„Ještě jsem si zápas nepřehrával zpětně, ale takhle z voleje můžu říct, že to byl skvělý výkon,“ chválil kouč Jindřich Trpišovský. „David to zvládl i kondičně, běžecky, jeho naturel nám pomohl. Řídil Juráska na levém kraji obrany, pomohl tím parťákovi Ousouvi, kterému to ve středu obrany ulehčil. Mám dojem, že čím náročnější zápas a čím větší tlak, tím víc mu to vyhovuje.“
Skutečně to tak vypadalo. Hovorka se neroztřepal, naopak dodal slávistům v obranné fázi jistotu.
Slavia - Sparta 2:0, góly dali Lingr a Schranz, hosté v útoku předvedli málo |
„Byl jsem zavařený, ale postupně jsem se do toho dostal,“ oddechoval po zápase před televizní kamerou. Unavený, zpocený, lehce promrzlý, ale šťastný.
V rozhovorech se nevyžívá, nepatří mezi řečníky, ale emoce skrývat neumí. Zdálo se, že měl slzy na krajíčku, a ani se není co divit, když uvážíte, co všechno už musel v osmadvaceti letech vydržet.
„Vracet se po třinácti měsících nebylo úplně jednoduché. Chci poděkovat klukům, strašně mi pomohli, a také klubu, který se za mě postavil, dal mi čas na regeneraci, poskytl mi operaci v Německu,“ vyjmenovával Hovorka.
Možná na něm touhle dobou mohla stát reprezentační obrana a mohl kopat na slavné evropské adrese – předpoklady k tomu má. Navzdory menší výšce je výborný hlavičkář. Díky svalnaté postavě uplatňuje sílu v soubojích. A vyniká i v rozehrávce, což je základní předpoklad moderního stopera.
Jenže pokaždé, když to vypadalo, že má senzačně našlápnuto, zdraví ho zradilo. Konkrétně kolena, se kterými se trápí od listopadu 2016, kdy si poprvé vážně poranil zkřížený vaz.
Stejné zranění ho srazilo i v říjnu 2019, kdy zrovna po přestupu do Slavie zářil v Lize mistrů a suverénně uhlídal třeba siláka Lukaka z Interu Milán.
A do třetice loni v lednu ve Zlíně, kdy ze hřiště odkulhal po patnácti minutách. O pár hodin později se mu zhroutil svět, když vyšetření potvrdilo, že ho čeká další operace a dlouhá pauza. Další rok plný bolesti, utrpení, dřiny.
Když trochu počítáte, dojdete k tomu, že zdravotní lapálie už Hovorku během kariéry obraly celkem skoro o tisíc dní, téměř o tři roky. Ale poznali byste to na něm?
Až na jeden moment v prvním poločase nedělního derby, kdy špatně vystoupil a pustil sparťany do náznaku šance, hrál suverénně, pauzu na sobě vůbec nedal znát.
„Ale budu upřímný: to tempo bylo šílené,“ oddechoval. „Trochu jsem se trápil, hlavně kolem třinácté minuty, všechno to na mě najednou naběhlo.“´
O titul už jen Slavia s Plzní? Ztráta Sparty po derby vzrostla, Baník remizoval |
I tak ovšem skvěle fungovala jeho spolupráce s Ousouem, brankářem Kolářem i záložníkem Holešem - ti tři si vypomohli a sparťanskou útočnou sílu vyzmizíkovali. A poté, co Hovorka deset minut před koncem přehlavičkoval Peška a vyrazil s balonem vpřed, až k vápnu soupeře, Eden bouřil nadšením.
„Gadži má rád, když je v transu,“ usmíval se Trpišovský, když vysvětloval, jestli se nebál uzdraveného obránce poslat zrovna do derby. „V tom pohárovém, které jsme prohráli tady 0:2, nám právě tohle chybělo: vůdcovství, emoce, zdravá rvavost. To pro něj hrálo, na hřišti umí být šéf. A v modelovém zápase jsme viděli, že je stoprocentně připravený. Uvědomuju si, že jestli za posledních dva a půl roku odehrál deset zápasů, je to hodně. Ale zvládl to bezchybně.
„Už jen to, že jsem nastoupil, pro mě bylo vítězství,“ prohlásil Hovorka, než doplnil: „Nechci tím však říkat, že to je vrchol, naopak to beru jako nový začátek.“
