Tým Slovanu Liberec se připravoval na rozhodující souboj Poháru UEFA, drobně pršelo a útočník Jiří Štajner si měkký a kluzký trávník pochvaloval. "Určitě je tu lepší tráva než na Spartě," připomněl bezbrankovou remízu v prvním zápase s Dortmundem na Letné. "A když je trochu mokrý, vždycky se hraje líp."
Až na Valachoviče, jehož sužuje dvakrát operované koleno, jsou všichni liberečtí fotbalisté v pořádku, včetně Bohuslava Pilného, jehož v posledních dnech provázely menší zdravotní problémy. "Je to tak padesát na padesát," utrousil Valachovič, když předčasně opouštěl hřiště.
Trénink měl tradiční scénář: rozcvičení, rozklusání, přihrávky ve dvojicích a potom modelovaná hra na dva branky na zkráceném hřišti. To všechno za dozoru a pokynů trenéra Škorpila a jeho dvou asistentů Josefa Csaplára a Martina Hřídele. Hlediště liduprázdné, jen v jednom sektoru občas zapovykovalo pár libereckých fanoušků, kteří s českou fotbalovou výpravou přiletěli.
Z místních novinářů neprojevil zájem nikdo, pouze jeden televizní miništáb, sestávající z kameramana a reportéra, trpělivě vyčkával na konec tréninku. Středem zájmu byli dva útočníci Štajner s Janem Nezmarem, kteří byli požádáni o krátké interview za pomoci tlumočníka.
Otázky ani odpovědi nebyly nic objevného: co si myslíte o vašich šancích, myslíte, že dáte gól, co by pro vás znamenal postup atd. atd. Z šedi vybočil jen dotaz na Štajnera, jak na něj působí gigantické betonové ochozy. "Stadion je to pěkný, ale nevím, proč z toho děláte kdovíjakou atrakci," odpověděl. Tu pasáž o atrakci však český tlumočník taktně vynechal.
Ještě dál zašel v hloučku českých žurnalistů trenér Škorpil. Když přišla řeč na stadion, zvolil poněkud neobvyklé přirovnání. "Říkal jsem hráčům, že je to tady vlastně jako v Blšanech. Taky tady lidi chodí do hlediště málem z hrací plochy." Pravda, do několika prvních řad na stadionu v Dortmundu je přístup přímo z trávníku. Hrazení tu na podélných stranách neexistuje. Stejně jako v Blšanech, kde museli bariéru odstranit kvůli bezpečnosti hráčů...
