„Chtěli jsme vytvořit nejlepší soutěž na světě. Ale nedojde k tomu,“ zalitoval Andrea Agnelli, boss Juventusu a muž, který za celou myšlenkou stál a léta ji prosazoval.
A je po všem. Fotbalová Superliga se rozpadá, končí všechny anglické kluby |
Měla potenciál obrátit fotbalový svět naruby. Podle většiny ho mohla zlikvidovat, zastánci oponovali, že naopak měla zafungovat jako léčivá infuze. Ale proč iniciativa s názvem Superliga vůbec vznikla? Je důležité tu otázku vznést, protože diskuse nad ní může osvětlit, jakým směrem se fotbal řítí.
Co chce holčička ze Šanghaje?
Zkusme nejdřív věřit tomu, že to mocní šéfové mysleli vážně. Rozhodli se vyrazit do boje za nový, globálnější fotbal. Do boje o nové trhy, nového diváka a nové zdroje, tedy o spoustu peněz.
Usoudili, že krok do neznáma je jedinou šancí, jak ustát krizi a přilákat nové fanoušky. Hlavně z Asie, Severní Ameriky, arabského světa. Zřejmě si udělali podrobný průzkum trhu a vydedukovali, že „nový“ fanoušek nelpí na tradičních soutěžích, jako jsou Liga mistrů nebo Evropská liga, naopak slyší na nové megalomanské vize.
Fotbalisté Manchesteru United
„Musíme cílit na ženy, děti, mladou generaci,“ přesvědčoval opakovaně Agnelli. „Musíme se ptát: Co chce malá holčička ze Šanghaje? A co by rád mladík z Mexico City?“
Konec Superligy. Po odchodu anglických klubů následují Atlético a týmy z Milána |
Na tuhle otázku našel fotbalový VIP spolek evidentně jedinou odpověď: poptávka je jen po tom nejexkluzivnějším zboží. Po klubech z naprosté špičky, po největších hvězdách.
Chceme Realy, Barcelony, Juventusy, Manchestery. Ne Ferencvárose, Midtjyllandy nebo Slavie.
V tomhle uvažování se zcela vytratila poptávka po magických sportovních příbězích, ve kterých outsider trápí giganta.
Žádá se pompézní show v nablýskaných kulisách, v níž pro fotbalovou romantiku nezbývá prostor.
Možná je to reálný obraz doby, jenže pořád existují i „ti druzí“ fanoušci. Ti, kteří po generace dědí permanentky a plní tribuny.
Jenže zakládající členové Superligy plodili nápady, které z pohledu tradičního fotbalového diváka nemají daleko k šílenství.
„Mladé lidi mezi šestnácti a čtyřiadvaceti fotbal nezajímá. Zápasy jim připadají často nudné a příliš dlouhé. Mohli bychom je zkrátit,“ navrhoval třeba Florentino Pérez, šéf Realu Madrid.
Pardon? To jako vážně? Není divu, že on i ostatní revolucionáři brzo zjistili, že vyrazili do války nejen s vlastními fanoušky, ale i s hráči nebo trenéry. Současně jim příkře pohrozila i Evropská fotbalová unie UEFA, když vyhlásila, že týmy ze Superligy klidně vyloučí z domácích soutěží. Potvrdilo se, že byť by si bafuňáři přáli opak, UEFA má nad jejich kluby pořád obrovskou moc.
Jak (ne)představit revoluci
Tím se dostáváme k druhému, trochu odvážnějšímu pohledu na věc: Se Superligou ve skutečnosti nikdo nepočítal. Měla posloužit jako hrozba. Jako nástroj v boji o fotbalovou moc a samozřejmě o peníze, které rozhazovačné kluby, zasažené koronavirovou krizí, potřebují. Možná si o ně právě tímhle způsobem chtěly říct a přimět pány z UEFA, aby byli při sestavování nového rozpočtu pro evropské poháry velkorysejší.
Může to zavánět konspirační teorií, ale je fakt, že způsob, jakým velcí hráči Superligu odprezentovali, od první minuty zarážel.
Oznámení o vzniku nové soutěže načasovali na dobu, kdy se většina Evropy chystala ke spánku. Veškerou komunikaci omezili na prohlášení umístěné na graficky dost skromné webové stránce.
Proč tak bombastický projekt neodpálili jinak? Se vší pompou? Pokud cílí na mladé, proč nehrnuli informace přes Twitter, Instagram a další moderní kanály?
Nic jsme nezrušili, jen odložili. Šéf Realu se Superligy odmítá vzdát |
Proč Florentino Pérez, prezident Realu Madrid a oficiálně hlava celé akce, promluvil jen ve španělském fotbalovém diskusním pořadu El Chiringuito a ani nedokázal vyjmenovat všechny anglické účastníky?
A především: proč nikde nepadla zmínka o tom, kdy přesně vlastně Superliga začne?
Když se chystáte představit revoluční projekt a nalákat na něj celý svět, dělá se to přece jinak. Důsledně, do detailu, přesvědčivě, moderně. A také pod dohledem armády právníků, kteří dokážou odhadnout, že může přijít prudce odmítavá reakce doprovázená hrozbou likvidačních sankcí.
Buď byla Superliga amatérsky spíchnutá horkou jehlou, nebo měla posloužit jako beranidlo prorážející dveře do trezoru s nápisem UEFA, ze kterého se začnou sypat stovky milionů.
Teď se jen dobrat pravdy.
