Dnes jste ve funkci hlavního trenéra fotbalistů Dynama 2 016 dní. Docela to uteklo, ne?
Utíká to strašně. Ani jsem nevěděl, že se mi blíží takový milník. Je to obrovské číslo, ale neřeším, jakou dobu jsem tady. Důležité je, jestli je za naším týmem vidět práce a výsledky. A hlavně za poslední tři roky bych řekl, že to tak je.
Po pardubickém Jiřím Krejčím jste nejdéle sloužícím trenérem u jednoho týmu v první lize. Čím to hlavně je? Taková důvěra není v českém fotbale běžná.
To jste řekl správně. Začali jsme před pěti lety něco budovat a já dostal důvěru od majitelů. Pak se dostavily i výsledky, ale je třeba je stále obhajovat. Vím, jak na tom Dynamo bylo dřív a teď. Chceme, aby se klub stále posouval vpřed, i když je to těžší a těžší. Výsledky však nikdy nenaplánujete, hru ano.
Když srovnáte celkový stav klubu po svém příchodu v říjnu 2015 a dnes, posunul se na daleko vyšší úroveň. Souhlasíte?
Určitě. Ale nahoru k úspěchům se nedá jet výtahem. Musíte po schodech, jeden po druhém. Tehdy jsme se po sestupu potřebovali stabilizovat a postupně jsme přiváděli stále lepší a lepší hráče. Ale nešlo postoupit zpátky hned. Vrátili jsme se až čtvrtou sezonu, kdy už jsme byli na ligu připravení.
Ale jejich odchody můžete často jen těžko ovlivnit.Kádr mužstva se neustále hodně mění. Ovlivňuje to i výsledky?
To je v Budějovicích problém. Každý půlrok se tu hráči mění a styl hry nenaučíte za dva týdny. Loni jsme skončili sedmí, což je obrovský úspěch. Ale odešla nám polovina obrany, Max Talovierov byl také nováčkem. A na začátku další sezony jsme dostávali hodně gólů, než se kluci sehráli. Když si to sedlo, tak v zimě odešli klíčoví hráči Pavel Šulc s Mickem van Burenem. K tomu za rok připočtěte Ivana Schranze s Lukášem Provodem, což je pořádná porce gólů.
Karvinští fotbalisté přetlačili České Budějovice v osobních soubojíchOhlasy na víkendovou porážku Jihočechů 0:3   |
Právě. Nemůžeme si dovolit takové hráče koupit. Náš obrovský průšvih je odchod Ivana Schranze, což mě mrzí doteď. Při výběru posil zohledňujete tři zásadní kritéria - charakter, pohybovou kulturu a fotbalovou kvalitu. Což on splňoval. Často se tady mluví o pohárech. Abychom je někdy mohli hrát, musí přicházet taková kvalita.
Dospěl jste i jako trenér? Protože k A týmu jste přicházel po krátkém angažmá u mládeže a jako asistent.
Vím, že jsem udělal hodně chyb. Ale důležité je, abych se z nich poučil, což věřím, že se mi povedlo. To trenéra posouvá, stejně jako lidé kolem něj. Dnes už bych neudělal to, co před třeba dvěma lety.
Myslíte něco konkrétního?
Teď si nevzpomenu. Ale týkalo se to tréninku i třeba reakcí při zápase. Dnes bych to řešil jinak.
Měl jste někdy vlastní krizi?
Po sestupu si všichni mysleli, že se Dynamo hned vrátí. Já věděl, že to je nesmysl, protože jsme hráli s mladými kluky, kteří dnes nastupují v krajských soutěžích nebo už fotbal vůbec nehrají. Veřejnost nám hodně nandávala a říkal jsem si, že když jsem byl u dorostu, tak jsem měl svatý klid. Ale věděl jsem, že musím taky něco kousnout. Odměna se dostavila, další sezony byly lepší a lepší. Budějovice jsou klub, kde se nedá jen vyhrávat. Nastávají i horší období. Ale čím úspěšnější jste, tím si zaděláváte na větší očekávání, která veřejnost vyžaduje.
I když se nedařilo, tak jste ale vždy dokázali najít cestu ven.
Loni na podzim se vrátili Tomáš Sivok s Jardou Drobným, ale takoví hráči už nikdy nepřijdou. Tehdy jsme si zvykali na ligu, dostávali laciné branky, navíc odešel Lukáš Provod. A ti dva zkušení a kvalitní hráči tým zvedli. Před jejich prvním zápasem v Olomouci jsem věděl, jak je tým najednou silný a zvládne to.
Ale zvládli jste to i jindy. Třeba v této sezoně, kdy jste se chytili na Spartě.
