To jen ve zkratce, co se aktuálně děje v nejsledovanějším sportovním klubu Česka.
Jak ten malér vnímají Josef Jurkanin a Jaromír Blažek, dvě klubové legendy, které se Spartou zažily krásné časy, ale taky hromadu problémů?
Jurkanin: Mám pifku na brankáře
Rozhodně neříkám, že mě to netrápí, Sparta mi nikdy nebude lhostejná, vždyť jsem tam strávil devět roků. Ale mám svůj věk, bylo mi na jaře pětasedmdesát, tak se přece nebudu rozčilovat kvůli každé prkotině. Navíc jsem zažil daleko větší bídu, na jaře v pětasedmdesátém se poprvé a naposledy sestoupilo. To byla teprve ostuda pro celý sparťanský národ. Doma mám staré novinové výstřižky, ze kterých křičí titulky, jak je Sparta v krizi. Tohle je nepříjemné, ale ne srovnatelné.
Josef Jurkanin
Mimochodem, taky jsme dostali 0:6 v poháru. Mám to nalepené v sešitě, třetí kolo Veletržního poháru, listopad 1970. V Leedsu to byl náraz do zdi. Převálcovali nás až hanba, ve všem byli agresivnější, rychlejší, nemilosrdní. Na všech pozicích měli lepšího fotbalistu. Co hráč, to reprezentant. Ti nás hnali! My jen každou chvíli nesli balon na půlicí čáru, abychom mohli rozehrát.
Podobně Spartu rozebralo Atlético Madrid v úterý. Já seděl naproti v hospodě U Zábranských, protože Ligu mistrů doma nechytáme, dal jsem si dvě malé plzničky a po chvilce věděl, že to nedopadne dobře. Když jsme dostali čtvrtý gól, už to byla beznaděj a já neměl sílu to dokoukat. Zaplatil jsem a šel domů. Ne rozčilený, zklamaný hodně.
Díval jsem se s nadějí, ale bohužel, to byla úplně jiná úroveň. Naprosto špičková, světová. Pohyb, rychlost, zpracování míče, přehled, přechod do útoku. Snad kdyby Sparta byla v pořádku a měla všechny klíčové hráče fit, mohla konkurovat víc. Teď nemá, čeho by se chytila. A když vás nepodrží brankář, je to průšvih.
Víte, já mám na Vindahla pifku. Čím si vysloužil takovou důvěru? Nezřídka vymyslí rozehrávku, ze které si Sparta víceméně střílí vlastní góly a ještě se tváří, že za to nemůže. Stačí si vzpomenout na jarní výbuch s Liverpoolem.
Někdy to drhlo i za Priskeho, ale dřív Sparta zvládala porážky hned napravit |
Nechápu, proč zůstává jedničkou. Před prvním gólem s Atlétikem si u trestňáku postavil zeď, za kterou nechal skoro celou bránu prázdnou a postavil se k levé tyči. Co čekal? Já se díval na záznam pořád dokolečka a prostě jsem to nepochopil. U druhého gólu mu proletěl centr, na který měl přece vyběhnout a všechny kolem zválcovat. Místo toho zůstal stát na lajně a pak se jen rozčiloval.
Všechno jde šejdrem, ale pořád není tak špatně, aby z toho Sparta musela šílet. Sešlo se pár kiksů, v létě odešli velmi důležití hráči, další se zranili, po pár neúspěšných zápasech opadlo sebevědomí a výsledek vidíme. Na Spartě musí mít všichni zamotanou hlavu. Především (sportovní ředitel) Tomáš Rosický, s jehož tátou Jirkou jsem ještě hrával.
Nemůžu Tomášovi radit, ale ze zkušeností vím, že panika problémy spíš zhoršuje. Zraněné hráče nevykurýruje přes noc, Krejčího s Kuchtou zpátky nepřivede, takže musí hrát s těmi, kteří jsou k dispozici. Já nejsem radikál a žádná moudra vám neřeknu, musí se pracovat a věřit. Sparta si teď očividně nevěří, ale nesmí se stát, aby dostávala takové příděly. To nejde! Kazí to renomé, odrazuje fanoušky a prohlubuje krizi.
Sparťanští fanoušci během zápasu Ligy mistrů s Atlétikem Madrid.
Samozřejmě by se to mohlo léčit šokem, nabízí se vyhodit trenéra, ale co udělá ten nový? A kdo by to byl? A co by změnil, když by zdědil stejných pětadvacet hráčů, kteří si nevěří? Birmančevič zraněný, Haraslín znovu zraněný, Preciado zraněný, stopeři zranění. Já do toho mančaftu nevidím, ale věřil bych tomu, že Srb má problémy s Albánci a Kosovci. Věřil bych i tomu, že do sebe narážejí velká ega.
Sparta teď holt není zdravá, ale opakuju: je čtvrtá v lize, Jablonec za zadkem, což není tragédie. Liga mistrů je holt v háji, zapomeňte, na tuhle úroveň Sparta nemá. Měla by se soustředit, ať se zvedne v lize. Musí se odrazit od maličkostí.
