Domácí kouč sice šarvátku nevyprovokoval, jenže reakci přehnal. „Komu tady budeš říkat č...ku!?“ křičel podle zápisu hlavního sudího Jana Všetečky z několika centimetrů směrem k Joslovi, který předtím na šestašedesátiletého Radu vulgárně pořvával: „Co pořád chceš, ty č...!“
„Tahle slova nemůže přece nikdo použít, to se na mě nezlobte,“ vřelo to v Radovi ještě na tiskové konferenci víc než hodinu po konci barážového utkání, v němž Dukla uhájila první ligu až na penalty.
Dukla - Vyškov 1:1, na penalty 4:2. Pražané se trápili, první ligu ale udrželi |
A Rada z rozhodujícího duelu neviděl skoro 90 minut. V součtu s tím, že si pro Josla došel až na soupeřovu lavičku, se červené kartě divit nemohl. K šesti žlutým tak přidal i přímé vyloučení, v posledním utkání za Duklu.
Ne, takovou rozlučku s tradičním pražským klubem nečekal. Nezastavila ho ani důležitost okamžiku. Vždyť ještě před úvodním zápasem ani nemohl usnout, jak ho zodpovědnost zachránit se v první lize trápila.
V jeho možná posledním zápase, kdy vede Duklu jako trenér, se nechal Petr Rada vyprovokovat a došel si to vyříkat na lavičku Vyškova, za což uviděl červenou kartu. 🙈 pic.twitter.com/BQon9pUtTy
— Sporťák (@SportakCZ) June 1, 2025
„Za těch pět dní jsem naspal snad deset hodin. Chudák moje paní,“ líčil kouč. „Ale musí vydržet, věděla, že si mě bere. Já takhle nejedu od padesáti. Nemůžu jí ale říct, že jsem dostal červenou, to musím zapírat. Ona to nečte ty facebooky, musím koupit všechny noviny a ty stránky o červené vytrhnout,“ smál se, nicméně samotný incident bral velmi vážně.
Hostující kouč Jan Kameník o vyloučení„Se zápasem to určitě zamíchalo. Na druhou stranu nechci, aby trenéři dostávali červené karty. Byla tam trochu slovní přestřelka a rozhodčí to tak vyhodnotili. Já si trenéra Rady vážím, měl dostat žlutou kartu a stačí. My jsme v tom sehráli nějakou roli a bylo to zbytečné, rozhodčí to pak vyhodnotili jinak.“ |
„Nejde, aby někdo na lavičku pokřikoval v těhle dimenzích, to se nesmí stávat. Takže já jsem zakročil a někteří z Vyškova mi dali za pravdu. Tahle slova prostě nepatří na lavičku, nepatří!“ zahřímal.
„Ještě to na mě křičí takový člověk, který toho za sebou tolik nemá. Já sice mám za sebou nějaký trest, ale aby použil přirození, to se nezlobte, za to budu pořád stejně bojovat,“ vysvětlil svůj výbuch.
Jen těsně předtím mu fanoušci mu v první půli přichystali rozlučkové choreo, vedle jeho zvětšené fotografie roztáhli transparent „Trenére, děkujeme!“ a odpálili červeno-žluté dýmovnice, které zakouřily slušně zaplněnou Julisku, kam v neděli odpoledne přišlo téměř čtyři tisíce lidí.
Radu na lavičce však neviděli od 36. minuty.
Trenérský matador ještě zbytek druhého poločasu sledoval vykloněný z okna budovy nad střídačkami, na druhou půli si přelezl do rohu stadionu a postával u klandru blízko bráně, na kterou Dukla útočila.
Rada versus VAR až do konce: Dva dny jsem nespal, řešíme třináct centimetrů |
Sem tam si sednul, častěji ale nervózně pochodoval, mnul si ruce, opíral se nebo upíjel z plastové láhve.
„Bylo to strašný, řeknu vám,“ kroutil hlavou.
Pak náhle odcupital dolů k plotu, kde udělil pokyny asistentům, aby si zase rychle vylezl do svého klidného růžku, odkud měl dobrý přehled. Po povedených útocích tleskal s rukama nad hlavou, a když Milla ve druhém poločase z voleje napálil míč do sítě a vyrovnal, pořádně se zaradoval.
Daniel Kozma o Radově konci„Pan Rada určitě chybět bude, to víme všichni. Od něj je to tady vždycky show. Já jsem mu hlavně vděčný, protože mi dal spoustu prostoru. Ale všem určitě chybět bude.“ |
Když přišlo na prodloužení, nepochybně se potil. A ne kvůli slunci, které na východní stranu Julisky pořádně pálilo. Na penalty už zase zmizel kamsi do útrob, aby po té Řezníčkově vítězné u střídaček počastoval čtvrtého sudího a vyrazil slavit před legendární hlavní tribunu s fanoušky, kteří jeho jméno vyvolávali jako žádné jiné.
Po utkání se pak sice před budovou tiskového centra zkoušel čtyřicetiletý hostující kondiční trenér Josl omlouvat, ale moc platné mu to nebylo, Rada ho na oplátku s výchovným tónem v hlase zpražil znovu: „Na tohle jseš ještě moc mladej!“
„U laviček jsem mu řekl, že by si zasloužil pohlavek, vždyť jsem v podstatě jeho táta! S nadsázkou samozřejmě,“ chechtal se Rada. „V tom nabuzení se neudržíte, slyšel jsem to na sebe ze tří metrů. Jasně, občas jsem ve vyjadřování příkrý, fotbal potřebuje trochu show. Ale že bych někdy někomu cíleně sprostě nadával? To klidně řeknu na disciplinárce. Taková slova tu padat nemají.“
