Po osmi a půl letech v teplických barvách do klubu, ve kterém odehrál podstatnou část svých mládežnických fotbalových let a ve kterém přesně měsíc po svých sedmnáctých narozeninách debutoval v prvoligovém zápase.
Na podzim se o vašem odchodu z Teplic do Olomouce mluvilo hodně, nyní jen pár dnů a jste zpátky v Hradci. Byly i jiné varianty?
Byly, ale jsem rád za to, jak to celé dopadlo. A že se to vcelku rychle dotáhlo.
A podzim a šance na Olomouc? Jak těžké bylo přijmout, že to s Olomoucí nevyšlo?
Nebudu lhát, že jsem změnu nechtěl. Kluby se ale nedohodly a bral jsem to tak, jak to bylo.
Nyní to byla výměna za hradeckého kapitána Petra Kodeše, který měl v Hradci až do svého podzimního zranění téměř neotřesitelné postavení. Překvapilo vás, že to proběhlo právě takhle?
Abych řekl pravdu, tak ne. Dávalo to smysl jak Kodymu, tak i mně. Oba jsme teď doma.
Dobří kapitáni se vracejí. Hradec a Teplice si mění Trubače s Kodešem |
Teplice jste opustil po více než osmi letech, cítil jste, že by to chtělo už opravdu změnu, i když Teplice se po horších letech škrábou nahoru?
Když už začínáte devátou sezonu v jednom klubu, je to hodně velká část fotbalového života. Pro někoho třeba celá profesionální kariéra. Musím říct, že mi Teplice přirostly k srdci, našel jsem si tam kamarády na celý život a doživotní vztah k teplickému klubu. Na druhé straně jsem změnu už potřeboval.
A současné teplické plány, které mají klub vrátit do české špičky?
Je mi osmadvacet, projekt, který se v Teplicích postupně buduje – ať už výstavba nového stadionu nebo mládežnického centra – ještě potřebuje čas a já už nechtěl být jen součástí procesu k lepším zítřkům. Proto mě třeba lákala Konferenční liga v Olomouci.
Teplice ve vaší kariéře přišly krátce po vašem přestupu do Slavie. Brzy po něm jste šel na hostování právě do Teplic, což se nakonec protáhlo na víc než osm let. Co byste si pomyslel, kdyby vám právě tohle číslo tehdy někdo řekl?
Těžko říct. Myslím si, že je důležité, jestli hrajete, nebo ne, a já měl to štěstí, že jsem mohl být v prvoligovém klubu, kde jsem pravidelně nastupoval.
Jaké to byly v Teplicích roky? Nahoru dolů, nebo spíš trochu dole?
Za začátku spíš trošku dole. Chvíli to trvalo, ale dovolím si říct, že po nástupu Rudolfa Řepky do pozice ředitele jde klub rapidně nahoru. Je to skvělý člověk. Ačkoliv jsme hráli většinu času spíše ve spodních patrech tabulky, tak jsem zažil spoustu krásných chvilek a to je v životě nejdůležitější!
To nejkrásnější v Teplicích?
Asi výhra nad Slavií doma 1:0, kdy jsem dával vítěznou branku. Navíc to bylo na konci podzimní části, která nám vyšla na jedničku.
Kdy bylo nejhůř?
Nejhůř určitě, když jsme hráli baráž s Vlašimí.
Vraťme se na začátek: Odchod z Hradce byl tehdy asi pochopitelný. Bylo vám dvacet, Hradec sestoupil z ligy, ozvala se Slavia, asi nebylo těžké dlouho přemýšlet, zda jít?
Opravdu nebylo. Slavii v tu dobu koupil velký čínský investor a budoval se tam neskutečný tým, bylo to hodně lákavé.
Fotbalové přestupy ONLINE: Sparta získala s předstihem maďarského stopera |
Jak jste tehdy vnímal Hradec? Postupy do první ligy střídaly sestupy, nebyl pořádný stadion...
V té době to byl spíše jen odrazový krůček do ligy a do velkého fotbalu. Nutno ale říct, že tohle je pryč díky novému stadionu a novým majitelům klubu.
Vzpomenete si na první kroky ve Slavii? A dokdy člověk živil naději, že by si za Slavii zahrál?
Myslím si, že naději máte vždycky. Nikdy nevíte, kdy vám zrovna sedne půlrok a můžete udělat nějaký velký krok. Co se týče prvních krůčků ve Slavii, tak hodně rád vzpomínám na zápasy třeba s Celtikem Glasgow nebo francouzským Nice.
Vracíte se po více než osmi letech, jak se Hradec změnil? Určitě jste proměnu hodně sledoval. Co zprávy od bývalých spoluhráčů? Sledoval jste, jak roste nový stadion?
Jak už jsem říkal, změnilo se opravdu moc věcí. Stadion, hráči, zázemí klubu. A i když jsem byl mimo, tak když jsem jezdil z Opočna do Teplic, bral jsem to vždycky kolem hradeckého stadionu, abych viděl, jak roste.
Zahrál jste si na něm zatím v lize třikrát, ale ani jednou se neradoval se svým týmem ze vstřeleného gólu. Je pro Teplice zatím zakletý? A zůstane?
Nemyslím si, že je zakletý, ale budu doufat, že máte pravdu a zakletý už bude pro více týmů.
Daniel Trubač z Teplic slaví gól proti Slovácku.
Vám ukázal odvrácenou tvář předloni v létě, kdy jste v úvodním ligovém kole v poslední minutě kopal roh, po kterém Teplice daly vedoucí gól. Videorozhodčí ale odhalil, že jste se míče při jeho rozehrání dotkl dvakrát, gól vám vzal a pak jste naopak ještě branku dostali a jeli domů bez bodu. Těžká chvíle?
Po tom mém rohovém dvojdoteku to bolelo opravdu hodně. Bohužel ale kvalitu trávníku úplně neovlivním. Pamatuji si, že v první půli na tom samém místě při rozehře rohového kopu uklouzl Vlčák (Adam Vlkanova, nový spoluhráč v Hradci – pozn. autor). Bohužel pro Teplice trochu smolný zápas.
Co jste si o té situaci vyslechl od spoluhráčů, případně protihráčů? Hodně vtípků?
Ani ne, nevidím v tom žádnou vědu, je to jen náhoda.
Co vaši noví spoluhráči, připomněli vám to?
Ne, jak jsem řekl. Nemyslím si, že by to bylo něco neobvyklého, že někdo podklouzne, určitě jsou horší nebo i vtipnější situace.
Co od návratu do Hradce čekáte a co říkáte konkurenci v týmu zvlášť na postech, na kterých hrajete?
Očekávám jiný herní styl, než jakým jsme se prezentovali v Teplicích, a větší osobní i týmové ambice. Jsem za konkurenci rád a fakt se těším, že se budu moct učit od kluků, jako jsou Vláďa Darida nebo Tomáš Petrášek, protože ať je to, jak chce – člověk jak v životě nebo i ve fotbale se neustále učí novým věcem.
Cíle s Hradcem?
Pomoci mu k co nejlepším výsledkům a umístění v tabulce. Opravdu rád bych si o něco pořádného zahrál. Ať už finále poháru nebo nějaký zápas na evropské scéně.
Máte za sebou větší část přípravy a soustředění v Turecku, kde jste druhý ze tří zápasů vynechal. Už je vše v pořádku?
Ano, noha už nezlobí a cítím se výborně. Hodně se těším na první zápas, zvlášť na domácím stadionu.
