Postupně přidává další ligové minuty, naposledy proti Jablonci jich bylo už 22. „Je to skvělé. Jsem za šanci moc vděčný. Moje rodina i já sám jsme moc šťastní,“ potvrzuje 18letý forvard.
Hais pochází ze Sobětic, vesnice vzdálené jen tři kilometry od Klatov na západě Čech. Fotbal začal hrát v TJ Start Luby, tedy obci jen o něco větší, než jsou Sobětice. Od mladšího do staršího dorostu hrál za Klatovy a začal vynikat. „Jezdil jsem i do Plzně, ale neměl jsem z toho radost. Narodil se mi malý brácha a chtěl jsem být s ním. Smířil jsem se s tím, že fotbal budu hrát jen tak pro zábavu,“ popisuje.
Dost možná by to tak i skončilo, kdyby urostlý forvard nevyrazil na utkání dorostenecké ligy proti Roudnému u Budějovic. Nejprve skóroval v utkání staršího dorostu, pak naskočil ještě na druhou půli zápasu mladšího. „Prohrávali jsme 1:2, já nastoupil, dal čtyři góly a vyhráli jsme 5:2. Tehdy soupeře trénoval Jiří Vlček, který za mnou pak přišel, že mě koupí do Dynama. Já se jen pousmál,“ vypráví.
Jenže Vlček nemluvil do větru. Na dalším zápase Klatov v Domažlicích už nadějného útočníka sledoval budějovický skaut Roman Lengyel. „Já ho ani neznal, ale plno sparťanských fanoušků se tam s ním fotilo, protože za ně dřív hrál,“ přidává.
Následující utkání Haisova celku ve Strakonicích za budějovický klub navštívil Stanislav Rožboud a začal vyjednávat. „Přišel za mnou, jestli bych nešel do Dynama. Řekl jsem to našemu trenérovi, který to okamžitě zavrhl. Pan Rožboud chtěl číslo na rodiče. Mamce pak týden v kuse volal tehdejší šéftrenér Pavel Malura. Přemlouval jí, abych přijel na týden na zkoušku,“ hlásí.
Haisovi rodiče váhali. Jako prioritu měli vzdělání svého syna. Nakonec však k týdenní stáži svolili. „Pan Malura ostatní kluky prosil, aby se o mě postarali co nejlépe. V pátek pak přijeli rodiče a všichni včetně trenérů si mysleli, že nebudu chtít pokračovat. Nakonec jsem se rozhodl zůstat,“ vzpomíná.
V Českých Budějovicích věděli, proč o důrazného forvarda tolik stáli. Brzy přeskočil kategorii U17 a nastupoval za devatenáctku. Dával góly, poctivě pracoval, zlepšoval se. Následoval posun do A týmu a také první ligové minuty. „Mám postupné cíle,“ zdůrazňuje.
S prvním mužstvem zvládl celou přípravu, proti Plzni poprvé naskočil do nejvyšší soutěže. Od té doby hrál celkem čtyřikrát. A když se na hřišti rozkouká, ukazuje hlavně to, co ho vždy zdobilo. „Jsem spíš silný, ne tolik technický typ. Ale nejsem líný na krok, nevypustím souboj. Tak to mám odjakživa nastavené,“ představuje sám sebe.
Daniel Hais v dresu Českých Budějovic.
I když ještě občas chyboval, hru Dynama většinou stihl oživit a rozhýbat. Že neuhne, to už ví i jablonecký brankář Vlastimil Hrubý a stoper Vojtěch Kubista. Hais šel s nimi do souboje mimo vápno neohroženě a po střetu odlétli oba soupeři. „Taky jsem odpadl, ale pak jsem jen slyšel řev diváků. To se mi líbilo. Já prostě neuhnu,“ vzkazuje. Soupeři ho nemají nakoukaného. I to je Haisova výhoda. „Jsem zatím inkognito,“ usměje se.
Budějovice tak mají konečně po dlouhých letech vlastního odchovance, který musí dostávat stále více šancí. „Vnímal jsem to, ale soustředil se jen na sebe. Poctivou prací jsem se snažil prosadit,“ tvrdí.
Daniel Hais si hýčká svůj sen. „Nejdřív to byl start v lize, teď být v základní sestavě, pak první gól. A toužím po německé bundeslize,“ plánuje.
Nezapomíná ani na studium. Letos maturuje na budějovické obchodní akademii. Poctivě využívá individuální plán, doplňuje si testy. Škola mu vychází vstříc. „Tu maturitu musím dát. Prožívám teď nejlepší období v životě,“ má jasno.