Udělali jsme tři body za sedm kol a po reprezentační pauze se měli vrátit zranění Mick van Buren a Pavel Šulc. I ostatní hráči na ně čekali. Nastoupili, chytili jsme se a nahnali body. Jenže pak zase odešli, nám se znovu povedlo zabodovat, ale celkově už nejsme v ofenzivě tak nebezpeční. Na podzim jsme uhráli 15 bodů v 15 zápasech a všichni tu tleskali nohama. Na jaře máme 16 bodů ze 14 duelů, ale táhneme si sérii bez výhry. Za poslední dva roky nám odešla řada důležitých hráčů směrem dopředu. S vedením řešíme, jak tým posílit.
Denně jednáte zejména s generálním manažerem Martinem Vozábalem, kamarádem a bývalým spoluhráčem. Jak se změnil váš vztah?
Máme profesionální vztah, chceme fotbal společně posouvat. Nastávají situace, kdy máme odlišný názor. Musíme komunikovat, řešíme sportovní věci a od něj mám informace, co si klub může dovolit. Martin má svých starostí dost, protože se stále řeší změna majitelů. Budujeme už několik let něco, co se však dá rychle ztratit. Toho bych se nechtěl dočkat, to radši půjdu pryč.
Když mluvíte o dobrém jménu klubu, nemrzí vás, že ho loni trochu narušil Jaroslav Drobný svými vyjádřeními do médii?
To je spíš otázka na něj. Jarda je upřímný, i mně řekne pravdu, byť se mi to třeba nelíbí. Ventilovat přes noviny by se to nemělo, ale když to tak cítil, tak to tak řekl. Otázka je, jestli to, co řekl, je pravda. Pokud ano, tak by se to mělo řešit. Hlavně bych si přál, aby si lidé pamatovali jeho výkony za poslední dva roky, ne že něco řekl v médiích.
V této sezoně už se Drobný víc střídá s Vojtěchem Vorlem. Není však těch jeho zaváhání v brance víc než loni?
Má hlavně jinou roli. Loni přišel jako mentor pro Jindru Staňka, nakonec sezonu dochytal. V létě jsem ho přemluvil, aby ještě rok pokračoval a zároveň připravil novou jedničku a trenéra brankářů. A vypadá to, že se mu oboje daří. Jestli dělá víc chyb? Hlavně dáváme méně gólů. Loni jsme jich po stejném počtu zápasů měli o 16 víc, zároveň i méně inkasujeme. V klíčových zápasech nás ale Jára podržel, umí načasovat důležitý zákrok. Dostal góly, jako třeba v Jablonci, na které jsme nebyli zvyklí. Ale ví o tom, omluví se a jede dál. Každý dělá chyby. Jeho sportovní úroveň je stále nepopsatelná.
Do konce ligy zbývá sedm utkání. Máte cíl, jak ročník dohrát?
Ano. Chceme co nejrychleji zachránit první ligu a získat co nejvíce bodů. Vedení jsem předložil analýzu, jak změnit aktuální věci i co plánujeme do příští sezony.
 |
Letos jste několikrát zkusili změnit rozestavení na 3-5-2. Jak to zpětně vnímáte?
Tehdy to bylo i kvůli soupeři a v prvním poločase jsme Bohemians zaskočili. Ale nechceme měnit to, co máme zažité, nebo někomu dokazovat, že umíme hrát i jinak.
Za vaše angažmá se do prvního týmu dostali z mladíků jen Lukáš Havel a Maksym Talovierov. Jak to, že jich není víc?
Teď je problém, že trénují jen profesionálové a tvoří se díra. Když se ohlédnu, tak z ročníku 1994 se prodali Zdeněk Linhart a Roman Wermke. Z ročníku 1995 vzešel Jirka Funda, z 96 jsou to Lukáš Havel, Honza Hála, Filip Vaněk, Michal Řezáč, Patrik Švantner - všichni hráli minimálně druhou ligu. Z 97 nebyl nikdo, z 98 odešel Karsten Ayong brzy pryč. Naši odchovanci ročníku 99 jsou Václav Drchal a Lukáš Pfeifer. Kdyby tady zůstali, třeba by tu hráli. Ročník 2000 je třeba Pavel Hezoučký, který šel do Sparty, o rok mladší je Nicolas Penner. Nadstandardní fotbalisté nám odešli už v mládeži. Teď musíme chvíli počkat, než nám někdo doroste.
Závěrem ještě k vám. Máte smlouvu i na další sezonu?
Ano, mám ještě smlouvu na rok. Baví mě to a vážím si práce u prvoligového týmu. Když ale uvidím, že to nebude fungovat, tak to musíme řešit. Nechci se vrátit k tomu, že budeme hrát jen o udržení. Přeju si, aby se klub pravidelně pohyboval do 10. místa a o záchranu se nestrachoval. Aby se dostal na úroveň, jako je Slovácko, Boleslav a další podobné týmy.
Neláká vás zkusit něco jiného?
Takhle nepřemýšlím, žádnou jinou nabídku jsem neřešil.
