Pro výstavbu hry Olomouce má zcela zásadní přínos. Ačkoli Sigma za poslední rok a půl prodala vždy jednu oporu, David Houska překvapivě zůstává. Ale příště by už na něj mohla vyjít řada. V šestadvaceti letech je v ideálním věku.
„Chci se posouvat a se vší pokorou si myslím, že na to mám,“ povídá v rozhovoru pro MF DNES a usrkne vitamínový koktejl.
Právě doběhl z tréninku. Před novou sezonou, kterou Hanáci zahájí zostra v sobotu v Plzni, se oženil. A zodpovědnost na sebe bere i na hřišti.
Co s vámi start ligy dělá?
Za chvíli to začne, nějaká nervozita je. To je každý rok. Ale je lepší hrát mistrovské zápasy než přípravné.
Po Plzni hostíte Zlín, pak jedete k mistrovi na Slavii a do Liberce. Moc těžší los jste mít nemohli.
Moc toho už na výběr nebylo. Začátek je hrozně důležitý a kvůli tomuhle losu to máme složitější, ale musíme z toho vytěžit co nejvíc bodů, i když máme tak těžké soupeře.
Těšíte se na souboje s kamarádem Lukášem Kalvachem ve středu pole? Pokud tedy po přestupu ze Sigmy za Plzeň naskočí.
Není to souboj s Kalvim, je to Plzeň – Olomouc. Je tam víc hráčů z Olomouce. Bude to speciálnější.
Sigma každý půlrok prodá oporu. Chorého, Radakoviče, Kalvacha. Kdy přijde řada na Housku? A poslyšte, nechystáte se v Plzni nahradit Hrošovského?
Úmluvu s vedením, že mě někam pustí, vyloženě nemáme. Samozřejmě na to také padla řeč s panem Minářem (sportovním manažerem Sigmy, pozn. aut.). Uvidíme, co bude. Každý hráč by se chtěl posouvat v kariéře výš. A já nejsem rozhodně výjimka. Když přijde uspokojení, je to začátek konce pro každého fotbalistu. Se vší pokorou věřím tomu, že mám na to se posunout dál. Ale je potřeba taky žít přítomností. Teď jsem tady a budu dělat maximum pro to, abych podával nejlepší výkony a pomáhal týmu.
110 zápasůodehrál záložník David Houska za fotbalovou Sigmu v první lize, dal třináct gólů, čtyři v minulé sezoně. Jeden start si připsal za reprezentaci. V sobotu (19.30) s Olomoucí zahájí sezonu v Plzni. |
Myslíte na zabezpečení rodiny?
Myslím na to. Důležité je i věřit ve své schopnosti. A já v ně věřím. Budu dělat vše pro to, abych se zlepšoval. Co bude, to bude.
Teď jste řešil nějakou nabídku?
Něco bylo – oťukávání. Ale taky jsem už za ty roky poučený, že když to nedojde do úplného finále, tak nic není. Už toho bylo spousta. V podstatě skoro každé přestupové období, takže už si s tím nedělám velkou hlavu. Dokud to nebude definitivní, nezatěžuje mě to.
Bylo příjemné zjistit, že i tempu Sevilly stíháte?
Určitě. Zápasy v Evropě nejen mně, ale spoustě kluků tady dodaly hodně sebevědomí. Viděl jsem, že se těm hráčům můžu v některých ohledech vyrovnat. Asi nemáme na to, abychom šli odsud do Sevilly, ale třeba měřit se s těmi hráči v nějaké takové lize není nereálné.
Ukázaly vám ty zápasy, i v čem ještě nejvíc zaostáváte?
V nějakých soubojích budou mít navrch. Přece jen mám sedmdesát kilo, když se setkám s někým, kdo je o deset kilo těžší, tak je to pro mě složitější tělo na tělo. Musím hrát zase trošku jiným stylem – chytřeji. Fotbal, který jsme hráli s nimi i s Kajratem, mi však vyhovoval, protože to nebylo podobné české lize, nebylo to tak soubojové. V lize byly zápasy, kdy člověk dostal balon a hned přišla ránu zezadu. Tam to bylo spíš tak, že když jste si dal technicky špatný dotek, tak si vás protivník nahnal tak, že toho hned využil. Ale nebyla to taková v uvozovkách jízda jako tady.
V předminulé sezoně jste debutoval v reprezentaci v přípravě proti Kataru. Ještě větší zážitek?
Pozvánku do reprezentace řadím úplně nejvýš. Strašně jsem si vážil i toho poločasu, kdy jsem mohl nastoupit. Budu dělat maximum pro to, abych ještě nějaké starty přidal.
Plzeň - OlomoucSledujte v sobotu od 19.30 online. |
Je to cíl?
Samozřejmě, ale vždy je to o týmu. Když jsem se tam dostal, bylo to díky týmu. Když hrajete kolem třetího místa, individualita pokaždé vyskočí. Když hrajete dvanácté místo, ač cítíte se dobře, daří se vám, tak se do reprezentace nedostanete.
Mělo to ohlas doma v Poličce?
Všichni byli nadšení, psali mi zprávy. Bylo to příjemné. Ale u nás mají ještě jedno želízko v ohni – od pěti let do patnácti jsem hrál s Tomášem Holešem, který teď přestoupil do Slavie. Taky se mu zaplať pánbůh daří. Myslím si, že v Poličce lidem kolem fotbalu děláme radost, že jsme to dotáhli takhle daleko.
