Čím to, že vás začala paradoxně přehrávat až ve chvíli, kdy byla bez vyloučeného Rilkeho?
Nevím, jak se to mohlo stát. Ani teď po zápase si to pořád nedovedu vysvětlit. Hráli jsme něco, co jsme nechtěli. Oni v deseti začali hrát fotbal, dařily se jim kombinace a diváci je tlačili dopředu. My vůbec nevěděli, co máme hrát, nevěděli jsme vůbec nic. Ztráceli jsme balony a nedalo se na nás vůbec dívat. Žilina předváděla ve druhém poločase krásný fotbal a zaslouženě vyhrála.
Cítili jste poté, co Žilina neproměnila penaltu a navíc šla do deseti, že máte šanci?
My jsme věděli už před zápasem, že máme šanci. Ještě o přestávce jsme se hecovali, že pořád můžeme. Měli jsme ale jen dvě dobré příležitosti. V prvním poločase scházely centimetry, abych dal gól. To rozhodlo. Kdyby se to povedlo, mohl pak být zápas úplně jiný. Takhle jsme po poločase věděli, že to ještě jde, ale času ubývalo a to vás znervózní. Přišla penalta, která neměla být, ze které sice gól nebyl. Jenže to diváky zvedlo a zvedlo to i domácí hráče. Zaslouženě nás pak přehrávali. A je konec.
Pořádných příležitostí jste ale neměli až tolik, že?
To je pravda. Ale dvě byly a kdyby některá z nich vyšla, mohla být Žilina pěkně nervózní.
Hráli jste jen na jednoho útočníka, protože Kerič byl v záloze. Nemohli jste být ofenzivnější?
Zkusili jsme jinou taktiku, ale i s jedním útočníkem jsme mohli dát dva góly. Nevyšlo to a celý zápas se zpackal.
Překvapilo vás v tomto dvojzápase, jakou sílu Žilina má?
Já osobně jsem to věděl. Už když loni hráli předkolo Ligy mistrů proti Slavii, ukázali sílu. A potvrdili to i u nás doma. Tentokrát jsme šli s jinou taktikou a když jsme na ně vlítli a dobře napadali, tak se proti nim dalo prosadit. Chyby totiž dělali.
Je vyřazení se Žilinou neúspěch?
Je to velký neúspěch. Mohli jsme Žilinu u ní doma překvapit a málem jsme tady překvapili velkou ostudou.
