Sparta ve čtvrtek večer prohrála čtvrtý z posledních pěti zápasů.
Vypadla z Konferenční ligy.
Od Alkmaaru navíc doma na Letné slízla debakl 0:4.
A vzhledem k tomu, že ze hry už je i v domácím poháru a v lize ji od suverénní Slavie dělí desetibodová propast, vše nasvědčuje tomu, že mizernou sezonu už ničím nezachrání.
Sparťanské domácí debakly v pohárech: šok se Steauou i nejvyšší příděl od Atlétika |
Přesto Priske zůstává pro mnohé nedotknutelný.
Pan trenér, který po letech sucha přičaroval dva tituly a poskládal tým, který se krátce po jeho odchodu probil do Ligy mistrů.
Ano, tuhle zásluhu mu nikdo neodpáře a nebylo by ani fér na ni zapomínat jen proto, že teď Sparta povážlivě vrávorá.
A volat rovnou po trenérské výměně? To z mnoha důvodů nedává smysl: jen ať teď dánský kouč ukáže, že i při druhém angažmá na Letné dokáže tým vyhrabat z krize. Byť s vědomím, že už to na 99 procent stejně nebude stačit na titul a že v ohrožení je aktuálně i druhé místo.
Když Sparta v čele se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým v létě Priskemu tolik věřila, že mu prominula i rok starý vyvzdorovaný odchod do Feyenoordu, popírala by sama sebe, kdyby se ho teď zbavila a začala překotně řešit, co dál.
Jenže taky si musí přiznat, že řadu věcí je nutné okamžitě změnit, pokud má mít Priskeho mise aspoň v příští sezoně naději na úspěch.
Brian Priske usměrňuje hru Sparty.
Začít by se dalo třeba u tiskových konferencí, které občas sklouzávají k alibismu. Bídný výkon proti Alkmaaru si určitě zasloužil přísnější hodnocení, než byly Priskeho argumenty: „Musíme respektovat kvalitu soupeře a to, že má v porovnání s námi dvojnásobnou hodnotu. Rozhodně byl mezi týmy znát velký rozdíl.“
Což skutečně byl, ale proč?
Problém bude v tom, že Sparta si postavila tým, kde převažují hráči do pohody.
Když se jí všechno hezky sejde, umí ukázat, na co má. Ale běda, když ne. Jakmile se zadrhne jedna součástka, rozsype se celý stroj a nablízku není nikdo, kdo by ho dokázal bleskově dát dohromady. Sparta přivábila individuálně šikovné hráče, ale ne vítězné typy.
Priske: Rozlišujme zklamání a selhání. Moje pozice? Nevím, co na to říct |
Kdyby jich měla v kabině víc, třeba by ve čtvrtek taky vypadla, ale určitě by nedopustila, aby druhý poločas sklouzl k ostudě.
Přitom Alkmaar v lize jen za poslední čtvrtrok prohrál s týmy jako Zwolle, Nijmegen nebo Sittard, v základní fázi Konferenční ligy schytal čtyřku od kyperské Larnaky a v prvním kole play off dokonce prohrál na hřišti arménského FC Noah, než si postup vystřílel v domácí odvetě.
Vážně zrovna tohle má být soupeř z jiné planety, nabitý supermany, se kterými se Sparta nemůže měřit? To snad ne.
Takhle se možná dalo mluvit, když v Lize mistrů sparťané kousali domácí výplach 0:6 s Atlétikem Madrid. Nebo o pár měsíců dřív, kdy jim Liverpool naložil jedenáct gólů ve dvou zápasech. Ale v Konferenční lize – při vší úctě – neexistoval tým, se kterým by si to Sparta neměla rozdat jako rovný s rovným. Proto taky Rosický v zimě odvážně, ale sympaticky vyhlásil: „Naším cílem musí být finále.“ Priske i ve čtvrtek zopakoval totéž: „Ano, to byla naše meta. Jinak se přece uvažovat nedá.“
Sparta Praha doma s Alkmaarem prohrála 0:4.
V tom případě je ovšem na místě chtít vysvětlení: Proč to na hřišti nebylo znát? Je fér si odškrtnout marodku jako polehčující okolnost, bez pěti klíčových hráčů byla Sparta určitě slabší, než kdyby na Alkmaar naběhla v plné palbě. Ale že by ji jen kvůli tomu soupeř tak brutálně přeběhal a přestřílel?
Z křečovitého výkonu spíš jasně vyplynulo, že současná Sparta se neumí kousnout, když všechno neběží přesně podle plánu. Jakmile jí soupeř vymaže střed hřiště, což se Alkmaaru povedlo dokonale, přestává fungovat. Je příliš čitelná a málo snaživá – což je nejhorší možná kombinace neduhů.