V šestnácti jste šel do Olomouce.
Byl to skok. Jiná škola k tomu. Byl jsem zvyklý na svůj klídeček, na známé učitele, to byl asi největší šok. Pak intr, celkově najednou obrovské město. Přišel jsem do kategorie U16, takže celkem pozdě. Nebylo to jednoduché. Ale měl jsem tady kamaráda z Poličky, brankáře. Se vším mi na začátku pomohl. To byla moje největší opora. Fotbalově jsem přišel do ročníku, o kterém jsem věděl, že je úplně nejlepší v republice. Obával jsem se, jestli se vůbec prosadím, jestli si mě tady nechají. Z toho jsem měl největší obavy. Nakonec si mě nechali a postupně jsem se propracoval až do áčka.
Jde to zatím podle představ?
Kdyby mi někdo řekl, když jsem sem přijel v patnácti vytřepaný, že budu v áčku, nebo že odehraju takové zápasy a dostanu se do reprezentace, tak bych byl spokojený. Ani bych mu nevěřil. Jenže chci pořád víc. Nejsem ten typ, co by se uspokojil, že tady dohraje kariéru.
Naběháte kolem dvanácti kilometrů za zápas. Je pro vás důležité si to poctivě odběhat?
Je pravda, že někdy jsem se na to díval, když jsme to měli vyvěšené po zápase v šatně. Ale ne že bych se po tom pídil. Neříkám si, že musím teď naběhnout tady, abych měl o metr navíc. Hru mám založenou na pohybu, pořád se snažím spoluhráčům nabízet, aby mi mohli dát balon, abych byl nápomocen. Z toho pak počet kilometrů vyplyne.
Víte, jaký máte rekord?
To upřímně nevím.
Máte k dobré kondici dispozice?
Nikdy jsem neměl běžecké problémy. Byl jsem na tom dobře. Kondice je pro každého hráče základ.
Takže jste neměl problém ani teď s náročnější přípravou pod novým trenérem Látalem?
Musím říct, že byl hodně náročný. Přišel jsem domů si jen lehnout.
Kouč Látal je podstatně jiný typ než Václav Jílek, jenž vás vedl čtyři roky, že?
Každý trenér má svoje metody, zásady hry. Tak je to správně.
Bude to jiná Sigma?
To uvidíte. Těžko předpovídat. V přípravě jsme měli dobré pasáže, byly tam i horší. Věřím, že v sezoně budou přicházet hlavně už ty lepší a že s tím budou ruku v ruce i výsledky, že to bude dobré.
S minulou sezonou jste byl spokojený? Dal jste čtyři branky, měl skvělý podzim, pak útlum.
Sezonu bych rozdělil. První půlka podzimu byla pro mě herně nejlepší v sezoně. Cítil jsem se úplně nejlíp, pak byl pokles výkonnosti. Celkem jsem si držel nějaký standard. Když to vezmu statisticky, tak sezona byla úplně stejná jako předchozí – kdy jsme byli čtvrtí – z pohledu gólů a asistencí. V tom to bylo fajn. Ale pořád gólů i asistencí mohlo být víc. Měl jsem hodně střel, které jsem mohl vyřešit líp. Je co pilovat.
Rozdáte hodně předfinálních přihrávek, které sice nejsou vedené jako asistence, ale pro výstavbu hry jsou rovněž klíčové. Dokážou tohle fanoušci už ocenit?
Už jen díky statistikám, které se vedou v lize – jde to čím dál víc nahoru. Ve fotbale se už rozebírá všechno. Průnikové přihrávky nebo přihrávky do šancí se k vám dostanou. Je to víc na očích, než bylo dřív.
Oženil jste se. Zodpovědnosti se nezříkáte na hřišti ani v životě?
Zodpovědnost mám tady už nějaký rok. Nebojím se říct, co se mi líbí, co se mi nelíbí. My devadesát trojky už nejsme nejmladší, takže je potřeba, abychom byli oporami. Člověk se věkem hodně mění. Když přijde do šatny v devatenácti, tak je jiný, než když potom dozraje.
Je pro vás manželství důležité?
Pro mě je hodně důležité. Teď už manželka mi zázemí vytváří skvělé. Člověk má rodinný klid, má se kam vrátit domů, k někomu, s kým může sdílet úspěchy, neúspěchy. Nedokážu si představit, že bych to měl jinak. Jsem rád, že je to tak, jak to je.
Rodinný typ, co chce kupu dětí?
Určitě, chtěl bych hodně dětí, ale mít Klapzubovu jedenáctku je taky otázka financí.
S čím jdete do nové sezony?
Věřím, že se nám bude dařit, že se nebudeme držet v poslední skupině. I když je los hodně těžký, tak jsme schopni začátek chytnout. Osobně se chci pořád posouvat – ať už statistiky, nebo výkony.
Váš fotbalový sen?
Mám sen se posunout do dobré zahraniční ligy, hrát tam. Je potřeba věřit ve sny. Tohle je můj velký sen, který bych si chtěl jednou zkusit.
Konkrétně?
Španělská liga, to je nejvyšší sen, mám pak ale ještě nějaké pod ním.
