Jako by se Straka zkoušel chytit čehokoli, aby zoufalý tým probudil. Ale vlastně proč ne? „Musíme se k tomu postavit čelem,“ burcoval kouč. „Věřit tomu, co děláme a jak to děláme.“
Po porážce 0:4 v Mladé Boleslavi už to horší být stejně nemůže. Při trenérově premiéře v minulém kole Jihočeši totálně prospali první půli, ale pak se aspoň trochu pochlapili a v druhém poločase zasypali pardubickou branku smrští střel.
V neděli? Zmar, nula, nic.
Ml. Boleslav - Č. Budějovice 4:0, debakl nastartovala krásná Králikova trefa |
Jen obrovská laxnost, spousta nedorazů a chyb. Za všechny třeba ta před prvním gólem: tři hráči jen sledovali, jak se za vápnem rozběhl boleslavský stoper Králik a jeho ostrá rána zasvištěla do branky. A když deset minut před koncem nigerijský útočník John metal salta po čtvrtém gólu, Straka jen zavrtěl hlavou.
V šestašedesáti je pořád sekáč. Bílá košile s vykasanými rukávy, úzké džíny, adidasky. Když ho vidíte, jak rázně šermuje rukama u lavičky, hádali byste mu klidně o deset let méně. Ale má dost energie na to, aby zachránil zbídačené Dynamo? Po čtyřech ligových kolech nemá ani bod. A skóre 1:13? Ostuda!
Akce, po které dala Boleslav druhý gól. Tomáš Ladra střílí podél budějovického brankáře Fendricha, jeho pokus pak do sítě dorazil Kušej.
Chtělo by se říct, že Straka v životě nestál před těžší misí, ale pozor: když v zimě přebíral utrápené slovenské Michalovce, vypadalo to spíš na úkol pro kouzelníka. Že dohnal obří ztrátu, v 15 zápasech posbíral 24 bodů a tým zachránil, to se dalo brát jako paranormální jev.
V tom je Straka mistr: přiřítí se jako povodeň, obrátí kabinu vzhůru nohama, i největší flegmatiky umí nahecovat tak, že mají pěnu u pusy. Úkol číslo jedna většinou splní, ale po pár měsících se okouká nebo mu šéfové přestanou věřit.
Straka si našel asistenta do Budějovic. Reprezentace mu uvolnila Jirkala |
Vzpomenete si, jak před víc než dvaceti lety jako kouč vtrhl do ligy? V Česku se na sparťanského srdcaře a reprezentanta pomalu zapomínalo, už to vypadalo, že pevně zakořenil na Západě. V Německu našel domov, uznání i přezdívku Franz, která k němu patří. Ale nabídka z Teplic ho rajcovala, i když musel začínat jako asistent vedle slávistického mazáka Františka Cipra.
Jakmile se přestalo dařit, Cipro skončil, Straka poskočil na jeho místo a začaly se dít věci. Nejen na hřišti, kde Teplice oslavily vítězství v domácím poháru, chvíli naháněly adepty na titul a zaválely hlavně v Evropě, kde vyřadily Feyenoord Rotterdam nebo Kaiserslautern.
Momentka z utkání mezi Boleslaví a Budějovicemi.
I na pozápasových tiskovkách bylo najednou nezvykle živo. „My jsme porazili Lautern! Ne nějaké Smederevo,“ rýpl si třeba Straka s gustem do Slavie, která v Poháru UEFA dokodrcala do další fáze přes neznámého srbského soupeře.
Česko si tehdy teprve zvykalo, že trenéři nemusí pozápasové hodnocení utopit ve stokrát opakovaných klišé – proto novináři i fanoušci výřečného Straku hltali. Ani nedutali, když hřímal, že z hráčů udělá profíky a že neexistuje, aby do Teplic dojížděli. Sám nechal rodinu v Německu, na severu se zabydlel a užíval si, jaký poprask budí.
Tatarák bude za odměnu, hlásí Straka. V Dynamu bude i sportovním manažerem |
Při rozhovorech energicky máchal rukama, divoce gestikuloval a vyprávěl o svých vášních – od módy přes četbu, buddhismus až po olivový olej: „Moje tělo už je na něj zvyklé, to je Strakův rituál, Strakova akademie. Úžasná věc, sebere vám z těla škodliviny, vyplní vrásky. Und sehr gut für Prostata!“
A když se dařilo, rád se sám pochválil: „S mým příchodem se hra Teplic totálně zvedla.“
Jak rádi by teď totéž slyšeli fanoušci Budějovic. Tam zatím léčba Strakou nezabírá. A nezabere, pokud v klubu nepřestane vládnout chaos.
