Domácí Příbram tak nečekaně porazila Teplice nejtěsnějším rozdílem 1:0.
"Jsem jen jedním z příbramských hráčů, který se zasloužil o tři body," říkal v propoceném dresu bezprostředně po zápase Žemlík hloučku novinářů.
To už kolem příbramské mix zóny prošli nakvašení fotbalisté Teplic. Nad neutěšeným výsledkem láteřili do jednoho. Ne všichni ale měli na porážku stejný názor.
"Nakonec si to prohrajeme sami," bručel stoper Tomáš Hunal. To teplický kapitán Pavel Horváth viděl porážku jinde. "Řekněte si rozhodčímu Řehořovi," odbyl reportéra, který po něm žádal vyjádření k právě skončenému duelu.
Teplický trenér František Straka však na pozápasové tiskové konferenci řekl mimo jiné zcela jasně: "Prohráli jsme si to sami. Navíc chybou, kterou udělali ti nejzkušenější."
Straka tím měl na mysli trojici hráčů Rada, Hunal, Leitner, kteří pustili Žemlíka do gólového sóla ve víře, že pomezní sudí bude signalizovat ofsajd.
"Jestli to byl ofsajd, to já nemůžu posoudit," říkal Žemlík. "Ale asi nebyl, když to rozhodčí nemával. Nám ale naopak přišlo, že už předtím jednu naši akci zastavil zvednutím praporku v okamžiku, kdy ofsajd být určitě nemohl."
Střelec jediného gólu zápasu to na promáčeném těžkém terénu neměl vzhledem ke své hřmotné postavě, vůbec lehké.
"To je jasné, že tenhle terén není nic pro mě," přiznal 198 centimetrů vysoký a 99 kilogramů vážící Žemlík. "Ale při tom sólu jsem si záležet dal. Přesně tak jsem to k té jeho pravé tyči uklidit chtěl."
Druhým hrdinou zápasu bezesporu byl příbramský gólman Oldřich Pařízek, pro něhož to byl návrat do české první ligy po více než šesti letech.
"Naposled jsem naši ligu chytal na podzim v sedmadevadesátém za Žižkov," zavzpomínal brankář, jemuž bude za necelých šest týdnů dvaatřicet.
Od ledna 1998 byl čtyři a půl roku v belgickém Royalu Antverpy, odkud přišel v létě 2002 do příbramského týmu. Tam ho tehdy chtěl trenér Jiří Kotrba, který ho pamatoval právě z jejich společného působení na Žižkově.
"Jenže jsem po návratu z Belgie nezvládl ten přechod, prostě jsem se nechytil a v brance pak kraloval Radek Sňozík," připomněl Pařízek, který tak loni na jaře hostoval v pražské Admiře a na podzim v Semilech.
"Ale v těch Semilech mi to docela šlo a já dostal obrovskou chuť to ještě jednou zkusit na nejvyšší úrovni," řekl dále Pařízek, jemuž k návratu do nejvyšší domácí soutěže pomohla náhoda. Koncem podzimu si Sňozík zlomil lýtkovou kost a tak byl veterán Pařízek z hostování nyní v lednu stažen.
Po zápase vypadal, jakoby se čelně srazil s lokomotivou. Pod očima z daleka viditelné podlitiny, nos jako bambule, navíc ozdobený krvavým šrámem. To se mu přece nemohlo stát během zápasu - dívali se po sobě novináři nechápavě.
"Jó, tak to jsme úzkostlivě tajili," přiznal Pařízek barvu. "Ve čtvrtek jsem se při tréninku srazil s mladým Gondou a odnesl jsem to rozseknutým a zároveň zlomeným nosem. Chrupavka na padrť a navíc šest stehů. Ale už to nebolí, tak jsem do toho šel, bez problémů."
Na pošramocený nos prý během několika ošemetných zákroků nemyslel.
"Kdepak, chodil jsem si pro míče a do soubojů naplno. Pravda, měl jsem kliku, že mě do toho nosu nikdo netrefil. Ale je mi jasné, že protihráčům během zápasu došlo, o co jde. A v závěru už jsem cítil, že mě někdo z nich chtěl dorazit. Ale soupeřův loket v tom jednom souboji můj nos naštěstí minul..."
Když měl Pařízek odpovědět na otázku, co se za těch šest let v nejvyšší české soutěži změnilo, reagoval:
"Těžko říct. Tenhle zápas mě totiž moc neprověřil. Přijďte se mě zeptat po příštím zápase, to hrajeme na Spartě. Mám takové tušení, že to už budu o nějaké změně vědět určitě."
15. února 2004 22:05
