„Než jsem nastoupil do přípravy, strávil jsem den u ségry. Prožívá to se mnou a přestup mi přála,“ svěřil se starší bratr semifinalistky tenisového Australian Open a dvojnásobné čtvrtfinalistky Wimbledonu.
Jaký spolu máte vztah?
Podporujeme se hodně, jsme často v kontaktu. Kdykoli je na turnajích nebo já mám zápas, píšeme si, přejeme si. Celá rodina máme na telefonu skupinu.
Jako děti jste spolu sportovali, běhali?
My jsme celá čtvrť v Olomouci chodili hrát ven fotbaly, hokeje. Ségru jsem často zapojoval. Takže odmala jsme spolu něco dělali kolem sportu.
Proč nehrajete tenis?
Já ho hraju! Ne tak dobře jako Karolína, ale snažím se chodit docela často. Baví mě hodně.
Karolína Muchová ve čtvrtfinále Wimbledonu a Australian Open.
A dáte si zápas se sestrou?
Občas jo. Ona tedy se mnou moc hrát nechce, ale v zimě jsme si jen tak pinkli. Možná bych nějaký game uhrál, ale je to jiný svět.
Létáte jí fandit po světě?
Podíval jsem se na French Open i Wimbledon, to byl největší zážitek, pak jsem byl i na menších turnajích. Největší úspěch udělala v Austrálii, ale bohužel to mi nevychází, kryje se to se startem fotbalové přípravy. Teď je zraněná, proto strávila Vánoce i Silvestr doma. Takže jsme po dlouhé době byli spolu. Jinak by v Austrálii strávila půlku prosince a celý leden. Jednou bych se i tam chtěl na ni podívat, ale asi až po fotbalové kariéře. Jestli ještě bude hrát tenis.
Muchová nebude hrát Australian Open, kde letos prošla až do semifinále |
Jaký jste tenisový fanoušek?
Na rozdíl od rodičů jsem ten klidnější. Její zápasy prožívám, to samozřejmě, ale ne extrémně.
Je tenis dobrý doplňkový sport pro fotbalového brankáře?
Myslím, že ideální. Mám rád i badminton, squash. Možná tahle všestrannost mi pomohla ve fotbale. Pokud jsou v teplické kabině tenisoví nadšenci, rád si s nimi zahraju.
Šest nulna podzim ve druhé lize vychytal Filip Mucha.  |
Jak jste váš přestup řešil s tátou, nyní asistentem ve Slovácku?
S ním a manažerem jsem probíral nejvíc, jakou cestu zvolit, ale finální rozhodnutí bylo stejně na mně. Měl jsem nabídku i z Dukly, zvažoval jsem, jestli je pro mě lepší chytat ještě druhou ligu. Dukla byla taková řekněme bezpečnější, ale já se rozhodl skočit do první ligy a zkusit to. Doufám, že nebudu litovat.
Co ještě pro Teplice hrálo?
Mám velkou výhodu, že znám celý realizační tým, nejen trenéra Jirku Jarošíka, ale i kouče gólmanů Petara Aleksijeviče a asistenta Tomáše Hunala, kteří působili u nás v Prostějově. Doufám, že je nezklamu. Jsem rád, že si mě vybrali, je to pro mě šance, jak se dostat do ligy.
Jaká jsou Teplice adresa? V lize jsou předposlední.
Ale pořád to je liga, což je pro mě výzva a velký krok dopředu. Nešel jsem do toho s tím, že jde o risk, ale naopak že ligu zachráníme.
Stálicí v brance je Tomáš Grigar, počítáte s pozicí dvojky?
Bral jsem to i tak, že se od něj můžu spoustu věcí naučit a plno si toho vzít. Je ikona Teplic, je tu snad dvacet let, velká osobnost. Samozřejmě je těžké vzít gólmana z druhé ligy a hned ho postavit jako jedničku do brány. Když na mě trenér ukáže, budu pochopitelně rád, ale že bych sem šel jako jasná jednička, to určitě ne.
Filip Mucha (vlevo) a Tomáš Grigar na teplickém tréninku.
Jaké máte přednosti?
Hrozně nerad se chválím, nechám to na trenérech. Ale říkají, že si cení mojí hry nohou. Odmalička jsem se sice v organizovaném fotbale cpal do brány, ale zažil jsem dobu, kdy jsme chodili s klukama pořád ven. Hodně jsem hrával za barákem a tam ne v bráně, ale v poli.
Je vám 29 let, byl nejvyšší čas posunout se mezi elitu?
Když vidím gólmany, kteří jdou do ligy v osmnácti devatenácti… Já kdybych se podíval, jak jsem tehdy vypadal, asi by to nedopadlo. Já zrál později a doufám, že o to déle vydržím. Těším se. I když druhá liga je taky profi, tohle je úplně jiný level. Liga je o stupínek, možná o dva výš. A to nemluvím o top třech čtyřech týmech, ty jsou ještě jinde.
Váš táta Josef má v lize 292 startů jako záložník. Nechtěl vás do pole?
To ne, podporoval mě v tom, co dělám. Pro gólmana je těžší se prosadit, protože nemůžete naskakovat jako hráč v poli na posledních deset patnáct minut. Ale zase brankáři mají snad delší kariéru. Doufám, že mám něco před sebou.
Jak jste sledoval tátovu kariéru?
Mimo gólmany je on můj vzor. Chodil jsem se na něj dívat odmalička na všechny zápasy, bydleli jsme sto metrů od stadionu Sigmy. Zažil jsem dobu, kdy Olomouc ještě hrála evropské poháry. Krásná éra.
Nechceme hrát na sto přihrávek. Josef Mucha o památných trefách i slovácké jízdě   |
Těšíte se na souboj s tátou?
Proti sobě jsme párkrát nastoupili v přípravě, ostrý zápas byl ve druhé lize, můj Prostějov proti jeho Jihlavě. Teď to bude poprvé v první lize, Slovácko k nám přijede v pátém jarním kole. Už jsme to ze srandy naťukli, ale že bychom se extrémně hecovali, to ne.
Kdo je váš brankářský vzor?
Modlu, ke které bych vzhlížel, úplně nemám. Obdivuji Petra Čecha, ze zahraničních se mi osobně nejvíc líbí Oblak z Atletika Madrid.
A jak se vám líbí být od rodiny?
Jsem poprvé v životě mimo Olomouc. Takže doufám, že se mi nebude stýskat a zvládnu to. Mám věk, že bych to asi zvládnout mohl. (smích) Přítelkyně ze začátku bude dojíždět, takže mě čekají domácí práce, jsem na sebe hodně zvědavý.
