Zahraničními penězi poháněný fotbalový projekt ve Vyškově nevydržel, po sezoně klub odchází do Příbrami a o pozici v českém fotbale se bude rvát tam. To pětadvacetiletý Bienvenue Kanakimana, který byl kdysi jeho první skutečnou hvězdou, už si svoje místo získal.
„Česko už je pro mě jako druhý domov. Jsem tu šťastný,“ říká chlapík z Bujumbury, jemuž nikdo neřekne jinak než Benny.
Ve dvaceti letech, už jako bývalý král střelců nejvyšší soutěže Burundi, brázdil trávníky druhé americké ligy v dresu béčka Atlanta United. Vyzkoušel si ještě působení v Číně a Rakousku, než zakotvil v Česku. A za poslední rok a půl si ho nemůže vynachválit Jablonec – zvlášť po neděli, kdy mu gólem na 3:1 pojistil výhru na Spartě.
Rozpoložení Sparty nám to ulehčilo, řekl Kozel. Ale finále poháru snad zvládne |
Vzpomenete si ještě vůbec na dobu, kdy jste v Česku takhle usazený nebyl a musel jste si zvykat?
Prvně to bylo samozřejmě těžké. Nemluvil jsem moc dobře ani anglicky, protože mým rodným jazykem je francouzština. Ale vždycky jsem si nějak poradil, třeba i s pomocí místních. Lidé mi tu připadají fakt milí nebo jsem alespoň na žádné špatné nenarazil. Taky mi dala zabrat první zima, ale už to znám.
V tom vám moc nepomohlo, že jste přestoupil zrovna do Jablonce.
No, v Jablonci bývá zima fakt strašná. (smích) Navíc nemám rád sníh a tady ho vždycky napadne strašně moc. Jedeme do Prahy, tam neleží ani vločka, a v Jablonci zase závěje!
Jinak se vám v klubu líbí?
Moc, jsme jako rodina, včetně managementu a realizačního týmu. Děláme všechno společně, vtipkujeme, v takové kabině by se líbilo každému. Všichni hráči ukazují své kvality a trenéři dělají správná rozhodnutí, proto letos bojujeme o poháry. Věříme si a nehledíme ani na to, kdo proti nám zrovna stojí.
Jablonecký Bienvenue Kanakimana se raduje ze své trefy proti Spartě.
A co jazyk, učíte se česky?
Úplně ne. Ale zlepšil jsem se v porozumění. U fotbalisty záleží na tom, aby znal místní fotbalovou řeč, a tu jsem do sebe dostal. Rozumím, když mi někdo zařve třeba záda a umím to taky říct spoluhráči, bez toho to nejde, nemůžeme po sobě křičet anglicky. Když mluví trenér, taky už ho často pochopím, samozřejmě se musím hodně soustředit a kdykoliv se můžu zeptat na překlad.
Bylo to pro vás snazší ve Vyškově, kde tvořili cizinci většinu týmu?
Určitě. Nejen že byli skoro všichni cizinci, dokonce většina mluvila francouzsky. Hráli tam třeba dva kluci ze Zambie, ti mluví anglicky, ale jinak se tam sešlo asi šest frankofonních hráčů.
S výjimkou chvilky v Saalfeldenu jste do Vyškova přišel po štacích ve velkých městech. Nebyl pro vás nezvyk jezdit hrát domácí zápasy do Drnovic?
To sice ano, ale vůbec jsem to neřešil. Přišel jsem tam kvůli fotbalu, takže jsem se soustředil na sebe. Dělal jsem vše pro to, abych ze sebe vydal to nejlepší a ukázal se. Bydlel jsem v centru Vyškova a po fotbale jsem chodil většinou hned domů. Ne všichni mluví anglicky, tak člověk neví, na koho může mluvit a taky se trochu stydí, to bylo ze začátku náročné. Takže na velikosti města stejně nezáleželo.
Bienvenue Kanakimana
|
A ani v podmínkách nebyl rozdíl?
To popravdě byl. Třeba v Atlantě měli zázemí vynikající. Ale víc pro mě znamenala vzájemná důvěra s klubem. A taky je asi potřeba říct, že se tam octl vlastně náhodou.
Náhodou?
V Atlantě jsem byl nejlepší střelec týmu a po přestupu do Číny se mi dařilo dál. Zajímal se o mě trenér z Colorada, protože jsem jim tenkrát dal dva góly. Řekl agentovi, ať udělá všechno pro to, abych se vrátil do Ameriky, že mi nabídne smlouvu, a agent souhlasil. Odjel jsem teda z Číny do Burundi, abych si vyřídil víza, ale ambasáda byla zrovna kvůli covidu zavřená. Nešlo nic dělat, prostě jsem zůstal trčet doma s rodiči.
