Adam Hložek se zase vytáhl a zase jste museli žasnout, co ve svém věku dovede. Zamyslete se: kdy v české lize naposledy takhle vynikal čerstvě sedmnáctiletý bažant? Kdy? Nikdy!
I Tomáš Rosický, současný sparťanský sportovní ředitel a ve své době největší český talent, začal sbírat starty až v osmnácti. Hložek se zabydlel v sestavě o dva roky dřív a rok před plnoletostí už patří ve statistikách k ligové špičce.
Mezi nahrávači je se čtyřmi asistencemi druhý. A v kanadském bodování, kam se mu přičítají i tři góly, jsou lepší jen čtyři hráči. Přitom si ještě skoro rok bude muset počkat na řidičák, šprtá na zkoušky na obchodní akademii a při rozhovorech stydlivě klopí oči.
Ale bylo by krátkozraké Hložka hodnotit jen na základě čísel, i když v sobotu nahrál na dva góly, jeden měl na noze a další na hlavě.
Ocenit musíte i to, jak se umí vypořádat s kritikou, která se na Spartu – ale částečně i na něj – v posledních týdnech snášela. Musel vnímat, že se poprvé od chvíle, kdy hraje ligu, začalo o jeho výkonech mluvit negativně.
Na pravé straně zálohy si vybral pár slabších zápasů, nebyl výrazný a mohlo se zdát, že ztratil energii. Jako by se ukazovalo to, co zní na první pohled logicky: Sparta nemůže stát a padat s výkony sedmnáctiletého kluka.
„Poslední dobou toho na mě bylo dost. Výkony nebyly ideální,“ uznal sebekriticky v sobotu v rozhovoru pro klubovou televizi. „Místo poháru v Jihlavě jsem dostal volno, odpočinul jsem si, to mi pomohlo. A proti Karviné jsem se konečně cítil jako na jaře.“
Bylo to znát. Hložek se přesunul na levé křídlo, kde na jaře řádil. A znovu ukázal, že lepší zboží teď Sparta na skladě nemá. Potřebuje z něj vymáčknout maximum, protože už dokázal, že tahounem navzdory datu narození může být. Že je na tuhle roli dostatečně připravený.
Přitom by nebylo divu, kdyby se mu ze všeho, co se kolem něj za poslední měsíce odehrálo, zamotala hlava. Rodiče ho drží zkrátka, takže nehrozí, že by začal fotbal šidit, ale od tlaku ho ochrání těžko.
S ním se musí vypořádat sám, což v pubertálním věku není legrace. Pár zápasů nevyjde, vyslechnete si pár rýpanců a už se vezete. Kolik talentů už první náraz neustálo? Sparťanský čipera to zatím zvládá. Nenechá si fotbal otrávit, nenechá v mysli zahnízdit pochybnosti.
Hraje pořád se stejným zaujetím, baví ho chodit do soubojů, vybojovat míč, zasprintovat a pádit nejkratší možnou cestou k brance. Jako v sobotu před třetím gólem: nekoukal nalevo napravo, nespekuloval, rozběhl se do vápna a opaření soupeři nevěděli, jak reagovat.
Karvinský stoper Kouřil ho zkoušel sestřelit, ale ani to nestihl. Zatímco klouzal po mokrém trávníku, Hložek už koukal, kam pošle Kozákovi přihrávku na třetí trefu.
Odvaha, rychlost, vyspělost, suverenita. Bravo!
Taková by Sparta měla být a taková zatím až na výjimky není, protože Hložka má jen jednoho. Z něj si ostatní mohou v době krize brát příklad. V něm mají na Letné naději.
