Do dubna odehrál jen tři zápasy v domácím poháru, ale pak to začalo: během první půle vstal z lavičky a naskočil proti rozjetému Villarrealu. „Prvních deset minut bylo těžkých, než jsem to rozfoukal. Šel jsem na to z voleje,“ říkal Kováč.
Rozfoukat, což je v poslední době jeho oblíbené slovo, se musel i v lize proti Příbrami, a čeká ho to také ve čtvrtek.
Během týdne stejný počet utkání jako předtím v celé sezoně dohromady. A navíc nahánět rychlého útočníka Bakambua, jenž dal v prvním utkání dva góly... „No vidíte, ještě si zahraju. A jsem taky rychlík,“ usmívá se Kováč.
Při standardním průběhu sezony by už hrál stěží. Jeho návrat trochu vzdáleně připomíná legendární „oživení“ Jozefa Chovance, který před dvaceti lety naskočil do derby se Slavií z manažerské kanceláře.
I Kováč má na Spartě od léta působit v zatím blíže nespecifikované funkci. Mluví se o tom, že by byl spojkou mezi vedením a kabinou, mohl by se stát „poradcem“ hráčů, jakýsi další asistent trenéra.
Sparťanští fotbalisté na předzápasovém tréninku před odvetou čtvrtfinále proti Villarrealu.
Ještě předtím ale stihne minimálně jeden velký zápas. Proti Villarrealu to bude jeho 86. start v evropských pohárech!
Se Spartou, Spartakem Moskva i Basilejí zažil velké zápasy v Lize mistrů. Gólem trefil ruskému celku remízu proti Bayernu, před deseti lety za něj Inter Milán nabízel pět milionů eur, ale Rusové chtěli dvakrát tolik. „Ligu mistrů jsem tehdy považoval za něco, co se každý rok opakuje,“ vzpomíná 30násobný reprezentant.
Kdo by si v roce 1998 pomyslel, na jakou metu to dotáhne vyjukaný 18letý talent, který při prvním pohárovém zájezdu do skotského Kilmarnocku se Sigmou Olomouc spal na přistýlce pokoje dua Radim König - Tomáš Ujfaluši. Ten Evropskou ligu vyhrál s Atlétikem Madrid. Ač to zní bláznivě, jeho parťák o tom stále může snít.
