V severočeském klubu, kde se vypracoval do domácí špičky, našel skoro vše tak, jak to tady opustil. "Těším se, že budu zase cítit trochu větší odpovědnost za hru a za výsledky. V Turecku hrál hlavně každý na sebe," uvedl kapitán reprezentace do jednadvaceti let.
Mohl jste tam zůstat. Kdy se to ve vás zlomilo a řekl jste si, že chcete zpátky?
Asi s postupem na Euro jednadvacítek. Vrátil jsem se a hned v dalším zápase jsem nenastoupil. To se mi stávalo po návratu z reprezentace pravidelně. Dlouho jsem přemýšlel, co pro mě bude optimální. Chci být v létě při evropském šampionátu v co nejlepší fotbalové pohodě.
Co vás nejvíc štvalo?
Necítil jsem jistotu, že když budu lepší než ostatní, budu hrát. V kádru bylo 27 lidí a během podzimu se protočili úplně všichni, ať se vyhrávalo, nebo prohrávalo. Občas jsme nenastoupili v nejlepší sestavě, a to mě překvapovalo.
Když jste odcházel z Liberce, říkal jste, že potřebujete nový impulz. Teď jste zpátky.
To je ale jedna z pozitivních věcí, které se za ten půlrok odehrály. Chtěl jsem zkusit něco nového a ten nový impulz teď přišel i v tom, že mám zase hroznou chuť tady bojovat o místo.
Předtím jste ztrácel motivaci?
To ne, ale byl jsem v Liberci už dva a půl roku a chtěl jsem vidět, jak to vypadá jinde. Tahle touha se naplnila a teď vím, jakých věcí si můžu víc vážit tady.
Jakých?
Už jen toho, že si tady můžu s každým popovídat. Říct si masérům, co potřebuju, trenérovi, co mě bolí. Takové maličkosti. Taky jsou tu jiné vztahy mezi lidmi. To se ví, že v Česku je nadstandardní sranda.
Možná budete v Liberci mít i jistější místo v sestavě, ne?
Tak to bych neřekl. Co se týče kvality zálohy, tady jsou podle mě lepší hráči. Za nějakou jistotou určitě nejdu. V Liberci i příchodem Breznaníka konkurence stoupla. Bude to boj, abych hrál pravidelně.
Vrátíte se někdy do Turecka?
Nikdy neříkej nikdy. Turecko mě překvapilo, ale spíš mile. Po té zkušenosti už navíc vím, do jakého klubu by to mělo smysl. A to se hodí. Do Konyasporu už bych ale nechtěl.
On je asi rozdíl žít v moderním Istanbulu nebo v Konye uprostřed země, že?
Co se týče osobního života, tak určitě. Konya je silně věřící místo, kde pro osobní život nebo zábavu moc prostoru nebylo. Ale pokud bych tam byl naprosto spokojen fotbalově, dalo by se to přehlédnout. Ovšem strávit tam třeba čtyři roky, to si fakt neumím představit. Dost času jsme trávili v tréninkovém centru, takže volného času moc nebylo. Nedalo se proto jezdit třeba do Ankary nebo k moři do Antálie, kam to bylo tři hodiny autem.
Předpokládám, že ženy na ulicích musely chodit zahalené.
Přesně tak. A v restauracích se neprodával alkohol, byl k mání jen v pár vymezených kamenných miniobchodech.
Zažil jste islámský svátek ramadán?
Ano, když jsem tam přišel. Hodně se to řešilo vzhledem k fotbalistům. Bylo pětatřicet stupňů ve stínu a dvakrát denně jsme měli trénink. Kdyby to domácí hráči měli vydržet bez jídla a pití, bylo by to dost náročné. Dvakrát nebo třikrát jsme měli sezení, kde jim trenéři vysvětlili, že je to jejich zaměstnání a že by jim to Alláh odpustil. Fotbalisté z Turecka proto neměli dodržovat ramadán tak striktně.
Nevadilo jim to?
Všichni to vzali. Turci jsou takoví, že si nechají říct a moc neodporují. Když přijde trenér jako jejich nadřízený, nedovolí si říct natvrdo svůj názor. Pro nás ostatní byl ale ramadán někdy trochu nepříjemný. Všechno ožilo v noci, když jsme chtěli spát. Ve tři ráno směli domácí začít jíst a oznamoval to bubeník, který procházel ulicemi a hlasitě bubnoval. Každý den jsme se budili.
