Byl to domluvený scénář, že třiatřicetiletý středopolař ve středečním ligovém utkání proti Slovácku (1:2) odehraje jen hodinu, aby si ještě jednou a naposledy vychutnal aplaus publika.
Leč na jeho poslední zápas na Letné přišlo jen sedm tisíc lidí. Zbývající dva duely sezony Sparta odehraje venku - v neděli ligové derby na Slavii a příští středu finále poháru na Slovácku. Pak Dočkal ukončí kariéru.
Zatím má za sebou domácí loučení.
Ze hřiště kráčel pomalu, zastavoval se, ohlížel se na tribuny a opětoval potlesk. Když se u lavičky míjel s Adamem Hložkem, který šel na hřiště místo něj, kapitánskou pásku mu navlékl.
I Hložek podle kuloárních informací hrál za Spartu na Letné naposled, v létě devatenáctiletý talent přestoupí do zahraničí.
Když zápas skončil nepříznivým skóre 1:2, fanoušci pískali. Ale jen krátce, pak se na hřiště vrátil Dočkal. Kráčel se svými syny Samuelem a Mateem, obcházel hřiště a užíval si ovace. Diváci na tribunách zůstávali a děkovali za to, co pro Spartu vykonal.
Sparta - Slovácko 1:2, při loučení Dočkala domácí vyhráli poločas, pak už nestačili |
Před zápasem nevyšel z tunelu první, ale úplně poslední a několik vteřin za ostatními. Proběhl uličkou, kterou mu vytvořili náhradníci, spoluhráči i ti, kteří nebyli v nominaci na zápas. Potrestaný záložník Ladislav Krejčí mladší si oblékl dres s jeho jménem a desítkou na zádech.
Během utkání Dočkal zařídil jediný gól svého týmu, po faulu na něj proměnil Hancko pokutový kop. Po zápase přišel do tiskového centra. Zarudlé oči, smutný pohled.
Byl čas na krátký rozhovor. Mluvil pomalu, potichu, pohnutým hlasem.
„Děkuju všem, že přišli. Klubu, že to uspořádal. A spoluhráčům, u kterých jsem viděl, že jim záleží na tom, aby ten večer pro mě byl speciální. Přál jsem si jiný výsledek, ale i tak na tenhle den nikdy nezapomenu,“ řekl Dočkal.
 |
Co se vám honilo hlavou v 60. minutě, když jste střídal?
Spousta věcí stejně jako celý den. I když se člověk chce soustředit na hru, tak to okolnosti nedovolí. Bylo to večer, na který nezapomenu.
Po faulu na vás sudí nařídil penaltu. Nechtěl jste si ji kopnout?
Zrovna před zápasem jsem si říkal, že kdyby na penaltu došlo, tak bychom neměli nic měnit. Hanci je spolehlivě dává. Přece jen to byl ligový zápas, hrálo se o body a nebylo by dobré to stavět do nějaké exhibice nebo rozlučky. Dávid se na mě podíval, ptal se, jestli chci jít, ale nechal jsem mu to.
Poslední domácí zápas a porážka. Pokazila vám loučení?
Asi by bylo příjemné, kdybychom vyhráli 3:0, celý zápas dominovali, lidi se chytili a byla bouřlivá atmosféra. Ale i tak jsem zažil momenty, které výsledek přebijí.
Před sebou ještě máte dvě utkání - derby na Slavii a finále poháru na Slovácku. Jak těžký týden to pro vás osobně bude, když mužstvo prochází nevýrazným obdobím?
Nebojím se, že bychom hlavně ve finále poháru v sobě nenašli síly. Jsem přesvědčený, že všichni do toho dáme sto procent. Asi by bylo příjemnější, kdybychom tam jeli s vědomím, že jsme v laufu. Ale finále je jeden specifický zápas, ve kterém aktuální forma až tak velkou roli nehraje.
Pak definitivně skončíte. Přece jen: neunáhlil jste se?
Ne, to ne. Nerozhodl jsem se během dnů nebo pár týdnů, nebyla to otázka jednoho dvou zápasů. Došel jsem k tomu dlouhodobě. Měl jsem dost času přemýšlet. Důvodů, proč skončit, bylo mnohem víc než těch, proč pokračovat.
Opravdu?
Sám jsem čekal, až přijdou ty chvíle, kdy to budu oznamovat klukům, vedení a veřejnosti. Čekal jsem, co to se mnou bude dělat. Jestli najednou začnu váhat, jestli budu nervozní.
A?
Ne, nic takového nenastalo. Myslím si, že se potvrdilo, že to rozhodnutí bylo definitivní.
Někteří trenéři se shodují, že byste Spartě měl pořád co dát. Odchází se vám díky tomu líp, nebo hůř?
To je právě jedna z věcí, proč jsem to udělal. Možná jedna z těch nejzásadnějších byla, že jsem si uvědomil, že mnohem líp se mi bude žít s tím, že jsem skončil o rok o dva dřív, než kdybych to udělal o rok později.
Ve Spartě jste byl s dvouletou přestávkou od roku 2013. Získal jste jeden ligový titul. Kdybyste to věděl, užil byste si ho tenkrát víc?
Nic bych neměnil. Užil jsem si to naplno. Všichni jsme po něm tenkrát toužili. Pamatuju si, jak jsme ho chtěli i kvůli Márovi Matějovskému, kterému to všichni moc přáli. Já si moc dobře uvědomil, že to neznamená, že teď budu tituly sbírat dál. Pořád je to silné i teď. Ale přiznám se, že jsem věřil, že jich bude víc. Objektivně tomu nic nebránilo, tým na to měl, ale nakonec to bylo jinak. Teď je tady mladé mužstvo a já jen doufám, že se to brzy povede.
