Pasáž o vzájemné úctě a toleranci, umění jít spolu na pivo a nechat nesmiřitelné soupeření jen na hřišti, je něco, co je dnešním ultras naprosto nepochopitelné...

"Emigranti ji nadšeně vítali a hráče nosili na ramenou. Pane, to byly zájezdy jako hrom. Bohužel v dubnu 1934 shořela veškerá dokumentace při požáru tribuny"

To je jak z Cimrmana. :-)

Perfektní rozhovor. Srdce Sparťana musí zaplesat.

Všechna čest a sláva, plesám ze všech sil, ale je nejvyšší čas na plesání i nad aktuálními výsledky...

Muj deda me taky ke Sparte privedl svym archivem s novinovymi vystrizky, vlajeckami, fotkami hracu. V takovem prostredi bylo pro me nemozne prijit na myslenku fandit jinemu klubu.

Jeho bratr byl vasnivy slavista a nechal se i pochovat v sesivanem dresu. Nikdy nezapomenu na jejich vzajemne postuchovani. Nekde jeste mam po dedovi tehdy popularni pohrebni parte k vypadnuti Slavie z ligy, ktere zacinalo: po dlouhe nemoci zesnula Slavinka Dynamova...

nevěřte pane archiváři

Pěkné. Jen mě trochu zaráží jistota všech sparťanů, že všechno jednou bude super a budou nejlepší. Nic tomu nenasvědčuje. Trochu pokory a procitnutí do reality by neškodilo.

Heh, tento pán (1939) je asi pripravený na všetko čo sa týka futbalu, zažil aj II ligu, keď vypadli, takže akú realitu si má uvedomovať?, má za sebou možno 60 rokov fandenia Sparte (všetko dobré aj zlé), nič iné ako pozitivizmus nemá mať.

Spartu nemusím, ale je hezké, že se tam někdo takhle zapáleně stará o paměť klubu. Tak přeju hodně dalších sezón!

Pane Borečku krásný rozhovor . Pamatuji Spartu od roku 1954 kdy jsem začal s otcem chodit na Spartu .Sparta do toho bude líp.

Hezký rozhovor a troufnu si i tvrdit že "normálnímu" fanouškovi jiného týmu se vrácení v čase zalíbí... Na druhou stránku je trochu smutné procitnutí o tom, jakým směrem se fotbalová kultura vydala.