Jerzy Dudek, brankář. O Jerzym v kabině nevíte, je to hodně tichý kluk. Ale v bráně je výborný, na čáře má skvělý reflex.
Steve Finnan, obránce. Když jsem před ním hrál v záloze já, dost mi vyhovoval, umí zezadu s míčem vyjet. A někdy se sebereme, vezmeme Riiseho a vyrazíme na golf.
Jamie Carragher, obránce. Je to kluk z Liverpoolu, což je znát. Baví celou kabinu, pořád má nějaké hlášky a z ničeho si nedělá hlavu. Jako by si říkal: Co bude, to bude. Ale na hřišti dokáže být nepříjemný.
Sami Hyypiä, obránce. V Liverpoolu z něj vyrostla osobnost. Na hřišti nic neošidí. Když byl s přáteli na dovolené v Praze, dělal jsem mu průvodce. Dokáže se někdy odvázat, ale že by byl slavoman, to ne.
Djimi Traore, obránce. Vzadu je skoro bezchybný. Pomáhají mu dlouhé nohy, jimiž chodí do skluzů. Jako člověk je flegmatik, věčně v pohodě.
Luis Garcia, záložník. Na hřišti umí překvapit, je na tom technicky výborně. Sezona se mu povedla. Přišel před ní a parádně mezi nás zapadl.
Xabi Alonso, záložník. Pro klub hráč budoucnosti. Má skvělou přihrávku a zrychlení. I on se začlenil do party: v klubu je teď hodně Španělů, ale mluví pořád anglicky, nedělají hloučky. Když u nás byli Francouzi, drželi se víc stranou.
Steven Gerrard, záložník. Jedna z nejdůležitějších postav a miláček fanoušků. Nedivte se, vždyť je odtud, z Liverpoolu. Začínal tu jako mladý, jeho nynější pozice ho musela změnit, ale pořád si uchoval svůj kukuč, povahu bezproblémového kluka. Rád s ním občas zajdu na pivo.
Igor Biščan, záložník. Typický Chorvat! Když někde sedíme, a to on moc rád, baví nás historkami, co vyváděl na dovolené u Jadranu. Dřív hrál nejraději stopera, teď se přeškolil na defenzivního záložníka.
John Arne Riise, záložník. Má vynikající levou nohu a nejtvrdší střelu z mužstva. A miluje kulečník, pořád by ho mastili s Didi Hamannem a také s Michaelem Owenem, než odešel do Realu.
Milan Baroš, útočník. Ležel na něm velký tlak, když Owen odešel. Podle mě nezklamal. V soukromí je Bary velký manekýn: zajde do značkového krámu a nakoupí klidně šestery džíny.
Djibril Cisse, útočník. V dobrém si z něj utahujeme, je extravagantní. Střídá účesy, má jiné oblečení i jiná auta než ostatní. Zato na hřišti ctí jednoduchost: přihrávku do běhu a nekompromisní střelu na branku.
Harry Kewell, útočník. Když přišel, opatrně se mě ptal, zda bych mu nepřenechal oblíbenou sedmičku. Já na ní nelpěl, pustil jsem mu ji. Harry je super člověk, kamarád.
Dietmar Hamann, záložník. Á, Didi! Všichni mu říkáme, že snad ani není Němec. Nezkazí žádnou legraci a je strašně hravý. Pořád sází na koně, kamarádí se s žokeji, někdy je dovede na trénink. Někdo mu při hře vyčítá pomalost, že se nehodí do hry dopředu. Je ale zapotřebí, aby někdo brzdil soupeře – a to přesně dělá Didi.
Rafael Benítez, trenér. Lidsky bez problémů. V anglickém fotbale se po příchodu z Valencie otrkával, i proto jsme skončili v lize až pátí. Evropský fotbal má víc v malíčku a je to znát, když jsme ve finále Ligy mistrů.
Část charakteristiky už Šmicer řekl stejnému autorovi před časem pro časopis PRO FOOTBAL. Včera ji pro MF DNES aktualizoval.
