římského zápasu, který jsem dřív kombinoval s fotbalem. A vždycky jsem zkoušel salta a podobné věci,“ vysvětloval Halász v rozhovoru pro MF DNES. „Ale není to frajeřinka, nechci se předvádět. Hlavně, aby byl takový aut pro soupeře nebezpečný.“
Jen si to zkuste napodobit! Nebo radši ne, pokud nemáte zkušenosti. Taková finta, to chce kumšt.
Halász balon chytí pevně oběma rukama, a zatímco ho v předklonu pokládá na trávník, nohy vyšvihne do vzduchu. Když dokončuje přemet a nohy padají k zemi, balon už letí do vápna. Prudce a daleko.
Aut z přemetu není frajeřina, říká pardubický obránce Halász![]() |
Je to raritní, ale účinná zbraň, což se ve fotbale cení. Kdo v rámci pravidel vymyslí něco neotřelého, čím soupeře přechytračí, může hodně získat. I česká liga pamatuje několik kulišáren, o nichž se léta vypráví.
Třeba drzý gól, kterým příbramský filuta Rudolf Otepka v dubnu 2005 zmrazil Spartu. Upozornil rozhodčího, aby dával pozor, až bude jeho tým kopat roh: díky tomu neprošlo bez povšimnutí sudích, že Otepkův spoluhráč Čupr balon podrážkou lehce posunul. Pak odkráčel jakoby nic a sparťané čekali, až před bránu poletí centr. Jenže místo toho se Otepka s míčem u nohy rozběhl, mastil z rohu k vápnu a prudkou ránou skóroval.
Byl to signál z dílny trenéra Pavla Tobiáše, který o pár let později - a s o poznání menší úspěšností - učil Otepkovy spoluhráče předvádět při útočných standardkách bláznivé sestavy. Než se rozprchli do všech stran, chytli se třeba v kolečku kolem ramen.
Snaha o moment překvapení někdy může jen pobavit, ale občas dokonale účinkuje. Kromě Tobiáše to věděl třeba trenérský mazák Karel Brückner, který neobvyklé signály s hráči do omrzení trénoval.
„Mám asistenci,“ říkával pak, když vše klaplo podle plánu. Jako kdysi v Olomouci, kde používal fintu Baranek, pojmenovanou podle šikovného záložníka. Když spoluhráč zahrával přímý kop, vyběhl ze zdi křížně do volného prostoru, dostal nečekanou přihrávku a v mžiku cpal míč před prázdnou bránu - totéž kdysi předvedl národní tým při vítězství nad Slovenskem.
Těžko se bude překonávat jiný Brücknerův geniální trik: dva hráči se před rozehráním přímého kopu srazí, soupeř se chechtá, ztratí pozornost, a než se naděje, inkasuje.
Taková lest se moc často opakovat nedá. Na rozdíl od Halászova autu - ten může být nebezpečný pokaždé. Třeba už v neděli?