Blažek: Jen trenér za to nemůže
Sledoval jsem ten výprask naživo, přímo na Letné, ale předčasný odchod hráčů z děkovačky, o kterém se hodně mluví, jsem neviděl. Pět minut před koncem, po pátém gólu, jsem si řekl, že na tohle už nemám. Sebral jsem se, sešel z tribuny do vipky mezi další bývalé hráče a povídám: „Teda chlapi, dostat bůra, to je síla, co? Všichni na mě udiveně koukali: „Vždyť už je to šest!“
Ještě chvíli jsme poseděli a probírali, jak se zápas odvíjel. Shodli jsme se, že začátek, prvních deset minut, nebylo marných. Pak najednou šlus – a už hrál jen jeden tým. Viděl jsem, jak se někteří kluci radši rychle zbavovali míče, aby nemuseli nic vymyslet. Z dalších zase tryskala frustrace. Leží to na nich a umím si představit, jak se asi cítí.
Jaromír Blažek jako brankářský trenér v Ústí nad Labem
Mám takový dojem, že ani trenér Friis neví, co s tím. Aspoň to tak na mě zvenku působí. Je mi ho trochu líto, protože vidím, kolik má v kádru zraněných a kdo mu zůstal k dispozici. Když jsem sledoval, jak se v obraně trápí dánský stoper Ross, napadlo mě: Sakra, vždyť ten vůbec nemá parametry, aby hrál Ligu mistrů. Nevidím to v něm, nula, nic. A s takovými kluky to teď musí Friis pytlíkovat, navíc se mu znovu zranil tahoun Haraslín.
Rrahmani s Krasniqim, dva Kosovci, kteří přišli před sezonou, se zatím taky vůbec neukázali. U některých zkrátka cítím, že na tuhle úroveň nestačí. A teď už se ani nebavím jen o Lize mistrů, ale i o české lize.
Že jsou v kabině problémy? Když pracujete s tolika zahraničními hráči, musíte s tím počítat. Dva roky všechno fungovalo skvěle, klobouk dolů. Ale teď mi připadá, že Balkánců je v kádru až moc a že to nedělá dobrotu. Je jasné, že v zimním přestupovém období se s tím musí něco provést. Je na Tomášovi Rosickém, aby si to jako sportovní ředitel vyhodnotil.
Trapas. Sparta hnije. Co ještě přijde po historické pohárové ostudě? |
V každé firmě to máte tak, že šéf nese hlavní zodpovědnost. To je sice ve Spartě pan Křetínský, ale sportovní stránku řeší hlavně oba Tomášové, Rosický se Sivokem, plus asi i Jirka Rosický coby šéf skautingu. K nim přičtěte trenéry a celý realizační tým. A samozřejmě hráče. Tím chci říct, že určitě za všechno nemůže jeden člověk a že když se lidi trefují jen do trenéra Friise, není to úplně správně. Jenže ve fotbale to nikdy nebude tak, že šéfové vyhodí deset patnáct hráčů a kouče si nechají.
Když se Sparta rozhodla pro cestu se zahraničním trenérem a do týmu nabrala spoustu cizinců, nemůže teď čekat, že krizi vyřeší ze dne na den. Netuším, jestli má Tomáš okamžitě v rukávu dva nebo tři zahraniční kouče, kteří by po nabídce ze Sparty skočili. Pokud ne, a začne se znovu uvažovat o české variantě, musíte počítat s tím, že z realizačního týmu nezůstane skoro nikdo. Neumím si představit, že by český trenér chtěl automaticky převzít zahraniční asistenty, kondičáky, analytiky. Bez ohledu na to, jestli je nebo není jazykově vybavený.
Proto si říkám: Fajn, můžete vyhodit trenéra, ale co potom? Na koho ukázat? Vezmete trenéra z vlastních zdrojů? Asistenta? Kouče z béčka? Jestli není nachystaná další zahraniční alternativa, pak si fakt neumím představit, co by se dělo.
Sparťanský záložník Markus Solbakken se snaží obejít přesilu hráčů Atlétika Madrid.
Samozřejmě tuším, že na Spartě není klid a že Friis je pod velkým tlakem. Šňůra mizerných zápasů je už na můj vkus neúnosně dlouhá. Marně pátrám v paměti, jestli jsem někdy něco takového coby sparťan zažil. Když jsem ještě chytal, pamatuju, že se nepovedlo jedno, dvě, tři utkání – a už jsme měli všichni nůž na krku. Kdyby se k výsledkům stejně tvrdě přistupovalo i teď, museli by asi už někteří kluci hrát zadarmo.
Trápí mě to, vždyť krize se táhne skoro dva měsíce. Nedělám se lepším, uznávám, že nám se taky někdy sezona nepovedla a nevykopali jsme titul, který se od nás žádal každý rok. Ale vyhrát jen dva z posledních dvanácti zápasů? To je opravdu bída.
