Slova chvály létala ze všech stran. Nebylo snad člověka, který by o talentovaném záložníkovi po slávistickém vítězství 1:0 nad Libercem nemluvil.
Na hřišti strávil hodinu, po čtyřiceti minutách čapnul Oscarovu přihrávku a namířil si to přímo mezi dva soupeře. Souboj ustál a jeho střelu ještě stihl usměrnit do brány Chytil. Další dva pokusy mu lapil gólman Bačkovský. Nakonec stále teprve osmnáctiletého hráče vystřídal Lukáš Provod.
„Pechy hraje opravdu výborně. Na tréninku vidím, jaký to je fotbalista. I proto dostal šanci v sestavě,“ chválil spoluhráče střelec Chytil.
„Hlavně ukázal, že je skvěle nastavený. Toho si nejvíc ceníme. Výborný hráč s dobrým driblinkem, který se nebojí. Budu se opakovat, ale máme tu dalšího nečeského hráče,“ pousmál se trenér Jindřich Trpišovský.
Slavia - Liberec 1:0, jediný gól připravil pro Chytila mladík Pech |
„Gólovou situaci vyřešil velmi dobře, prošel mezi dvěma hráči a celá akce jde v podstatě za ním,“ přidal pak soupeřův kouč Radoslav Kováč v rozhovoru pro O2TV.
Že by to byl nový objev posledních dní?
Ne tak úplně, vždyť Pech za Slavii debutoval dokonce už v předminulé sezoně! První minuty dostal v nadstavbovém utkání se Slováckem před rokem a půl. Na další starty, premiérový gól v Českých Budějovicích i nedělní asistenci si ale musel ještě pořádně dlouho počkat.
Co se tedy stalo?
Konec května 2023. Ligu si poprvé osahal v posledním soutěžním zápase ročníku. Tehdy ještě šestnáctiletý šikula dostal naději, že by další šance v prvním týmu mohly přicházet častěji. Stačí makat a zabrat hned v letní přípravě.
Kováče naštval podavač míčů: Takhle se chovat nesmí. Penalta? Bez komentáře |
„Poprvé jsem ho viděl těsně před jeho šestnáctými narozeninami a už předváděl věci, které mě opravdu zaujaly,“ vzpomínal trenér Trpišovský na tiskové konferenci. „Od té doby s námi začal trénovat v podstatě pravidelně.“
Jenže velká očekávání utnulo vážné zranění kotníku, kvůli kterému byl od července téhož roku bez fotbalu skoro tři měsíce. Zpátky na zem.
Přesněji do třetí ligy, kde rok naskakoval za slávistické béčko a pomohl mu čtyřmi góly k postupu do druhé nejvyšší soutěže. Tu ještě do letošního října hrál pravidelně než přišel další start v áčku. Po sedmnácti měsících. A rovnou na bouřlivém stadionu Athletiku Bilbao v Evropské lize. Dostal jen tři minuty, ale byl to velký příslib.
Hned o tři dny později hrál proti Dukle skoro půl hodiny, v poháru proti třetiligovým Benátkám hodinu. Nakoukl i do zápasu v Karviné, než po reprezentační přestávce přišel oživit hru v Českých Budějovicích.
V závěru si naběhl na přihrávku Davida Douděry a poslal míč brankáři přímo mezi nohy. „Byl jsem trochu nervózní,“ culil se, když poté před kamerami přebíral cenu pro hráče utkání.
Nástup slávistické rezervy. Zleva Dominik Pech, Šimon Slončík a brankář Filip Slavata.
Když v Edenu vybíhal coby součást základní jedenáctky, vyplašeně vůbec nevypadal. Naopak. Co dotek, to snaha jít dopředu. Co možnost, to průnik do volného prostoru nebo střela.
„V něčem je podobný Matěji Juráskovi, oba jsou takoví nečeští,“ zamýšlel se Trpišovský. „Máme za to, že nám teď má co přinést. V pohybu i svém nastavení. Je pracovitý, někdy až moc. Na předzápasovém tréninku byl extrémně klidný, možná i to rozhodlo, když jsme váhali, jestli ho nasadit. Není to snadné, protože s hráčem se takový moment ještě dlouho táhne a vy musíte vycítit, jestli je ta správná chvíle.“
Od trenéra pak Pech slyšel jen pár pokynů. „Ať pořád běhám, ať jsem pořád v nabídce. Ať hraju to, co umím, v čem jsem silný,“ líčil usměvavý blonďák, který ve Slavii působí už od sedmi let.
A co teď dál?
„Gól před vyprodaným Edenem. To si moc přeju,“ zasnil se. Letos bude mít šanci už jen za týden v Evropské lize proti Anderlechtu. Ale nepředbíhejme.
„Nejdřív oběd, ten mě teprve čeká,“ smál se.
