Dva a půl roku v Hradci Králové a už se těší na evropské poháry. Angažmá trenéra Horejše je tam zatím oboustrannou trefou.
Roky jste míval jako vyzváněcí melodii pro volajícího hlášku z filmu „Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž.“ Proč už ji nemáte?
Ty jo, to už ani nevím. (směje se) Ale už to mám celkem dlouho pryč.
Daleku už je i k vašim trenérským začátkům. Pamatujete si, kdo vám to první navrhl?
Pavel Tobiáš a Jirka Kotrba. Pomohl mi také Ivan Novák jako tehdejší sekretář mládeže. Sám jsem myšlenku trénování v sobě neměl. Ale v Dynamu mi zbýval rok do konce smlouvy a na letním soustředění mi Tobiáš jako tehdejší šéftrenér mládeže řekl, že by mě tam chtěl. Dohrával jsem poslední rok kariéry, ale už jsem jezdil do centra na Složišti. Na přechod to bylo užitečné. Měl jsem problémy s kolenem, v zimě jsem skončil s fotbalem a začal trénovat u mládeže.
Než jsem to vzal, seděli jsme s Jirkou Sabou v Praze na Chodově, tým byl tři body od sestupu. On mi říkal, ať mu slíbím, že to zachráním.
