Jaký je podle vás recept na pročištění hlav po neúspěšném výsledku?
"Ono jde o to, co všechno ten neúspěšný výsledek přináší. Dnešní národní mužstvo v kvalifikaci neprohrálo skoro čtyři roky, takže jednou to přijít muselo. Řekl bych ale, že velký problém z toho udělali hlavně novináři. Těsně prohrát na hřišti tak silného soupeře, jakým dnes tým Dánska je, není žádná tragédie. Chybělo málo a mohli jsme i vyhrát, nebo přinejmenším remizovat. Navíc do konce kvalifikace chybějí čtyři zápasy a stejně jako reprezentanti si i já myslím, že je vyhrajeme. Takže bych o krizi nemluvil."
Neodpověděl jste ale na otázku.
"Jak se z nepříjemné porážky vyhrabat, na to jednotný recept neexistuje. Samozřejmě, že nejlepší asi je hned si všechno z očí do očí vyříkat, pohádat se, zanadávat si. K tomu je hospoda a pár piv jako stvořená. Ale může se to řešit i tak, že hráče na příštím tréninku nechám dělat, co se jim zlíbí. Ať si zahrají na dvě, ať třeba hodinu mydlí bago, při kterém bývá legrace jak málokdy. Ať se třeba pokopou jako koně, prostě nechal bych je vybouřit. Takhle jsme to občas praktikovali v Bohemce. To víte, jít si sednout někam do lokálu za trenéra Pospíchala, to by riskoval málokdo."
A co takhle vzít Pospíchala s sebou?
"To už vůbec nepřicházelo v úvahu. Ale musím říct, že ať byl Pospíchal jakýkoli kruťas, mluvit se s ním dalo. Ale spíš mezi čtyřma očima. To člověka dokázal vyslechnout a debatovat se s ním dalo jako s kýmkoli jiným. Musím říct, že i tohle po nějakém nevyvedeném zápase pomáhalo."
Co dál by ještě mohlo pomoci?
"Podle mě je nejlepším lékem spravit si pořádně chuť v dalším zápase. Když jsem hrál ligu v Teplících a potom za Bohemku, to už muselo být, abychom se porážkou trápili víc než den. Spíš jsme mluvili o tom, jak to příštímu soupeři spočítáme. Takže teď reprezentantům nahrává, že si můžou zgustnout na Severním Irsku. Byl jsem se v pondělí podívat na jejich tréninku a udělalo to na mě dojem, že už jsou v pohodě. Tak to má být. Po Dánsku se vypovídali jak jsou zklamaní, jak je to mrzí, ale teď už se správně těší na vítězství. Horší by bylo, kdyby tyhle zápasy měly před letní přestávkou opačný sled. Po Irech by přišla euforie a porážkou od Dánů by žili skoro tři měsíce."
Ve veřejnosti se spekuluje i o tom, že národní mužstvo už není tou partou jako před časem, že hvězdy typu Nedvěda, Bergra a dalších hrají jen na sebe, nebo že v reprezentaci neodevzdávají všechno, co v nich je. Co o tom soudíte?
"Řekl bych, že to jsou opravdu jen spekulace. V národním mužstvu jsou většinou výborní a už i dostatečně zkušení profesionálové, kteří jsou na stresy zvyklí. A dobře vědí, že právě na mistrovství světa se mohou ještě víc zviditelnit. Nikdo z nich ještě na světovém šampionátu nebyl a sami, bez vzájemné pomoci, se tam prostě nedostanou. Postup musí vybojovat tým a ne třeba jen Nedvěd, Poborský, Řepka, nebo Koller. Jestli mi rozumíte. Proto jsem přesvědčen, že porážka v Dánsku zůstane ojedinělou."
