„Musíme hodně přidat,“ pokýval hlavou trenér Lars Friis. „Zahrát o jednu dvě úrovně lépe. To je nutnost, pokud chceme postoupit.“
Úterní výkon by nestačil, vždyť se bude hrát v napěchované aréně v Bukurešti, kde pětapadesát tisíc fanoušků umí soupeře uvařit.
Sparta může být ráda, že dvanáct minut před koncem stihla aspoň vyrovnat díky náhradníkovi Olatunjimu, který zatloukl hlavou balon do sítě po Birmančevičově centru od rohového praporku a předvedl obvyklou ronaldovskou oslavu.
Víc Sparta nestihla, protože FCSB, momentálně předposlední tým rumunské ligy, se ukázal jako prototyp nechutného soupeře.
Sparta - FCSB 1:1, domácí prohrávali, srovnal Olatunji, v závěru vzal gól VAR |
Pozorně bránící. Důrazný. Zaťatý. Vpředu nebezpečně kousavý. A také velkou část zápasu otravně zdržující, což fanoušky provokovalo, aby hlasitě pískali. Jenže ani výkon Sparty je nemohl bavit.
Pamatujete, jak nažhavená před rokem doma pokosila Dinamo Záhřeb, které si přivezlo dvougólový náskok? Nebo jak předtím s obrovským elánem vlétla na silnou Kodaň? Divočina, ale zároveň prvotřídní show, na kterou se nezapomene. V úterý Spartě chyběla nejen odvaha a drajv, ale hlavně emoce.
Chuť soupeře sežrat, přejet, rozstřílet – kam se poděla?
Sparťané byli zbytečně uťáplí, jako by na ně doléhalo, o co se hraje. Víc jim zjevně v hlavě šrotovalo, aby neudělali chybu, než že by měli rumunského mistra doma zkusit zadupat do země nebo aspoň vystrašit. Přitom právě z nervozity pramenily kiksy: už po pěti minutách zůstal za obranou sám bývalý slávista Baluta, ale křížná rána z úhlu se mu nepovedla a doplazila se mimo branku.
Sparťanský křídelník Lukáš Haraslín po jednom s bolestivých soubojů v utkání s FCSB.
Dalších pět minut uteklo, když kapitán Laci zpackal zpětnou přihrávku a záložník Sut se řítil ze strany na vyběhnutého gólmana Vindahla – zvládl zakončit, ale balon se vytočil mimo tři tyče.
Po hodině hry nejdřív Vindahl nabídl Balutovi tutovku mizernou přihrávkou, což ještě Sparta ustála. Ale za chvíli se pořízek Dawa trhl po rohovém kopu ve vápně od stopera Rosse, trkl do balonu a Vindahl u tyče jen máchl rukou do prázdna.
Příliš dlouho Sparta jen čekala, co soupeř dovolí – a toho nebylo moc.
Pár střel zpoza šestnáctky a dlouho jediné opravdu nebezpečné zakončení: to když v závěru prvního poločasu po centru Laciho hlavičkoval Sörensen těsně nad.
Tak málo! Proč?
Že by se Sparta lekla příležitosti, která se jí nabízí? Ligu mistrů hrála naposledy před devatenácti lety a už mockrát to vypadalo, že má nakročeno pauzu ukončit. Nikdy to nedopadlo, ale po dvou titulech v řadě se očekávání vystupňovalo.
Zklamaní fotbalisté Sparty po remíze s FCSB.
Zvlášť když los pro případné play-off nevypadá neprůstřelně: švédské Malmö a řecký PAOK Soluň jsou soupeři, se kterými Sparta v top kondici zvládá hrát.
Jenže teď v dobré pohodě není, ačkoli tomu bezproblémový ligový start mohl nasvědčovat. Věcí, které nefungují, je povážlivě moc.
Třeba obávaný útočný trojzubec Birmančevič, Kuchta, Haraslín se zasekl a neladí. Střed zálohy? Včera bída. Centry ze strany? Málo a nepřesné. A obrana? Nejistá.
To vše je třeba řešit. A rychle.
