„Už v Nigérii mi agent říkal, že by mi mohl pomoct dostat se do Česka. Bavili jsme se třeba o Slavii, kde hraje Peter Olayinka, který je jedním z mých vzorů v tom, jak se prosadil v české lize. Známe se, je to velmi příjemný člověk,“ líčil sigmáckému webu jednadvacetiletý nigerijský záložník.
Zda rozhodnutí Mladé Boleslavi bude pro Olomouc výhrou, ukáže až čas. „Díváme se především do budoucna. Dele je mladý fotbalista, nejde o okamžitou posilu. Je třeba s ním pracovat a věříme, že se podaří rozvinout potenciál, který v něm vidíme,“ plánuje sportovní manažer Sigmy Ladislav Minář.
„Je hodně zajímavý. Přináší do hry jiné prvky fotbalu než naši hráči,“ doplňuje trenér Václav Jílek.
Brzy na hodnocení, ale už je fit. Může být Ventúra rozdílový hráč Sigmy?![]() |
Naposledy hrál Israel za Daugavpils. V Lotyšsku si zapsal 64 utkání a sedm gólů. První zkušenosti v evropském fotbale sbíral v FK Liepaja, který spolupracuje s akademií v Nigérii. Když lotyšští trenéři dorazili do Afriky podívat se na talenty, Israel se při vítězství 6:0 blýskl čtyřmi góly a dvěma asistencemi a s dalšími jedenácti hráči nasedl na letadlo vstříc snu. „A zůstali jsme tam tři,“ vypráví. Osmnáctiny už slavil v Lotyšsku. Leč fotbalové zážitky stopl covid. Do toho děsná zima a rodina s přáteli daleko. Zkouška, kterou si prochází mnoho afrických mládenců toužících po fotbalové kariéře ve vyspělých ligách.
„Nebylo to lehké období,“ kývne. „Poprvé v životě jsem viděl sníh a bylo opravdu chladno. A my šli trénovat ven! Na sněhu jsem nebyl schopný kontrolovat balon. Ale postupně jsem si zvykal, nakonec jsem se adaptoval a začal hrát ligu.“
Avšak za Liepaju toho moc neodehrál. Uvědomoval si, že jako mladý hráč potřebuje především nastupovat. I když byl u vítězství tamního poháru v roce 2020, chtěl další změnu. Vyrazil na testy do tureckého Antalyasporu, ale vrátil se do Lotyšška a dvě sezony odkopal za Daugavpils. „Začal jsem hrát pravidelně v podstatě každý zápas. A díky tomu jsem se začal zlepšovat.“ Další pokroky má udělat v Olomouci. Nejdříve za béčko ve druhé lize, kde se ho ujal asistent trenéra David Bernatík. „Hned od začátku se se mnou o všem bavil – jak to v klubu chodí, o městě. Se vším mi pomohl. Měl jsem pocit, jako bychom se znali několik let, a přitom jsme se viděli poprvé,“ říká Israel vděčně. „Od první chvíle se mi tady moc líbí. Všichni jsou velmi milí. Jen dobré věci můžu říct také o hráčích z rezervy i z prvního týmu.“
Hned od nich dostal přezdívku po anglickém fotbalistovi Dele Allim. „Zkrátka všichni v Sigmě jsou zatím top, top, top,“ zubí se. „Doufám, že to tak bude i na hřišti.“ Otázkou je, na jaké pozici. V přípravě proti Prostějovu kmital v oranžových kopačkách ve středu zálohy, v Lotyšsku hrával 178 centimetrů vysoký Nigerijec i křídlo. „Neřekl bych ale, že to je pro mě nejlepší pozice. Nejlíp se cítím ve středu hřiště. Jako desítka, osmička, nebo i šestka. Kdybych si měl vybrat, tak to bude buď desítka, nebo osmička,“ přemítá. „Mám výhodu, že jsem univerzální. Můžu hrát i v útoku, i když ne jako jediný hrotový útočník.“
Další laciný gól. Ustojí olomoucký brankář Trefil nejisté výkony?![]() |
Slávista Olayinka není jeho jediným idolem. Jmenuje i Maného či Yayu Tourého. Obdivuje Ajax Amsterdam, kde si dříve oblíbil hvězdné útočníky Suaréze a Ibrahimoviče. „Ani nevím proč, ale Ajax mě vždy přitahoval. Mám ten klub rád. Možná kvůli tomu, jak rozvíjí mladé hráče. Podobně se mi zase líbí v německé lize Dortmund.“
Teď se těší, až za ním na Hanou dorazí z Lotyšška snoubenka.
„Nejdřív se ale musím rozkoukat. Navíc tam má práci, takže to není tak jednoduché. Ale až tady bude všechno připravené, tak přijede.“
Pane Kubíčku, už zase tančí!
V Olomouci je jediným hráčem z Afriky. Před dvaceti lety v klubu krátce působili nigerijští sourozenci Paschal a Martins Ekwuemovi.
Byli prvními fotbalisty tmavé pleti v Sigmě. Když nastoupili poprvé na Andrově stadionu, radikální jádro fanoušků na protest odešlo.
„Příchod Paschala a Martinse mi dal nejvíc zabrat. Vzpomínám na ně strašně rád, ovšem další černoch se v Sigmě neobjeví. Česká společnost ještě není otevřená,“ vyprávěl tehdejší sportovní ředitel Olomouce Jiří Kubíček. Přitom začátek angažmá měli tuze vydařený.
Čtrnáct minut před koncem mače s FK Sarajevo si jednadvacetiletý útočník Paschal naskočil na Sieglův rohový kop a hlavičkou rozhodl o vítězství 2:1. Gól dal po dvou minutách pobytu na hřišti, v předkole poháru UEFA. Do utkání nastoupil ve druhé půli i teprve šestnáctiletý středopolař Martins. Oběma se však často stýskalo po domově, který si připomínali i africkými zvyky v Kubíčkově bytě u stadionu.
„Jedli jakési zelené chaluhy, které měli celý rok v ledničce. Smrdělo to tak, že jsem po jejich odchodu tři měsíce nemohl do té garsonky nikoho nastěhovat,“ pousměje se Kubíček. „Pustili si MTV Maroko, na stolku udělali oheň a tančili kolem něj. Zničili mi sedačku. Sousedka mi vždycky jen volala: Pane Kubíčku, už zase tančí!“
Talentovanějším byl Martins, dokonce reprezentoval Nigérii na mistrovství světa dvacetiletých. „Měl šestnáct let. Musel jsem nastudovat rodinné právo Nigérie, aby k nám mohl,“ vzpomínal Kubíček před lety v MF DNES. „Bylo strašně složité je tady mít. Potřebovali jsme tolik potvrzení a stejně jsme pro ně byli jen přestupní stanicí.“
Martins nastoupil za Hanáky do osmi zápasů, trápila jej i zranění.
Většinu kariéry strávil v polské lize, působil v Lubinu či Legii Varšava. Je mu 37 roků a hraje nižší polskou soutěž za KS Legnickie Pole.
Paschal dal za Sigmu v osmi zápasech v lize ještě dva góly; proti Jablonci ve 2. minutě překonal současného olomouckého trenéra brankářů Tomáše Lovásika. Pak rozhodl o výhře 1:0 nad Blšany.
Po české anabázi rovněž hrál v polských soutěžích, vyzkoušel si také druhou ligu v Řecku. Teď má čtyřicet a už čtyři roky nehraje.
Předvede Israel na Hané památnější tanečky než jeho krajané?