Co to pro aktivního fotbalistu znamená?
Dost velký problém. Nemohl jsem trénovat a utíkala mi šance hrát MLS, nejvyšší americkou soutěž. Byl jsem pořádně skleslý a musel se neustále motivovat. Pak mi agent (Kingsley Pungong, tehdejší majitel Vyškova) nabídl, že můžu zatím odjet do Česka a trénovat s jedním z klubů, který vlastní. Tak jsem začal trénovat ve Vyškově, což mě zachránilo.
A z trénování se pak vyvinul přestup.
Tehdy tým vedl Jan Trousil (současný asistent v Plzni) a tomu jsem se zalíbil. Řekl, že by si mě chtěl nechat. Já věřím lidem, kteří věří mě, takže jsem se Vyškovu rád upsal. A Colorado si stejně nakonec koupilo někoho jiného, protože už to trvalo moc dlouho. Tím skončily velmi těžké časy.
Sledujte současné dění ve Vyškově?
Ano, bavím se s některými hráči. Kamarádím se třeba s (vedoucím týmu) Michalem Klesou, ten mi po telefonu vysvětloval, že nemají stadion a sestoupí, i když jsou třetí v tabulce. Prostě jen dohrají sezonu. Je mi jich líto. (rozhovor vznikal ještě před tím, než vešlo ve známost, že Vyškov se po sezoně stěhuje do Příbrami a má ambice i kvůli tomu postoupit do první ligy – pozn. red.)
Příbram zpátky v lize? Může ji tam dostat Vyškov, stěhuje se na Litavku |
Vraťme se k vám. Svoji zemi jste opouštěl velmi mladý. Stihl jste dokončit nějaké vzdělání?
Jen základní, které se u nás ukončuje diplomem. Pak jsem byl dva roky na medicíně, protože jsem chtěl dělat něco pro lidi, ale to už přerušila šance na profi fotbal.
Přemýšlíte o dokončení studií, nebo to zatím neřešíte?
Přemýšlím, ale na nějaké řešení během kariéry není čas, takže nevím, kdy se do toho pustím. Ještě uvažuju o studování managementu. Rád bych pak pomáhal fotbalistům z Afriky, kteří se pokouší prosadit v Evropě, to je taková druhá možnost. Pro africké hráče to není vždycky úplně snadné a já už jsem si to prožil, takže bych se mohl uplatnit. Musel bych se na to spojit se schopnými lidmi, třeba s někým jako je Tomáš Hübschman. I když už nehraje, často se bavíme a vždycky mi rád pomůže, zkrátka skvělý člověk.
Kdo pomohl v cestě do světa vám?
Když jsem hrál první ligu v Burundi, nastřílel jsem v ní nejvíc gólů. Tak si mě všiml výše zmíněný agent z Kamerunu a dostal mě do béčka Atlanty United. Naše cesty se rozešly po jeho konci v čele Vyškova, dnes už mám jiného agenta.
Bienvenue Kanakimana při zápase v dresu druholigového Vyškova. (2023)
Českou specialitou je vedení hráčů jako freelancerů. Ztěžuje vám to život?
Plyne z toho pár nutných úkonů. Ale hodně toho už zvládám. Od mých prvních přestupů, kdy mi většinu věcí zařizovala agentova asistentka, jsem se posunul. Pořád mi ale pomáhá třeba náš tiskový mluvčí nebo moje přítelkyně. Ta je vážně skvělá, bez ní bych to měl složitější. Přišla se mnou do Jablonce z Drnovic, poznali jsme se v autobuse cestou do Brna, když jsem jel z Vyškova nakupovat.
Když už jste v Česku rozkoukaný, trávíte venku víc času?
Asi o něco ano. Jezdím třeba do Liberce nebo do Prahy, když máme den nebo dva volno. Ale hodně času trávím odpočinkem, dělám přece jen dost náročnou práci. I dlouhé cestování na reprezentační srazy se na tom podepíše, takže se regenerace nesmí podcenit.
Máte ve fotbale pořád nějaký sen?
Rád bych si zahrál v Anglii. Nejraději v Arsenalu, ten miluju od dětství. Za tu šanci bych děkoval bohu. Člověk nikdy neví, co se může stát.
