Ale pojďme postupně. Hoeness je zajímavá postavička a jeho příběh stojí za to odvyprávět hezky od začátku. Už jeho příjmení vám asi zní povědomě, tak jen rychlé potvrzení: Ano, tenhle chlapík s pečlivě střiženým plnovousem a nastřelenými vlasy patří do fotbalově profláklé rodiny.
Táta Dieter šestkrát nastoupil za nároďák, je vicemistrem světa z roku 1986 a coby spolehlivý střelec válel za Bayern či Stuttgart. Ale hlavně strýček Uli je persona. Mistr světa i Evropy, trojnásobný vítěz Poháru mistrů, legenda Bayernu, který léta řídil coby prezident a ještě teď sedí v představenstvu klubu.
Možná vás překvapí, že před pěti lety protestoval, když se ho kolegové snažili přimět, aby synovce angažoval coby trenéra rezervy. „Dejte pokoj, ještě má čas, potřebuje nabrat zkušenosti,“ snažil se je odpálkovat. Jenže to, co už tehdy z mladého kouče vyzařovalo, se nedalo jen tak přejít. A byla by škoda toho nevyužít.
Nikdo od nás nic nečekal, přitom sami hráči měli obrovský hlad. Nejen po úspěchu – chtěli i hrát tak, aby na ně mohli být fanoušci pyšní. A protože se to dařilo, s každým zápasem nám rostlo sebevědomí.
