V úterý večer proti Atlétiku Madrid v Lize mistrů bylo znovu vidět, že Sparta, ještě nedávno plná energie, hnije.
Porážka 0:6, nejvyšší v pohárové historii klubu, to je kolosální ostuda. Trapnost. Zoufalství.
A další důvod zapochybovat o tom, jak pevná je Friisova pozice.
„O rezignaci vůbec nepřemýšlím,“ smetl otázku ze stolu dánský kouč. „Dokud mě klub bude chtít, budu dělat všechno, co umím. Teď je moje největší ambice dostat nás z tohohle složitého období.“
Sparťané odešli z děkovačky. Klub se fanouškům omlouvá: Podpory si vážíme |
Ale jak? V úterý to vypadalo, že Sparta klesla zase o pár pater níž. Už není v suterénu ani ve sklepě, propadla se tak hluboko, že už to snad hlouběji ani nejde.
Možná by se ještě dalo vydýchat, kdyby po brutálním výsledku bylo z výkonu aspoň trochu cítit, že Sparta má ve skutečnosti na víc.
Jenže ona nemá. Aspoň ne teď.
„Všichni se cítíme zodpovědní. Já taky,“ uznal kouč Friis. „Rozdíl byl opravdu velký.“
Co by podle vás měla Sparta udělat, aby se dostala z krize?
Co v úterý jeho tým předvedl, bylo jen drsné vyvrcholení posledních týdnů. A jediné, k čemu si Sparta může gratulovat, jsou trpěliví fanoušci. Ti se zřejmě ještě nenabažili Ligy mistrů, na niž se na Letné čekalo devatenáct let. Zase rozdmýchali parádní atmosféru, zase vyprodali stadion, mávali vlajkami a šálami, tleskali a i za beznadějného stavu skandovali. Naštvali se, až když se hráči během děkovačky otočili zády a odešli, což bez ohledu na okolnosti vyznělo velmi nešťastně. Jinak se nepískalo ani ve chvílích, kdy šanci na důstojný výsledek potápěly pošetilé kiksy.
První po čtvrt hodině. Kdo pochopí, proč Ryneš od levé lajny prudce přihrával naslepo na střed hřiště? Atlético poslal do bleskového brejku, následovala extra nebezpečná standardka v ideální pozici kousek za vápnem a Álvarez, argentinský mistr světa, fikaně zakroutil přímý kop přes zeď k tyči.
Jestli do té doby Sparta vzdorovala, a dokonce se po necelé minutě zápasu protlačila k nebezpečnému zakončení Kairinena, pak po inkasovaném gólu naprosto odpadla. A ještě znovu šlápla do kbelíku smůly, když sotva uzdravený Haraslín špatně došlápl a znovu si pochroumal zadní stehenní sval.
Rezignovat nehodlám, prohlásil Friis po debaklu. Teď je pro Spartu hlavní liga |
Jako by v tu chvíli sparťané v hlavách zápas úplně vzdali.
Jistě, že se těžko hledá sebevědomí, když z posledních jedenácti utkání jen dvakrát vyhrajete, zapíšete šest porážek a proti vám stojí hvězdy španělské ligy a světoví šampioni. Úplně jiná úroveň. Ale můžete Spartě věřit, že se aspoň kousla, když sledujete, jak chvílemi nepochopitelně sabotovala bránění?
Třeba při druhé trefě chvíli před poločasem obránci nechali před gólmanem Vindahlem v klidu přeběhnout dva soupeře, takže zmatený gólman předvedl podivný nezákrok a balon mu propadl do sítě.
„Je to těžké kousat,“ hlesl stoper Martin Vitík. „Nejde nám to, prožíváme těžké chvíle. Ale přáli jsme si hrát Ligu mistrů, máme ji, tak se musíme učit.“
Sparťanský stoper Martin Vitík se snaží zastavit akci Atlétika.
Teď to ovšem spíš než užitečná lekce byla bomba přímo na solar. A ve druhém poločase smršť. Ještě horší než na jaře, kdy sice Spartu na Letné vyprášil Liverpool, ale za odvážný výkon nebyl důvod hráče vykrákat. Zato v úterý?
Lehkonohé Atlético tančilo, zato sparťané jakoby si před zápasem nechali zalít kopačky do betonu.
Před třetím gólem vůbec nechytili náběh Álvareze, který po přiťuknutí šikuly Simeoneho snadno prostřelil Vindahla.
Wiesner po ostudě: Bojovat, bojovat, bojovat. Jinak se z toho nedostaneme |
Čtvrtá trefa? Panák sice běžel se střídajícím Griezmannem přes půl hřiště, ale na hranici vápna si vůbec nevšiml, že soupeř zpomalil a mazácky si počkal na zpětnou přihrávku. Pak už jen elegantně poslal balon k tyči.
Poslední dva góly zařídil další náhradník Correa, kterého sparťané zvlášť při páté brance naprosto ignorovali. Jako by přímo vybízeli: Jen si zakončete, mistře, času a místa máte dost.
Ne, takhle už to vážně dál nejde.
Pokud si dál nechce kazit jméno, musí Sparta zakročit. A rychle.
