"Portugalci byli podle mého soudu lepším mužstvem a vyhráli zaslouženě. Už jenom ta neúnavná práce, jakou odvedli v ofenzivě. To bylo něco fantastického. A ve fotbale se vždycky cení víc dobrá útočná fáze než třeba sebelepší obrana.
Mně jako trenérovi se na fotbale líbí také dobře provedené taktické věci. Takže vedle portugalské zničující ofenzivy jsem si na druhé straně samozřejmě všiml, jak perfektně mají Angličani propracovanou defenzivu. Dostat se přes ní, to bylo málem nemožné.
Možná ale právě tady udělali Angličani chybu. Zdálo se mi, že jsou s tímhle obranným blokem až moc zalezlí kolem šestnáctky. A nakonec na tu pasivitu doplatili podobně jako v zahajovacím zápase s Francií. Teď ve čtvrtfinále totiž udělali to samé: dali gól a soustředili se především na důsledné bránění.
Ale proč byl jejich obranný blok tak hluboko, o tom se dá jen spekulovat. Možná to víc vepředu hrát chtěli, ale třeba jim to vynikající nátlaková hra Portugalců prostě nedovolila. A jak už jsem říkal, z tohoto pohledu jsme rád, že nakonec postoupilo mužstvo s vyloženě ofenzivním herním pojetím.
Čtvrt hodiny před koncem normální hrací doby mě asi jako každého překvapilo vystřídání Figa. Bylo mi jasné, že Scolari na hřiště pošle dalšího útočníka, ale na vystřídání tam byli jiní hráči. Já osobně bych Figa nechal na hřišti. Ale kdoví, co za tím třeba bylo.
Teď se samozřejmě může říkat, jakou měl trenér Scolari při střídání šťastnou ruku. Ale tak je to vždycky. Když mu střídání vyjde, je oslavován, když ne, dostane od cesty. A protože střídající Postiga vyrovnal, je Scolari na koni.
Potom jsem žasnul, jak Portugalci dokázali po vyrovnávacím gólu ten úžasný tlak ještě vygradovat. A v prodloužení to samé. Bylo jasné, že k penaltám dojít nechtějí. A když dali na dva jedna, zase bylo udivující, jak se dokázali vzepnout Angličani. Opravdu zápas, na který se hned tak nezapomene.
Když šel potom jako první na penaltu Beckham, blesklo mi hlavou, že ji nedá. Samozřejmě jsem si vzpomněl, jak nedal už jednu s Francií. Ale když na to chce jít taková hvězda, těžko mu v tom bude trenér bránit. Kouč je v takových chvílích rád, když to na sebe někdo vezme.
Vzpomněl jsem si při tom i na srpen v osmadevadesátém, když penaltový rozstřel rozhodoval na Letné o postupu do Ligy mistrů. Buď Sparta, nebo Dynamo Kyjev. Některým našim hráčům se tenkrát na penalty nechtělo, ten rozstřel jsem prohráli a pak se přímo na trávníku brečelo.
Portugalci teď zvládli penalty hlavně psychicky. Ty jsou loterií vždycky a uspěje ten, kdo má lepší nervy. Nejvíc se sice mluví o poslední penaltě, kterou dal Angličanům portugalský brankář Ricardo, ale mě osobně nejvíc ohromil Postiga tím panenkovským dloubáčkem."
