Slavia? Odvážným výkonem přehrála a především porazila Girondins Bordeaux, vítěze francouzské ligy z roku 2009. Považte, že soupeř vystřelil poprvé na branku až v 87. minutě!
Plzeň? Málem vyhrála v Lize mistrů, což se českým klubům povede skutečně zřídka. Remízu 2:2 s CSKA Moskva zavinil až pokutový kop v nastavení, první poločas český mistr zvládl excelentně.
Jablonec? Ve francouzském Rennes se držel přesně do 90. minuty. Nebýt zbytečné penalty, přivezl by skvělou remízu 1:1.
„Tvrdím, že česká mužstva se nemusí obávat žádného soupeře. Mediálně jsou to sice větší hvězdy, ale jinak jsou na tom stejně jako my,“ prohlásil jablonecký trenér Petr Rada.
Správně!
Takhle se má přemýšlet, ne se donekonečna schovávat za argumenty o malé zemičce, která se fotbalovým materiálem ani ekonomicky nemůže těm větším rovnat.
Fotbalové Česko teď potřebuje zvednout sebevědomí a přesně k tomu by evropské poháry mohly posloužit. Na úvod se to povedlo velmi slušně.
Slovenský záložník Jakub Považanec z Jablonce se v utkání Evropské ligy snaží uniknout Theosonu Siebatcheovi z Rennes.
Oba francouzské kluby v Evropské lize stejně jako CSKA Moskva v Lize mistrů mají skutečně daleko vyšší rozpočty a díky tomu si mohou pořídit šikovnější fotbalisty.
To je prostý fakt.
Ale je dobré vědět, že Češi mohou přesto konkurovat, pokud vsadí na kolektivní pojetí, píli a správnou taktiku, což jsou atributy, které v poslední době scházely národnímu týmu. Zatímco reprezentanti tvrdili, že lépe hrát nedokážou, protože narazili na svůj strop, české kluby předvedly přesný opak.
Co z toho plyne? Že není tak špatně, jak by se mohlo zdát.
Samozřejmě mohou přijít daleko horší týdny, vždyť třeba Plzeň čeká koncem října slovutný Real Madrid a Slavii hned příště Zenit Petrohrad, neporažený vládce ruské ligy. To budou těžší kalibry, ale poslední zkušenost ukazuje, že tři čeští zástupci v pohárech mají rozhodně co nabídnout.
Pokud se neleknou větších jmen.
Pokud pod tlakem nepoztrácejí sebevědomí.
Pokud zůstanou stejně zarputilí.
Pokud se vyhnou pofňukávání.
Špatné Bordeaux? Ne, to byla zásluha našeho týmu, říká Trpišovský |
A pokud se přizpůsobí trendu, o kterém se zmínil slávistický trenér Jindřich Trpišovský: „Jsem přesvědčen, že vyčkávací taktika a hra v bloku postupně zmizí. Hráči budou technicky tak dokonalí, že se přes takové postavení dostanou. Fotbal spěje ke komplexnosti, šanci budou mít jen hráči, kteří umějí dopředu i dozadu. Uspět se dá jedině tak, že dotlačíte soupeře do hry, která mu nebude vyhovovat. Vyžaduje to dobrou kondici a charakter hráčů.“
Taková mužstva se i v českých podmínkách dají vybudovat, jak potvrzuje případ Viktorie Plzeň, jež sází téměř výhradně na česko-slovenskou cestu, i Slavie, která zvolila o něco kosmopolitnější pojetí.
Ve čtvrtek večer dala všem českým týmům návod, jak na soupeře z elitní ligy vyzrát. Nejen že dokonale využila rozpoložení Bordeaux, kterému začátek sezony nesedl, ale především mu vnutila svůj styl, s nímž si francouzskou ligou otřískaní borci nevěděli rady.
„Že jen jednou vystřelili na bránu? Myslím, že to byla zásluha našich hráčů,“ pochválil slávisty kouč Trpišovský. „Hráli jsme hodně kompaktně a víc jim nedovolili. Dokud jsme měli síly, nutili jsme je k nákopům, což pro ně není typické.“
Hübschman: Musíme pochopit, že v Evropě se hraje fotbal, ne kopaná |
Jistě, na takovou hru týmy z top soutěží nejsou zvyklé, protože moderní evropský fotbal se hraje po zemi, ne vzduchem. Což trefně popsal i jablonecký kapitán Tomáš Hübschman, jehož hodnocení má váhu: ve čtvrtek odkopal už 112. zápas.
„Naše liga je hodně soubojová, je to spíš kopaná než fotbal. Balon lítá vzduchem a není moc času ho dát na zem,“ všiml si. „Kluci musí pochopit, že v Evropě není potřeba se dostávat tolik do soubojů jako v domácí soutěži. Musíme začít hrát víc po zemi: čím dřív to pochopíme, tím větší budeme mít šanci se zápasy na téhle úrovni něco udělat.“
Plzeňský Michael Krmenčík se raduje z gólů v Lize mistrů proti CSKA Moskva.
Přesně toho receptu by se měly na evropské scéně držet všechny české kluby. A pokud možno i národní tým - vždyť třeba i malé země jako Wales nebo Island vykoukly z průměru ve chvíli, kdy pochopily, že jen s bojovností a sázkou na pevnou obranu nepochodí.
Odměnu shrábnou ti odvážnější.