Co je specifické na fotbalovém Turecku?
Na zápasy je to všude hrozně daleko. Na každý jsme jeli minimálně šest hodin autobusem, létalo se jen do Istanbulu. Vyjížděli jsme den před zápasem brzo ráno a po utkání jsme v místě ještě často spali. Takže jsme byli třeba tři dny pryč. A v Konye jsme zase byli často v tréninkovém centru a nemohli jsme domů. Klub totiž tureckým hráčům nevěřil, že by si řádně odpočinuli, a tak jsme museli odpočívat pod dozorem. Kolikrát jsme z toho byli dost naštvaní.
Co jste v Turecku postrádal v civilním životě?
Když jsem tam končil, hrozně jsem se těšil, že si konečně budu moct zajít do restaurace třeba na italské nebo čínské jídlo. Konya je dvoumilionové město, ale je tam jen pár restaurací a všechny jsou jen turecké. Navíc v celém městě bylo jen jedno nákupní centrum.
To jste nevěděl, do čeho jdete?
Před podpisem smlouvy jsme trénovali v Ankaře a byl jsem z toho nadšený. Další část přípravy proběhla v Rakousku. Tehdy mě nenapadlo, že bych chtěl jít za půl roku zpátky. Všechno se mi líbilo. Trenér se mnou často mluvil a věděl jsem, že mám na to pravidelně hrát.
Hráči Liberce Bořek Dočkal (vlevo) a Andrej Kerič se radují z gólu.
Byla to pro vás velká škola?
Určitě, ale nelituju toho. Možná bych litoval, kdybych za půl roku odehrál jeden zápas, ale tak to nebylo.
Naučil jste se turecké nadávky?
To ne, oni totiž sprostě vůbec nemluví. Občas si někdo ulevil, ale jen jedním slovem. Je fakt, že cizinci většinou jako první pochytí nadávky, ale to v Turecku není. Spíš my Češi a Slováci jsme je naučili ty naše.
Co jste říkal podzimnímu klopýtání Liberce?
Podzim mohl být bodově lepší a tým na to určitě měl. Na jaře bychom se mohli vyšvihnout v tabulce výš, ale nemá cenu si něco plánovat, nemáme to ve svých rukou a musíme spoléhat na to, že týmy před námi budou ztrácet body.
Co říkáte výkonům vedoucí Plzně?
Plzeň jsem v Turecku sledoval a těšil se na její sestřihy, protože byly nejdelší a bylo v nich toho nejvíc k vidění. Pro mě to nebylo tak velké překvapení. V Plzni jsme pravidelně dělali body, ale vždycky nás přehrávala. Takže herně mě nepřekvapila, ale výsledkově trochu ano.
A Slavia, odkud jste fotbalově vzešel?
Ta mě překvapila nepříjemně. Kádr ale rozhodně nemá na sestup. Já věřím, že se snad zvedne. Jsou tam hráči na podstatně lepší umístění. Do jejich výkonů se asi promítly i finanční problémy. Není to žádná legrace, když někdo nedostane tři měsíce peníze. V Turecku jsem k tomu také trochu přičichl. Ale to bylo něco jiného, protože tam jsem peníze nutně nepotřeboval. Měl jsem od klubu byt i auto. Ale být doma, platit hypotéky a nemít na zdravotní pojištění, to je jiná věc.
Vám Turci neplatili?
Nefungovalo to tak jako v Liberci, kde nikdo nepřemýšlí a každý měsíc patnáctého má peníze na účtu.
Dluží vám něco?
Teď se tyhle věci dolaďují, aby můj návrat proběhl oficiální cestou. Součástí jsou i moje pohledávky vůči Konyasporu.
Kdy vám přestali platit?
Ono se to táhlo už od začátku. V Turecku je jiný systém výplat. Třetinu peněz z ročního výdělku měl hráč dostat hned, třetina je rozpočítaná na měsíce a třetina ve startovném. Takže se klub s placením hned ze začátku dostal do skluzu a pak se to táhlo. Ne že bychom neměli na jídlo, ale všechno zaplaceno nebylo.
