Kdo vás k šipkám přivedl?
Bylo to asi před rokem a půl, kdy Mick van Buren přinesl terč a šipky a my jsme v kabině s klukama začali hrát. Někteří zkoušeli vyzvat i Micka, ale on byl hodně dobrý. Ale házeli jsme i bez něj, hodně nás to chytlo. Nejčastěji jsme u terče tři – já a maséři David Tomášek a Daniel Cettl. Snažíme se vzájemně hecovat a zlepšovat.
V Nizozemsku je přístup k šipkám jiný i díky legendám tohoto sportu Michaelu van Gerwenovi či Raymondu van Barneveldovi. Mluvil o tom s vámi van Buren?
Ano. Říkal, že odmala hážou šipky skoro všechny děti. Terč je v každé rodině. On házel také odmalička. Vím, že také vyrážel do Nizozemska, když se tam hrála Premier League. Má k tomu silný a vášnivý vztah.
Pro brankáře je lepší, když má co chytat, říká Šípoš před Spartou |
Co vás na šipkách baví?
Umím se u toho uvolnit, odpočinu si. Soustředím se jen na šipky. Pomáhá mi to i do fotbalu. Snažím se dělat vědomé věci, koncentrovat se. Je to takový mentální trénink.
Podobností je možná ještě víc.
Ano. Musíte pořád věřit, nikdy se nevzdávat. Dokud v šipkách soupeř nezavře hru, tak se pořád hraje. Ve fotbale můžete také v závěru rozhodnout. Je třeba se nevzdávat.
Sledujete i světové hráče?
Když mám čas a dávají v televizi šipky, tak se rád podívám. Ale mám malou dceru, snažím se co nejvíc věnovat jí. Streamy se zápasy přímo nehledám. Nicméně už jsem se také byl podívat na turnaji a těším se na prosincové mistrovství světa.
Kdo ho podle vás vyhraje?
Luke Humphries je favorit, vyhrál poslední dva velké turnaje. Ale mám pocit, že to v hlavě nezvládne. Věřím spíš někomu ze zkušenějších hráčů – Michael van Gerwen, Michael Smith nebo Gerwyn Price. Uvidíme, co Peter Wright nebo Gary Anderson. Ale nemám oblíbence, fandím šipkám jako sportu.
NOMEN OMEN? Českobudějovický gólman Dávid Šípoš si zamiloval šipky.
Pojďme z kabiny ven. Jak v brance zvládáte mráz?
Před zápasem se natřu hřejivkou. V šatně to až pálí, ale venku to dělá příjemné teplo. Ale nevydrží mi celý zápas. I proto se snažím otužovat, po tréninku se sprchuji studenou vodou. Venku chodím méně oblečený, dělám dýchací cvičení.
Ani pády na zmrzlé hřiště nejsou moc příjemné, co?
To je pro mě horší než zima. Když špatně spadnu na velmi tvrdé místo, boky a bedra dostávají zabrat. Když se pořádně odřu či narazím, na pár dní vypadnu z tréninku. Každou zimu mám boky tak odřené, že se dva dny nemohou ani hnout.
Před zápasem na Slavii skončil jeden ze dvou hlavních trenérů Marek Nikl. Jak jste to brali?
Byl to pro nás šok. Ale jako hráči s tím nic neuděláme, nevěděli jsme o tom. Trenéra Nikla jsme měli rádi, ale mohou za to naše výsledky. Vedení se nás snažilo motivovat, ale my jsme si impulzy dávali v kabině sami. S hráči i s trenéry jsme to stále řešili, není nám to jedno.
