Jenže Zbrojovka pod velením 30letého stopera bídně vstoupila do ligového ročníku. On sám – hlavně venku – hloupě chyboval. Porážky a vlastní výkony se mu zahlodávaly do mysli.
„Na Pavlase byl vytvořený určitý tlak, který si na sebe vytvořil spíš sám. Mančaft mu ale důvěřoval. Chtěli jsme, aby se vrátil k výkonu z jarní části soutěže. Proto jsme udělali tady tohle rozhodnutí,“ vysvětloval dočasný kouč Richard Dostálek, proč s kolegou Lukášem Přerostem převeleli kapitánství na gólmana Melichárka.
A po první ligové výhře Zbrojovky v sezoně nezbývalo než zhodnotit: byla to moudrá volba. „Sparta měla celkem hodně situací, které vypadaly nebezpečně, ale týmovým výkonem a bojovností jsme to dokázali ubránit,“ liboval si Pavlík.
Možná mluvil až zbytečně skromně. Byl to hlavně chasník ze Slezska, kdo z brněnského vápna rázně odpaloval sparťanské centry. Jako by připomínal defenzivní magnet, ke kterému byl míč přitahován. „Jsem rád, že mě to trefovalo a já to trefoval správným směrem. Ne jak ve Zlíně,“ připomněl Pavlík s trpkým úsměvem nedávné utkání, v němž si dal vlastence, kvůli kterému Zbrojovka nakonec proti oslabenému soupeři padla 1:2.
„Určení Petra Pavlíka kapitánem bylo trošku nešťastné,“ povídal na neformální besedě s žurnalisty v úvodu týdne i šéf Zbrojovky Václav Bartoněk. „Neodhadlo se, že to bude výrazně nad jeho potenciál,“ dodal brněnský boss.
Novinářům zároveň kratičkou hereckou etudou vylíčil moment, kterak na ztrátu vůdcovské funkce Pavlík zareagoval. „Člověk, který seděl takhle,“ napodoboval sklesle působící osobu s očima zabořenýma do země... „...se najednou narovnal. A jeho čelo se zbavilo vrásek. A zaplať pánbůh to bylo vidět i na hřišti,“ potěšilo Bartoňka.
Sám Pavlík po triumfu nad Spartou – podobně jako po porážkách ve Zlíně nebo Olomouci – přiznal, že doma nebude moct zabrat. „Já po zápasech nikdy moc nespím,“ pousmál se brněnský obránce.
Tentokrát ho však nečekala bezesná noc, ale pohodový večer.
