Aby ne, Kušej je mladoboleslavským klenotem i českým reprezentantem. Na hvězdné manýry ho až na chvilkové poblouznění nikdy neužilo, i proto v tomto týdnu s nefalšovanou radostí besedoval v mateřském ústeckém klubu s týmem U12, který koučuje jeho kamarád Jáchym Bechyně. Zvědavost mládeže byla bezmezná, Kušejova trpělivost zrovna tak. S hochy se fotil, podepisoval jim kartičky, dresy a třeba i boty.
„Sparta, nebo Slavia?“ stálo na papírku v průhledné míse, z níž se zprvu dotazy postupně tahaly.
Dravý útočník je, zdá se, rozkročený mezi oběma pražskými „S“. „Nekoukám na tým, ale na herní stránku a systém, do kterého bych zapadal, kde bych víc hrál a víc mužstvu pomohl. Takže bych řekl Sparta. Přítelkyně je bohužel velká slávistka a moc dobře to nekouše. Ale nebráním se ani jednomu případnému kroku dopředu,“ zakončil svoji odpověď diplomaticky.
Říká se mu český Messi, ale Kušej starší o synovi slýchal: Nic z něj nebude |
Kušej je tahounem Mladé Boleslavi v domácí soutěži i Konferenční lize, českou reprezentaci loni při svém debutu v Olomouci postrčil hned gólem k vítězství 3:0 nad Moldavskem i k postupu na Euro. Jarní útlum ho o fotbalovou chuťovku připravil, na podzim mu ovšem i nový trenér Ivan Hašek začal posílat povolávací rozkazy.
„Nejvíc se v nároďáku bavím s Alexem Králem a Bořilem ze Slavie. A s Kuchtou ještě,“ vyjmenoval své kumpány na srazech. „Na pokoji ovšem s nikým nespím, od covidu jsme už každý sám.“
Děti od návštěvníka vyzvídaly, co říká na další reprezentační parťáky a konkurenty v útoku Adama Hložka a Patrika Schicka, kteří sází góly v bundeslize. „Oba jsou vynikající. Už jen to, jak trénují, je jiný level. Na Adamovi je vyloženě vidět, že fotbal miluje jako já, v tomhle je trochu skromnější, přece jen Šiki toho má hodně za sebou. A je typologicky jiný,“ okomentoval je Kušej.
Vasil s Vasylem... aneb foto s ukrajinským fotbalistou Vasylem Myhovyčem z ústecké U12.
Přitom z něj se ani ofenzivní eso stát nemuselo. Střelcům chtěl naopak čelit. „Cpal jsem se jako malý do brány, chtěl jsem být brankář. Za to mě táta moc neměl rád, ani Bechy nebyl nadšený. Bohužel jsem útočník,“ pousmál se hráč, který by se svojí výškou 165 cm těžko mezi tyčemi prorazil.
A Bechy neboli Zdeněk Bechyně, Kušejův dlouholetý trenér a nyní manažer ústecké mládeže, před dětmi vzpomínal: „Od začátku byl Vasil rozdílový. Kdykoli vlezl na hřiště, vzrostla pravděpodobnost vítězství na 95 až 100 procent. Býval gólový, teď víc nahrává. Ze začátku to bral víc na sebe, díky tomu je tam, kde je.“ Kušej přikývl: „Nikomu jsem nepřihrával, všechno jsem chtěl sám, sám, sám.“
Čtyřiadvacetiletý hráč, kterého táta překřtil na českého Messiho, na sebe práskl ještě mnohé. Třeba...
...že v mládeži si zahrál proti Philipu Fodenovi a Jadonu Sanchovi, nynějším hvězdám anglické Premier League.
...že díky dětství na Telnici, což je lyžařské středisko u Ústí nad Labem, závodně i lyžoval, než upřednostnil čutání do míče.
Otázky dětí.
Usměvavá návštěva.
...že když mu v Drážďanech, kde působil v mládeži, všechno šlo, vyrostl mu nosánek nahoru a jeden rok prokaučoval. „Musel jsem spadnout na hubu, abych si uvědomil, že je potřeba víc pracovat.“
...že fotbal ho teď baví možná ještě víc než jako děcko. „Hrát velké zápasy před tisícovkami fanoušků, dávat góly a být v nároďáku, to je k nezaplacení.“
...že by nejradši vydržel hrát jako jeho boleslavský parťák Marek Matějovský nejméně do 42 let. I potom chce u fotbalu zůstat jako kouč nebo kondiční či mentální trenér. „S fotbalem nechci nikdy skončit, je to moje životní láska. Asi bych bez něj nezvládl existovat.“
Z VOLEJE: Nesuďte podle obalu ani čísel! Kušeje žene ryzí touha |
...že vážné zranění ho minulo, což zaklepal na zuby, ale kuriózní zažil. „V Mnichově byla na brankách nějaká závaží, se spoluhráči jsme se o něco sázeli. Běžel jsem přes celé hřiště, dal jsem pěstí do tyčky a zlomil jsem si malíček.“
...že mimo hřiště je slušňák a poznámky ze školy nenosil. „Jakmile vlezu na hřiště, mám temno před očima a jsem trochu magor. Jinak jsem hodnej!“
...že v zápasový den snídá lívance kvůli sacharidům, obědvá těstoviny s olivovým olejem a sýrem nebo bramborovou kaši s kuřecím stehnem a před utkáním si dává červenou řepu.
Inspirativní příběh ústeckého odchovance jeho následovníci z města na Labi hltali. Přitom ještě nekončí, to nejlepší má přijít. „Za dva roky jsem si v Mladé Boleslavi vybudoval silnou pozici, patřím mezi tahouny a lídry kabiny. Cítím se tam fajn, učím se od zkušených, máme skvělou partu,“ líčil v útrobách Městského stadionu mezi klubovými trofejemi.
Radost českých fotbalistů po třetí brance do sítě Moldavska v závěrečném duelu kvalifikace o postup na Euro: Zprava: Chytil, Kušej, střelec gólu Souček, Lingr a Král.
A kluky motivoval. „Všechno jsem zlomil tvrdou prací. Odmalička jsem na sobě makal, mám víc hodin individuálních tréninků než těch týmových,“ prozradil bývalý hráč Ústí, Teplic, Drážďan, Innsbrucku a Prostějova. „Mám vítěznou mentalitu. A věřím v sebe. Nikdy jsem nepochyboval, že něco nezvládnu. Vždy jsem věděl, že dokážu udělat správný krok. A vyrůst.“
Jaký bude další krok autora třinácti ligových gólů a šestnácti asistencí? „Bral bych Barcelonu, to je klub mého srdce,“ svěřil se jedenáctiletým fotbalistům. „Ale co třeba Dortmund, Lipsko? I to by šlo.“
O čem ještě Kušej mluvilO náročném podzimu O soupeřích v Konferenční lize  Mladoboleslavský Vasil Kušej blokuje střelu soupeře z Betisu Sevilla v utkání Konferenční ligy. O výhře nad španělským Betisem O neúčasti na Euru O boleslavském trenérovi Andreasi Brännströmovi O české reprezentaci |
