Co se v 18. minutě přihodilo?
Byl tam odkop z naší poloviny. My jsme se Zdeňkem Ondráškem šli do souboje. Balon se odrazil, a jak jsem zezadu nabíhal, chtěl jsem ho prodloužit na Zdeňka, aby mohl jít dopředu. Když jsem balon prodloužil, trefil mě obránce hostů hlavou do obočí.
Byla to velká rána?
Rána to byla. Ale že by to nějak extrémně bolelo, to se říct nedá.
Všiml jste si, že když váš spoluhráč Ondrášek míč odkopl, že to některým lidem vadilo? Mohl jít sám na branku.
Vůbec. Jen jsem dopadl na zem a chytil jsem se za čelo. Vůbec jsem tu reakci nevnímal a nevěděl jsem, že spoluhráč balon zakopl. Od těch pískajících diváků to ale moc hezké nebylo. Nevěděl, co se stalo, nevěděl, jak jsme na tom. Ještě jednou mu děkuju, že balon zakopl.
Ta akce vypadala velmi slibně. Ondrášek mohl jít sám.
Je to tak. Nikdo už tam z obránců soupeře nebyl. Překonali jsme je tím dlouhým balonem. Možná by šel sám, ale neviděl jsem to. Ale jsem rád, že míč zakopl.
Tušil jste v těch chvílích, že asi nebudete v utkání pokračovat?
Nevěděl jsem, jestli je konec. Když jsem padnul na zem, viděl jsem, že na rukou mám krev. Ale nevěděl jsem, jak je rána velká. Doufal jsem, že půjde zalepit, že ji mám někde na čele. Že bych mohl zápas dohrát. Ale náš lékař a masér řekli, že to k tomu není. Že je rána na špatném místě a zalepit by nešla.
Jiné následky srážky jste neměl?
Ne, neměl. Žádný otřes mozku nebo zlomenou kost. Nic takového tam nebylo. Myslím, že mám šest stehů a to je všechno.
Na šití jste šel hned na stadionu?
Ano. Byl jsem v ošetřovně. Šil mi to náš doktor Martin Held. Je šikovný, nebolelo to. Ty stehy ještě pár dní mít budu i přes zápas v Jablonci. Potom se vyndají.
Viděl jste zbytek utkání?
Jo. Hned po ošetření jsem se vrátil na lavičku. Ránu jsem si ledoval. Neviděl jsem jen 20 minut, co jsem byl ošetřovaný. Teď bych chtěl hrát i v Jablonci. Už se cítím dobře.
