„Všechno je naštěstí za mnou. Tři týdny trénuji naplno s mužstvem a nemám problém,“ oddechl si zlínský záložník. Prosincová operace se zdařila a dnes tak může vyběhnout v jarní premiéře proti Spartě.
Jak se vám s takovým zraněním hrálo?
Jsem takový, že jdu do toho přes bolest. Nebaví mě sedět. Chci hrát, zlepšovat se. Využiju každou šanci. Doktorům a fyzioterapeutům jsem říkal, ať udělají cokoliv, abych mohl hrát.
Nebyl to velký risk? Mohl jste si kotník trvale poškodit.
To se mohlo stát, ale na to už nechci vůbec myslet.
Kotník jste si pošramotil v posledním jarním kole druhé ligy. Vyšetření tehdy nic neodhalilo?
Byl jsem na magnetické rezonanci, na rentgenu a nikdo nic neviděl. Říkali, že jsou to natažené vazy. Kotník mě trápil, ale dalo se to.
Operaci jste podstoupil v Ostravě. Chorvatským lékařům jste nevěřil?
Ne. Nechtěl jsem to komplikovat. Chtěl jsem, aby trenér a klub měli informace v češtině. Ptal jsem se trenéra, jestli mi může zařídit operaci tady. Domluvil mi doktora Hustáka v Ostravě.
Hrozilo, že byste nestihl start jara?
Nebyl to jednoduchý zákrok, ale pořád jsem na sobě makal. I když jsem ležel doma na posteli se zavěšenou nohou, cvičil jsem břišní svaly, abych nebyl úplně bez tréninku. S mužstvem jsem pak jezdil na všechny zápasy, byl jsem i na finále Tipsport ligy. Chtěl jsem je vidět. Poslouchat, co říká trenér, abych věděl, co mám po návratu dělat, jak se chovat ve hře.
Jak jste na tom kondičně?
Neabsolvoval jsem celou přípravu, ale trenér mi hodně pomohl, když mě hned dal do zápasu a věřil mi. Doufám, že mu to vrátím na hřišti, pokud se rozhodne mě nasadit.
Zvládnete celých 90 minut?
Udělám cokoliv, abych to zvládl. Chci hrát. Do každého souboje půjdu naplno, nebudu se šetřit. Kolik vydržím, pozná trenér.
Přijede Sparta. Pro Zlín je to velký zápas. Vnímáte to stejně?
Hrál jsem s Rijekou proti Dinamu Záhřeb, ten měl v záloze Kovačiće, který je teď v Realu Madrid. Hrál jsem proti kvalitním hráčům. Pro Zlín je to důležitý a jiný zápas než třeba proti Olomouci nebo Jihlavě. Přijde více diváků, budeme se snažit hrát na 150 procent, abychom uhráli dobrý výsledek.
Máte za sebou půl roku v české lize. Můžete ji srovnat s chorvatskou?
Technicky není velký rozdíl. V Česku je ale liga náročnější fyzicky, týmy jsou dynamičtější. Liberec vyřadil Hajduk a my jsme ho doma dvakrát porazili. Česká liga je také lépe organizovaná.
Jaký zvuk má v Chorvatsku český fotbal?
Váží si ho. Viděl jsem nějaké pořadí, kde byla česká liga před chorvatskou. U nás jsou dvě tři mužstva finančně zabezpečená, ta si můžou dovolit zaplatit hráče. V Česku muže vyhrát každý s každým, v Chorvatsku to neplatí. Dinamo Záhřeb je deset roků po sobě mistrem.
Takže angažmá v české soutěži vám v Chorvatsku nikdo nerozmlouval?
Vůbec. Chtěl jsem z Chorvatska pryč a doufám, že ještě aspoň deset roků budu hrát v zahraničí. Tady je úplně jiná mentalita, Česko mám rád.
V létě vám končila smlouva a byl o vás zájem jinde. Přesto jste zůstal ve Zlíně. Proč?
Konkrétní nabídky to nebyly. Agentovi jsem řekl, že se chci domluvit se Zlínem. Mám strašně rád kluky. Od začátku mě hned vzali mezi sebe a já jsem dělal všechno, abych jim to vrátil na hřišti. Je tady výborná parta, nechci ji ztratit. Myslím, že můžeme udělat velké věci.
Pořád bydlíte na hotelu, nebo jste si už našel byt?
Hotel mi vyhovuje. Mám tam všechno, co potřebuju. Byty tady prý nejsou vybavené, a abych šel nakupovat nábytek, to jsem si netroufl. Teď když se Vukadinovič (srbský spoluhráč – pozn. red.) rozhodl, že zůstane ve Zlíně, tak bychom se mohli podívat po společném bytu.
Jste rád, že máte v kabině spoluhráče z bývalé Jugoslávie?
Všichni se na to ptají. Každý člověk je jiný, neberu ho jako Srba nebo Chorvata. Fungujeme spolu, neřešíme to, odkud jsme.
Poznávají vás lidé ve Zlíně?
Občas si nás někdo všimne. Ale až od té doby, co hrajeme první ligu. Pro fotbal ve Zlíně je nejvyšší soutěž požehnání, i pro fanoušky. Chceme s nimi být jedno tělo.
Ve Zlíně je historicky sportem číslo jedna hokej. Už jste se šel podívat?
Jednou jsem byl, když přijeli rodiče a taťka ho chtěl vidět. Ale nemůžu o něm moc říct, protože ani pořádně neznám pravidla. Ze zápasu jsem měl pozitivní pocity. Chtěli bychom fotbal přiblížit na podobnou diváckou úroveň, jakou tady má hokej.
Rodiče za vámi jezdí často?
Jednou za půl roku na dva tři dny. Taťka sleduje zápasy přes internet. Má rád fotbal.
Za rok a půl jste se výborně naučil česky. Jaký máte recept?
Moje čeština není zdaleka perfektní. Chci se zlepšovat ve fotbale i v každém jazyku. Když něčemu nerozumím, hned se ptám. Kluci mi vždycky pomůžou, všechno mi překládají.
Jste jazykový talent?
Nic moc. Ale když bydlíte v cizině, musíte se naučit jazyk.
Prý ale umíte i jiné jazyky.
Mluvím italsky, anglicky, ve škole jsem se učil německy.
