Z Pustiměře to máte blíže do Brna. Proč jste si vybral Slovácko?
Měl jsem nabídky ze Zbrojovky i Olomouce, ale Slovácko se nám zamlouvalo nejvíce. Bylo mi nejvíc sympatické, líbilo se mi, že je to rodinný klub. Věděl jsem, že tady je docela velká možnost se dostat do A-týmu. V době, kdy jsem přišel, jsem registroval, že tady hraje Dominik Janošek.
To už je šest sedm let, že?
Oslovili mě trenéři Perůtka s Vojtíškem, který už tady ale nepracuje. Vyhlídli si mě na žákovském turnaji a od třinácti let jsem v Uherském Hradišti na internátu, kde jsem bydlel až do minulého roku. Teď žiju na Velehradě.
Jak jste zvládal odloučení od rodiny v tak brzkém věku?
Myslím, že nervóznější z toho byli moji rodiče, kteří se báli, jak to unesu a jestli se nebudu muset vrátit. Sám jsem z toho obavy ani neměl. Chtěl jsem hlavně hrát fotbal ve Slovácku.
Byl to pro vás velký skok?
Z Pustiměře jsem šel do Vyškova a Slovácko bylo na ještě vyšší úrovni. Vedou to tady profesionálové, už v dětských kategoriích vás učí, jak hrát, řešit situaci. Pro moji kariéru a rozvoj to byla nejlepší možnost.
Přežil jsem všechny kluby Slovácka. Němčický o slavné éře i atypickém Širůchu |
Už v šestnácti jste nastupoval za devatenáctku, že?
Pomohlo mi to. V sedmnáctce jsme měli zrovna období, kdy se nám nedařilo a pak mě vytáhli do devatenáctky, kde jsem začal střílet góly. Moje sebevědomí šlo nahoru. V té době jsem začal vnímat, že můžu ve fotbale něčeho dosáhnout. Měl jsem kolem sebe dobré spoluhráče a mohl se od nich učit.
V létě jste povýšil do ligového áčka. Tušil jste, že by to mohlo vyjít?
Po zápase béčka se Stráním mi volal trenér Kameník, že mě bere do letní přípravy a uvidí se. Nakonec se rozhodli, že mi dají šanci a nechali mě v kádru. Měl jsem obrovskou radost. Snil jsem, že se dostanu do áčka a budu hrát ligu. S tou vizí jsem do Slovácka šel.
Jak vás přijala kabina, kde je spousta zkušených a o dost starších hráčů?
Dlouho jsem se rozkoukával. Kluci mě vzali mezi sebe suprově. Jsem za to vděčný, tady je výborná parta, o kterou se můžu opřít.
Pomáhá, že se často usmíváte?
Jsem pozitivní člověk. Snažím se to přenést na ostatní, aby byla lepší nálada.
Daniel Barát ze Slovácka (vlevo) se vyhýbá skluzu karvinského Singhateha.
Zvládl jste rychle vyšší nároky?
Z béčka do první ligy to byl extrémní skok. Dlouho jsem si na to zvykal, víceméně celou přípravu. Trenéři mě chválili, ale pořád jsem měl rezervy a pořád tam jsou.
Můžete je rozvést?
Třeba proměňování šancí. V mládežnickém fotbale jich máte pět šest a jeden gól dáte. V lize přijde jenom jedna a musíte ji dát.
Debutoval jste už v osmnácti. Jak jste premiéru v domácím utkání s Olomoucí prožíval?
Nervozní jsem byl, ale jakmile jsem se dostal na hřiště, přestal jsem to vnímat a hrál v klidu.
Mezitím jste nasbíral osm startů a čtyři v základní sestavě. Jste spokojený?
Hodnotím to tak, že jsme nezískali moc bodů. Takže nic moc. Pořád je na čem pracovat. Věřím, že se to co nejdříve obrátí.
Trenér Kameník vás za hru pravidelně chválí, ale na konci obvykle dodá, že mu chybí od vás gólový příspěvek. Jak to vnímáte?
Jasně, ve fotbale jde o čísla, góly, asistence. Je fajn, když hrajete hezky, ale když vám to nepřinese body, nic to neznamená.
Na hřišti si dost dovolíte. S kuráží jste se narodil?
Nebylo to ve mně od narození, ale postupem času jsem se s tím naučil pracovat. Člověk si musí věřit, to je zásadní.
Post levého křídla vám sedí?
Hraji tam nejčastěji, ale zvládnu kooperovat i na pravé straně. Je to vyloženě na trenérovi. Kam mě dá, tam budu hrát.
Kouč Kameník je asistentem u jedenadvacítky. Už s vámi mluvil o případné nominaci?
Láká mě to, ale také ve dvacítce máme skvělou partu. Nikdo mě nekontaktoval, teď je prioritou klub.
Chvátal po konci v Sigmě: Trenér se k nám nechoval s respektem. Za co vděčí Spartě? |
V reprezentační pauze jste skóroval na srazu dvacítky v obou zápasech s Rumunskem. Budete si teď o to více věřit?
Zvedne to sebedůvěru, branky potěší, ale teď je potřeba přepnout na Slovácko a soustředit se na ligový fotbal. Musíme sbírat body, abychom dělali fanouškům větší radost a oni chodili na fotbal. To je nejdůležitější. A osobně bych chtěl dát konečně v lize gól.
V nedělním domácím zápase se Spartou to ovšem bude složité.
Je to jeden z nejlepších českých týmů, ne-li momentálně nejlepší. Ale v lize se dá porazit každý tým. Zatím jsme na podzim moc štěstí neměli, doufám, že se k nám brzy obrátí.
Jak to máte se školou?
Jsem v maturitním ročníku stavební průmyslovky ve Starém Městě. Mám individuální plán a školu řeším podle fotbalu. Snažím se do ní chodit co nejčastěji a dopisovat známky. Vycházejí mi vstříc.
K čemu na škole tíhnete?
Baví mě architektura, projektování domů. Nejméně oblíbené jsou betony.
