„Z domova jsem měl černý krém na boty a za tmy jsem jím ten žebřík přikrášlil. Vrátný mi později prozradil, jak hrozně hráči nadávali, když si zaneřádili své bělostné košile. Ale statečně mlčeli. A já taky.“
Legendární trenér fotbalové Sparty si vždycky uměl poradit. Na Letné, kde slavil šest titulů. U československé reprezentace, s níž v roce 1976 v Bělehradě slavně ukořistil historické zlato na mistrovství Evropy.
A taky ve Feyenoordu Rotterdam, u středečního sparťanského soupeře, kde jako jeden z mála vydržel čtyři roky.
Jinde možná Ježek posbíral větší úspěchy, ale byla by škoda tuhle pozapomenutou etapu nerozkrýt, protože skrývá pár pikantních příběhů. A dokládá, že ač to tak teď nevypadá, kouč z Česka klidně může v zahraničí prorazit. Jen potřebuje Ježkovu ctižádost, učenlivost, trenérský cit a touhu plnit si sny.
V březnu 1978 se dočkal. Nejdřív uvažoval nad nabídkou Deventeru, dnes známějšího pod názvem Go Ahead Eagles, ale jakmile se ozvali z Rotterdamu, nebylo co řešit. Navzdory tomu, že Ježka spousta lidí odrazovala a varovala.
