„Bylo to hodně rychlé, registrace se stihla asi za pět minut dvanáct,“ uvedl šestadvacetiletý záložník, který šel na hřiště v 54. minutě. „Jsem rád, že to takhle vyšlo, že jsem mohl utkání zažít hned na hřišti, protože fanoušci byli skvělí. A ta tečka, že jsme dali gól, je skvělý začátek.“
Čekal jste vůbec, že hned půjdete do hry?
Připravovali mě na to, ale ne že to bude tak velký úsek toho poločasu. Ale Hrubasovi (záložník Robert Hrubý dostal loktem do žeber a měl potíže s dýcháním – pozn. red.) se něco stalo, tak jsem tam musel jít.
Bylo to složité?
Asi je to lepší než čekat na lavičce, až šance přijde.
Hned jste se podílel na vítězném gólu, když jste po vaší akci kopali roh, z něhož padla branka.
Tohle se ode mne očekává. Byl tam vypadnutý balon, nějak jsem to dobral a nacentroval. Kluci zahráli ten roh dobře, ale na tom gólu mám nejvýše tak pětiprocentní podíl.
„Baník je velký klub. A jeho fanoušci? To v lize jen tak nezažijete.“ |
Byl to ostrý zápas. Zejména v první půli to jiskřilo mezi Milanem Barošem a Davidem Hovorkou. Co jste tomu říkal?
Mně se to líbilo. Známe Milana a já znám dobře Hovorku. Jsou to horké hlavy a určitě si ty souboje užili. Z toho pohledu se ten zápas musel líbit. Měl náboj a první utkání ligy taková jsou. Asi to bude bojovné i dál, ale musíme do toho přidat více techniky a rozehry.
Zpočátku jste marně svými přihrávkami hledal spoluhráče. Čím to bylo?
Nastoupil jsem do toho s tím, že chci hrát jednoduše, získávat balony a snažit se je rozehrávat. Kolikrát to nešlo poslat jednoduše nahoru, kde byli Milan s Diopem. Můj cíl byl získávat míče a hrát jednoduše.
Když zástupci klubů jednali o vašem přestupu, předpokládal jste, že to klapne ještě před prvním utkáním Baníku?
Věřil jsem tomu. Jednalo se a já jsem byl připravený hrát jak za Boleslav, tak za Ostravu. Normálně jsem trénoval a věřil, že se to povede.
Zdá se, že mladoboleslavský trenér Jozef Weber už s vámi nepočítal, když jste při sobotním duelu ve Zlíně nebyl ani mezi náhradníky.
Je to dost možné. Trénoval jsem ale normálně, jen do zápasů jsem nenaskakoval. Furt jsem byl hráč Mladé Boleslavi, kde se zřejmě připravovali na to, že odejdu. Ale pořád to nebylo jasné. Byl jsem stoprocentně připravený odehrát ten zápas ve Zlíně.
V Mladé Boleslavi jste byl kapitán nebo jeho zástupce. Nebývá příliš zvykem, aby hráč na takové pozici měnil klub.
Kapitánské pásky jsem už byl ale zbavený... Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si víceméně o ten přestup řekl, ale trochu jsem s tím počítal. Pásku dostal Mára Matějovský, který je starší, ale možná tomu moje přání odejít pomohlo.
Proč jste se vůbec rozhodl přestoupit?
Už jsem uvažoval o nějaké změně, i když je to pro mě i rodinu něco úplně nového. Ale je to správný krok.
Co rozhodlo, že jste přijal nabídku Baníku?
Baník! Je to velký klub. A jeho fanoušci? To v lize jen tak nezažijete.
To říkáte jako sparťan?
Sice jsem odchovanec Sparty, ale za áčko jsem si tam toho moc neužil, nejvýše nějaký zápas ze střídačky.
Baník hledal defenzivního záložníka na místo Marka Hlinky. Nahradíte ho?
S tím jsem tady šel. Hrál stejnou pozici jako já, něco na ten způsob. Přišel jsem s tím, že bychom chtěli hrát v první polovině tabulky, to je takový můj cíl. Zkusit zabojovat o Evropu.
Váš otec Zdeněk byl výborný brankář. Čím to, že z vás je záložník?
Asi rozhodla hlavně výška. (směje se) Odmalička jsem hrával na této pozici, i když jsem samozřejmě těch postů prostřídal více. Hrál jsem i obránce, a protože tak vysoký jako teď (171 centimetrů – pozn. red.) jsem byl už v žácích, nastupoval jsem i na hrotu, abych se tam popral s těmi většími hráči.
Takže opravdu brankářský post u vás nepřipadal v úvahu?
Něco tam v sobě asi mám, ale musel bych hodně makat a hodně skákat.
