„Nedokážu říct termín, kdy budu moct jít do kontaktu,“ netuší 27letý Hyčka. „Já chci hrát v září,“ přeje si o dva roky starší Vošahlík.
Jak vám teď je?
Hyčka: Už je to lepší. Po dvou operacích ramene jsem začal konečně běhat, rehabilitace pokračuje, je to každý den lepší a lepší.
Vošahlík: Já jsem tři měsíce po operaci kolena a pomalu jsem začal běhat. Je otázka, jestli bude koleno v plné zátěži otékat.
Co se vlastně stalo?
Hyčka: Já si rameno vyhodil v dubnu při zápase v Liberci. Šel jsem na operaci, vypadalo to dobře, bohužel pak se udělal v rameni zánět a musel jsem na druhý zákrok. Všechen materiál, co tam byl, se musel vyndat a zánět doléčit.
Vošahlík: V březnu jsem si doma se Zlínem už ve 3. minutě přetrhl vaz. Pět dní nato mě doktor Neckař v Ústí operoval a říkal, že to dopadlo úspěšně. Teď záleží, jak se to bude hojit. Musím posílit nohu. Zranění bylo nezaviněné. Změnil jsem směr, podlomila se mi levá noha a koleno šlo dovnitř. Od podzimu mě pobolívalo, stupňovalo se to, ale nevěnoval jsem tomu větší pozornost, protože mě ta bolest nelimitovala. Nevím, jestli to mohlo být z toho. Prostě se to stalo, noha nevydržela.
Alois Hyčka z Teplic v hlavičkových soubojích.
Jak jste prožívali pauzu?
Hyčka: Já jsem nedělal nic, rameno bolelo. Stačil blbý pohyb a cuklo mi v něm. Teď už aspoň funguju jako normální člověk. Ale musím rameno posílit, svaly okolo opadly. Uvidím, za jak dlouho to bude do fotbalu, do herních věcí. Důležité je, že můžu aspoň běhat.
Vošahlík: Paradoxně jsem se před tím zápasem se Zlínem cítil hrozně dobře a těšil jsem se na něj. A pak to bohužel přišlo. Po operaci jsem musel začít rehabilitovat.
Přesná diagnóza zněla jak?
Hyčka: Nejen vyhozené rameno, ale i utržený kousek bicepsového svalu a kousek ulomené kosti. Obojí se zhojilo, jak mělo. Měsíc jsem měl fixaci, rameno ztuhlo.
Vošahlík: U mě přetržený přední zkřížený vaz. Přijde mi, že těchhle zranění je hrozně moc, asi je to pro fotbalistu nejhorší. U nás to měl předtím Kuba Hora. On kvůli otoku čekal měsíc a půl na operaci a vracel se v zimní pauze, umělý povrch tomu nesvědčí. Já mám štěstí, že můžu začínat na přírodní trávě, takže bych měl být zpátky dřív.
Hyčka: Rameno je možná složitější, ale návrat mám rychlejší. Měsíc po druhé operaci běhám. Nohy mám zdravé, je to v uvozovkách jen ruka. Křížák jsem měl taky utržený, to jsem chyběl půlrok.
Sparťanský obránce Michal Kadlec (vpravo) fauluje Aloise Hyčku z Teplic.
Posteskli jste si, že přišlo zranění jako naschvál v době, když vám to osobně v lize šlo?
Hyčka: Mrzelo mě to hodně. Zrovna jsem si udělal nějakou pozici, hrál jsem v základu, bavilo mě to, měl jsem formu. Dostal jsem se do nějaké výkonnosti a hned přišel takový pád dolů. Štvalo mě to.
Vošahlík: Já to samé. Po slabším podzimu jsem se dostával zpátky do hry a přihodilo se tohle.
Navíc Teplicím se na jaře nedařilo. Mučilo vás to na tribuně?
Hyčka: Mě hlavně mrzelo, že jsem se z té tribuny musel na kluky koukat a nemohl jim pomoct. Když hráli venku, tak jsem je sledoval jen v televizi, protože jsem nemohl řídit ani auto. Jaro se nepovedlo, co se dá dělat... Snažili jsme se, ale forma nebyla. Snad jsme se poučili a třeba bude příští sezona lepší.
Vošahlík: Nekoukalo se mi na to dobře, kluků mi bylo občas i hodně líto. Přitom vážně chtěli, ale nešlo to. Dostali se do útlumu, vyvrcholilo to s posledním Brnem, kdy se doma blbě prohrálo.
Hyčka: V Brně jsem dřív působil, je smůla, že sestoupilo. Rozhodli se jít nějakou cestou a takhle to tam bohužel dopadlo.
Jan Vošahlík v teplickém dresu.
Jaká bude liga s nadstavbou?
Hyčka: Liga se po základní části rozdělí do tří skupin a je důležité umístit se v těch prvních dvou. To bude klíč k úspěchu, protože z obou se dá bojovat o poháry. Myslím, že nový model bude zajímavý pro diváky. I když se v poslední sezoně hrálo až do konce o titul i záchranu, tři skupiny tomu dodají šťávu. Druholigisté budou hrát baráž, bude víc atraktivních zápasů.
Vošahlík: V Kazachstánu, kde jsem působil, měli jiný systém. Po 22 kolech se to rozdělilo na prvních šest o titul a druhých šest o záchranu, naše play off mi přijde hrozně zamotané. V Polsku to je taky půl na půl, což mi přijde lepší. Uvidíme, jak to u nás zafunguje, jsem hrozně zvědavý, třeba to bude atraktivnější pro lidi. Bude se hrát víc zápasů, což je dobře pro nás fotbalisty. Odpadnou přátelské zápasy, které prostě nejsou takové. Čím víc utkání v lize, tím líp. Statistiky říkají, že Argentinec Messi odehrál snad šedesát mistráků za sezonu. My jich doteď měli padesát, ale z toho dvacet přáteláků.
Budete muset zase dokazovat, že na hřiště patříte. Je to výzva?
Hyčka: Musím se zase dostat do formy, zase bojovat o fleka. Nebude to nic lehkého, ale na návrat na hřiště se hrozně těším. Náš kádr zůstává pohromadě, nemusíme se tedy sehrávat, to je určitě plus.
Vošahlík: Já se hlavně budu snažit, aby koleno vydrželo a abych byl co nejvíc prospěšný týmu. Chci se vrátit do formy, jakou jsem měl při svém příchodu na jaře 2017. V Teplicích se mi líbí, s rodinou jsme tady spokojení, máme to necelé dvě hodiny domů do Liberce. Cestování jako Kazachstán a Maďarsko už asi nechci.
