Tuto otázku uslyšel olomoucký trenér Václav Jílek ještě ve Španělsku. „S tím já nic neudělám,“ pravil.
Když měl Jílek jmenovat jedince, které by po dvojzápase se Sevillou vyzdvihl, neváhal: „David Houska. Předvedl obrovské penzum práce, zvládl to i po herní stránce. Někdy potřeboval dva doteky, ale byl aktivní, pořád chtěl míče, odvedl hodně v defenzivě, dobrá aktivita do ofenzivy. Akorát měl jasnou gólovku, hráč jeho kvalit by s tím měl naložit lépe.“
Houska je žhavým zbožím před zavírajícím se přestupním oknem. Jenže Sigma po vypadnutí z Evropské ligy prohrála také v domácí soutěži proti Bohemians - i unavený Houska nezvykle kazil - a dostala se do prekérní situace. Má jedinou výhru, šest proher, je předposlední a těžko může uvolnit svého nejlepšího hráče.
Odchovanec z Poličky dozrál v tahouna týmu, který rozjíždí prakticky veškeré akce, nešetří krokem a začíná střílet krásné góly ze střední vzdálenosti. V sezoně už stihl tři.
Také v Seville proti hvězdám z La Ligy si vedl stejně aktivně. I když spálil velkou šanci z hranice vápna a po porážce 0:3 litoval: „To měl být gól. Jasná gólovka. Chtěl jsem to utáhnout placírkou po levé ruce. Bohužel mi to trošku sjelo. Nemyslím, že to šlo tak moc vedle, ale nezapadlo to tam.“
I tak to byl pro něj velký zážitek. Stadion s kapacitou 42 500 diváků se téměř zaplnil. „Hrát před takovou kulisou vám dá moc, v české lize se s tímhle nepotkáte. Druhá věc je kvalita soupeře. Doma jsme si ověřili, že to můžeme zvládat se s nimi poměřit. V odvetě už to tak dobré nebylo, ale i tento zápas je velká motivace pracovat dál a musíme se od toho odrazit. Obrovský krásný zážitek. Mrzí mě, že jsme aspoň nevstřelili branku,“ litoval jen. „Vypadalo by to líp i celkově. Měli bychom z toho aspoň malou radost.“
Velký rozdíl mezi udatnou Sigmou a extratřídou Sevilly byl však v odvetě patrný. „Asi ano,“ přikývne Houska. „Na balonu byli všichni hráči Sevilly skvělí. Neztratí skoro žádný míč. Dokážou si poradit iv těžkých situacích. V tom bych hledal asi největší rozdíl.“
Pro Housku však bylo hřejivé zjištění, že zběsilé tempo stíhal.
Díky dynamice i herní chytrosti.
Ví, co s míčem udělá, dřív, než si ho převezme. „Taky jsem cítil, že se jim v některých věcech vyrovnám. Je to potěšující, ale zároveň jsou tam pořád nedostatky. Musím pořád pracovat a pracovat,“ uvědomuje si 25letý subtilní hráč.
Co mu chybí do top levelu? „Občas ztrácím v osobních soubojích, když má protihráč o dvacet kilo víc. Ale zase musím využít jiných předností a na těch slabinách pořád pracovat,“ opakuje si. „Oba zápasy byly obrovské zážitky a obrovské zkušenosti, které jsme nabrali. Mrzí mě, že to nepokračuje dál, protože hrát tyto zápasy, to je svátek.“
Pokud Houska, který v minulé sezoně nakoukl do české reprezentace, udrží „sevillské“ výkony v lize, evropské zápasy si zase zahraje.
Jen to nemusí být s Olomoucí.
